ECLI:CZ:NSS:2006:5.AS.38.2006
sp. zn. 5 As 38/2006 - 103
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce V. H., proti žalovanému J. M., starostovi obce Čakovičky, 250 63 Čakovičky,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2006,
č. j. 44 Ca 81/2005 - 89,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 21. 2. 2006, č. j. 44 Ca 81/2005 - 89 Krajský soud v Praze odmítl
ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), žalobu žalobce ze dne 11. 5. 2004 z důvodu její neprojednatelnosti, neboť
žalobce ani k výzvě soudu neupřesnil, proti kterému konkrétnímu rozhodnutí žaloba směřuje
a které rozhodnutí žádá zrušit.
Ze spisu vyplývá, že ve výše uvedeném usnesení krajského soudu byl žalobce řádně
poučen o možnosti podat do dvou týdnů od doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu
soudu v Brně kasační stížnost. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 27. 2. 2006.
Dle §106 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné
usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti nelze prominout.
Dle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek.
Dle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Lhůtou se rozumí časový úsek, vymezený počátkem a koncem, přičemž pro lhůty
určené dle týdnů platí pro jejich počítání následující pravidla. Počátek lhůty, určené
podle týdnů, je dán dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.
Konec lhůty, určené dle týdnů připadá na den, jež se pojmenováním shoduje se dnem,
na který připadla skutečnost, od níž se lhůta počítá.
V daném případě dnem určujícím počátek běhu lhůty ve smyslu §40 odst. 1 s. ř. s.
byl den doručení písemného vyhotovení usnesení krajského soudu žalobci – tj. pondělí
27. 2. 2006. Ve smyslu §40 odst. 1 s. ř. s. den následující po dni doručení je považován
za první den běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu §106 odst. 2
s. ř. s. Konec lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu ust. §40 odst. 2 s. ř. s.
pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval
se dnem určujícím počátek běhu lhůty – tj. dnem doručení, a to na pondělí 13. 3. 2006.
Ve smyslu ustanovení §106 odst. 2 a §40 s. ř. s. tak posledním dnem pro podání
kasační stížnosti, tj. pro předání této stížnosti soudu nebo její zaslání prostřednictvím držitele
poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence anebo předání orgánu, který má povinnost
ji doručit, bylo v daném případě pondělí 13. 3. 2006. Podal-li žalobce (dále jen „stěžovatel“)
osobně kasační stížnost dne 14. 3. 2006, učinil tak po uplynutí zákonné lhůty.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předmětná kasační stížnost byla podána
opožděně a jako takovou mu nezbylo, než ji podle §46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s.
odmítnout.
Nejvyšší správní soud je nucen podanou kasační stížnost odmítnou taktéž z důvodu
naplnění zákonných podmínek zakotvených v ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Ve smyslu tohoto ustanovení soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o této věci již
rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze
proto v řízení pokračovat.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Jelikož se jí zpochybňuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu, stanoví zákon poměrně
přísně její obsahové náležitosti. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§106
odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu –
tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody,
pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v §103 odst. 1
s. ř. s. jsou však jen obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační
stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám
došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže
určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné
posouzení právní otázky soudem apod. Důvody uvedenými v kasační stížnosti je pak Nejvyšší
správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1
s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení
(zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu.
Ve smyslu výše uvedené zásady krajský soud posoudil podání stěžovatele ze dne
14. 3. 2006 i přesto, že jej stěžovatel takto neoznačil, jako kasační stížnost. S tímto
posouzením lze souhlasit, neboť stěžovatel se podáním domáhal, aby usnesení č. j.
44 Ca 81/2005 – 89 ze dne 11. 2. 2006 bylo zrušeno a vráceno krajskému soudu k vyřízení.
Protože podání chyběly zákonem stanovené obsahové náležitosti, vyzval krajský soud
stěžovatele ve smyslu ustanovení §108 s. ř. s. usnesením č. j. 44 Ca 81/2005 – 95 k jejich
doplnění. Na výzvu soudu stěžovatel reagoval a dne 28. 3. 2006 doručil krajskému soudu
podání, ve kterém uvedl, že svým dopisem ze dne 14. 3. 2006 nezamýšlel podat kasační
stížnost, nýbrž účelem jeho dopisu bylo odůvodnit žádost směřující k panu předsedovi
Nejvyššího správního soudu JUDr. Baxovi, aby „vybavil správní soudce pravomocí,
aby mohli soudit laické osoby samosprávy...“.
Zákonné náležitosti kasační stížnosti nebyly ani k výzvě soudu doplněny a nebyly
taktéž splněny podmínky pro postup dle ustanovení §108 odst. 2 s. ř. s., neboť stěžovatel,
ačkoliv podat kasační stížnosti nezamýšlel, své podání nevzal zpět. Neodstranění vad podání
(chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek
podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn a v řízení proto nelze pokračovat.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. §60 odst. 3 a §120 s. ř. s., podle
kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 26. října 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu