ECLI:CZ:NSS:2006:5.AFS.77.2005
sp. zn. 5 Afs 77/2005 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: Ing. A. D., zast. Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem AK Tovaryšský vrch
1358/3, Liberec 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem
Velká hradební 61, Ústí nad Labem, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pob. Liberec ze dne 31. 5. 2005, č. j. 59 Ca 22/2005 – 48,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pob. Liberec ze dne 31. 5. 2005,
č. j. 59 Ca 22/2005 – 48 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel - žalobce ve včas podané kasační stížnosti je přesvědčen, že jsou dány
důvody kasační stížnosti jako opravného prostředku proti předmětnému usnesení Krajského
soudu Ústí nad Labem - pobočka Liberec ve správním soudnictví s tím, že důvod kasační
stížnosti spatřuje žalobce v ustanoveni §103/1 písm. e) zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu
správního ve znění pozdějších novel.
Při posuzování včasnosti podání žaloby totiž soud vychází jednak ze zjištěných
skutečností, uvedených shora a dále pak z úpravy přijímání písemných podání dle §132
Instrukce č. 505/2001 - Org. Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává vnitřní
a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. Z předmětného ustanovení tohoto
předpisu nižší právní síly pak soud dovozuje, že podatelna je určena k přijímání písemných
podání a elektronická podatelna je určena k přijímání podání v elektronické podobě, a to
po celou pracovní dobu.
S ohledem na skutečnost, že podání pak bylo podáno v nočních hodinách, nebyl
dle uvážení soudu soud povinen podání přijmout v daný den, kdy soudu došlo, neboť
toto podání došlo údajně mimo pracovní dobu (kterou ale nikterak soud nespecifikuje)‚ a bylo
tak zaměstnancem soudu převzato na počátku pracovní doby nejbližšího pracovního dne.
Nebyla tak splněna podmínka daná ust. §40 odst. 4 s. ř. s. neboť v poslední den lhůty nebylo
elektronické podání předáno, a to z důvodu, že elektronická podatelna soudu již podání
nepřebírala a k přijetí došlo po stanovené lhůtě.
Stěžovatel se domnívá, že uvedeným postupem soudu byl na svých právech krácen,
neboť argumentace soudu je de facto postavena na právním předpisu nižší právní síly,
který ale občanům, a tedy ani žalobci neurčuje rozsah práv a povinností. Tento rozsah je dán
dle uvážení žalobce pouze a jenom ustanoveními čl. 2 odst. 2) a odst. 3) Listiny základních
práv a svobod, která deklaruje povinnosti a práva v závislosti na ustanovení zákonů. Je-li tedy
zákonem dáno, že je možné ve věci podávat elektronická podání, a tato nejsou v zákoně
limitována žádnou „pracovní dobou“ či „dobou, kdy elektronická podatelna přebírá podání
a kdy naopak nepřebírá, domnívá se žalobce, že podání lze podat nejpozději do 24 hodiny
daného dne, kterým příslušná lhůta končí. Obdobný postup je zcela nepochybně dán
i u faxových zpráv, které by ale měly mít stejný režim. S ohledem na uvedené skutečnosti
shora se tak důvodně domnívá, že lhůta u něj byla zachována, neboť podání bylo podáno dne
14. 3. 2005. V případě, že by tato dikce neplatila, pak by „náhradní“ způsoby doručení zásilek
byly v zákoně poněkud zbytečnými, neboť kromě možnosti podat podání v elektronické
podobě, je právě dána i možnost toto podání podat mimo „běžné“ úřední hodiny soudu.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud v rámci rozhodování o kasační
stížnosti vydal rozhodnutí, kterým bude předmětné usnesení krajského soudu zrušeno
a v řízení bude nadále pokračováno.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného
č. j. 9738/110/04 ze dne 30. 12. 2004, nejprve v elektronické podobě (bez elektronického
podpisu), z podacího razítka podepsaného soudu vyplývá, že soudem byla žaloba
v elektronické podobě přijata dne 15. 3. 2005. Originál podané žaloby pak žalobce dne
15. 3. 2005 předal k poštovní přepravě, jak vyplývá z přiložené obálky a razítka příslušné
pošty.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření navrhl odmítnutí žaloby z důvodu, že byla
podána po dvouměsíční zákonné lhůtě dle §72 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť byla u soudu podána dne 16. 3. 2005. Žalovaný uvedl,
že předmětné rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 3. 1. 2005 a jeho zástupci dne
14. 1. 2005.
Žalobce namítal, že poslední den lhůty pro podání žaloby, tedy dne 14. 3. 2005 podal
žalobu v elektronické podobě v souladu s §42 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), což dokládal kopií e-mailových zpráv obsahujících
v příloze elektronické soubory ve formátu pdf, a elektronické podání doplnil předložením
originálu, který zaslal prostřednictvím pošty dne 15. 3. 2004. Ze žalobcem přiložené listiny
vyplývalo, že žaloba v elektronické podobě byla soudu zaslána na elektronickou adresu
posta@ksoud.lbc.justice.cz a byla odeslána dne 14. 3. 2005 v 22 hodin 44 minut.
Z originálu doručenky svědčící o doručení napadeného rozhodnutí zástupci žalobci
soud ověřil, že napadené rozhodnutí bylo zástupci žalobce skutečně doručeno dne 14. 1. 2005.
Dvouměsíční zákonná lhůta dle §72 odst. 1 s. ř. s. k podání žaloby proti správnímu
rozhodnutí pak počala dle §40 odst. 1 citovaného zákona běžet dne 15. 1. 2005 a posledním
dnem této zákonné lhůty byl den 14. 3. 2005. Žaloba podaná v elektronické podobě byla
žalobcem v souladu s §42 odst. 3 řádně doplněna podáním originálu žaloby a to ve lhůtě
3 dnů po podání elektronickou cestou. Soud proto musel k elektronickému podání žaloby
přihlížet a zabýval se tím, zda toto elektronické podání bylo učiněno v zákonné lhůtě
z hlediska §40 odst. 4 s. ř. s. a §72 odst. 1 s. ř. s.
Při posuzování včasnosti podání žaloby v elektronické podobě soud vycházel
z podacího razítka soudu a úpravy přijímání písemných podání dle §132 instrukce
č. 505/2001-Org. Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád
pro okresní, krajské a vrchní soudy. Z ust. §132 odst. 1 kancelářského řádu vyplývá,
že podatelna soudu je určena k přijímání písemných podání a elektronická podatelna je určena
k přijímání podání v elektronické podobě, a to po celou pracovní dobu. Z odst. 7 citovaného
ustanovení plyne, že počítač určený pro příjem podání v elektronické podobě musí být
připraven k provozu po celou pracovní dobu a podání došlá mimo rozvrženou pracovní dobu
a ve dnech pracovního klidu přejímá určený zaměstnanec na začátku pracovní doby
nejbližšího následujícího pracovního dne. Z citovaných ustanovení soud dovodil, že nebylo
povinností soudu zabezpečit přijímání elektronických podání, a tedy i žalobcovy žaloby
v elektronické podobě, po pracovní době. Pokud byla žaloba v elektronické podobě žalobcem
odeslána z jeho počítače dne 14. 3. 2005 v 22 hodin 44 minut, nebylo povinností soudu takové
elektronické podání ještě tohoto dne převzít, takové podání jako učiněné mimo pracovní dobu
bylo zaměstnancem soudu převzato na začátku pracovní doby nejbližšího následujícího
pracovního dne, tedy dne 15. 3. 2005, jak odpovídá podacímu razítku soudu. Protože
se v případě elektronického podání nejedná o podání prostřednictvím držitele poštovní
licence, popřípadě jiné zvláštní licence, ani o případ předání podání orgánu, který má
povinnost jej doručit, je lhůta ve smyslu §40 odst. 4 věty prvé s. ř. s. zachována, bylo-li
podání v poslední den předáno soudu. Zákonná lhůta k podání žaloby dle přesvědčení soudu
nebyla dle §40 odst. 4 věty prvé s. ř. s. zachována, neboť v poslední den lhůty, tedy dne
14. 3. 2005, soudu nebylo předáno příslušné elektronické podání, neboť elektronická
podatelna soudu již podání nepřebírala a k přijetí došlo až následující pracovní den
15. 3. 2003.
Proto soud posoudil žalobu jako opožděnou a v souladu s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ji
odmítl.
Kasační stížnost lze podat mj. z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu nebo o zastavení řízení /§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s./.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Podle §42 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád podání je možno učinit písemně,
ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem. Podání obsahující
návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li
písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě
jej doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto
podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.
Z ustanovení §42 občanského soudního řádu vyplývá možnost učinit podání
v elektronické podobě a toto podání pak do tří dnů doplnit předložením jeho originálu. Jiný
požadavek na podání učiněné v elektronické podobě v zásadě není stanoven. Postup určený
vnitřním a kancelářským řádem pro okresní, krajské a vrchní soudy (505/2001-Org.) sice
v §132 odst. 7 stanoví, že počítač určený pro příjem podání v elektronické podobě musí být
připraven k provozu po celou pracovní dobu a že podání musí týž den, v němž byla přijata,
elektronická podatelna předat příslušné soudní kanceláři k provedení zápisu do příslušného
rejstříku s tím, že podání došlá mimo rozvrženou pracovní dobu a ve dnech pracovního klidu
přejímá určený zaměstnanec na začátku pracovní doby nejbližšího následujícího pracovního
dne. V dané věci nebylo předmětem sporu ověření zaručeného elektronického podpisu. Podle
názoru Nejvyššího správního soudu z obsahu §42 o. s. ř., jímž se soud ve smyslu §64 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní řídí, je třeba vycházet právě ze znění zákona, který podání
učiněné v elektronické podobě umožňuje a pro jeho přijetí nestanoví žádné další požadavky.
Je zřejmé, že pokud by nebyl nastaven počítač podatelny pro příjem takovýchto podání
i po pracovní době, pak by nepochybně mohl nastat důsledek předvídaný krajským soudem,
totiž, že takové podání by fakticky bylo přijato až dne následujícího, v daném případě tedy
opožděně. Ovšem k takové situaci nedošlo a podání počítač přijal v poslední den lhůty
pro podání žaloby. V takovém případě se ale nelze dovolávat postupu uvedeného
v kancelářském řádu a je třeba vyjít přímo ze znění zákona, který elektronické podání
umožňuje. Jestliže zákon neuvádí další podmínky, za nichž lze považovat takové podání
za včas učiněné, pak stěží lze se opírat o právní předpis organizační povahy. Soud má tedy
zato, že postup krajského soudu v tomto případě nebyl správný a že podání učiněné
v elektronické podobě bylo učiněno včas.
Nejvyšší správní soud za těchto okolností konstatuje, že shledal důvod pro zrušení
napadeného usnesení krajského soudu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než rozhodnutí krajského soudu zrušit a vrátit
mu věc k dalšímu řízení (§110 s. ř. s.). V dalším řízení se krajský soud zaměří na nápravu
vytýkaného pochybení, tedy věc meritorně projedná ve smyslu žalobních bodů.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti krajský soud pojedná v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 18. července 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu