ECLI:CZ:NSS:2006:5.AS.53.2005
sp. zn. 5 As 53/2005 - 126
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ladislava Hejtmánka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: K. K., zast. JUDr. Renatou Vaškovou, advokátkou se sídlem v Rožnově pod
Radhoštěm, Nádražní 188, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, odbor dopravy
a silničního hospodářství, se sídlem ve Zlíně, tř. Tomáše Bati 3792, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2005,
č. j. 57 Ca 33/2004 – 79,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále také jen „stěžovatel“) podanou kasační stížností napadl shora uvedený
rozsudek, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti pravomocnému správnímu rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 2. 2004, č. j. KUZL-1705/2004/DOP-Cha, a zároveň rozhodl
o nákladech řízení. Ve správním řízení byl žalobce pravomocně uznán vinným z přestupku
podle ust. §22 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů, za skutek, že dne 24. 3. 2003 v době 14,10 hodin v obci Z. na silnici III.
třídy u zdravotního střediska svým motorovým vozidlem Škoda Favorit začal odbočovat
vlevo v době, kdy byl již předjížděn vozidlem Avia.
V kasační stížnosti stěžovatel uplatnil důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Konkrétně uvedl, že bylo porušeno jeho právo klást svědkům a znalcům otázky při ústním
jednání a místním ohledání. Namítl nesrovnalosti ve znaleckém posudku, z něhož vycházel
správní orgán i krajský soud, neboť podle jeho názoru tento znalecký posudek nemá oporu
ve spise a je v rozporu se znalostí místa střetu vozidel. Považuje za spekulativní, pokud znalec
v podaném posudku uváděl, jak mohl stěžovatel střetu vozidel zabránit, neboť podle jeho
názoru neměl řidič Avie předjíždět. Podle jeho názoru řidič Avie uvedl, že jeho reakce byla
snažit se stočit vozidlo více vlevo, přičemž z fotografie č. 5 vyplývá, že obě vozidla jsou
mimo vozovku a i brzdné stopy Avie jsou stočeny k parkovišti. Proto nesouhlasí s analýzou
znalce, že řidič vozidla Favorit vytvořil řidiči Avie neočekávanou a náhlou překážku, neboť
řidič Avie se neměl mimo vozovku vlevo nacházet, když měl celou vozovku napravo
prázdnou. Podle názoru stěžovatele z fotodokumentace vyplývá, že ke střetu vozidel došlo
na parkovišti, čemuž odpovídá postavení vozidel. Podle názoru stěžovatele fotografie č. 4
dosvědčuje, že přední náprava se vychýlila následkem toho, že kolo Avie vrazilo do kola
Favoritu, a kola Favoritu byla následně vytočena proto, že Avie odhodila Favorit
přes obrubník až na trávník. Podle jeho názoru je závěr znalce zpochybněn, neboť analýza
dopravní nehody byla provedena bez znalosti místa samého a jeho ohledání, přičemž
je v rozporu s pořízenou fotodokumentací, z níž vyplývá, že ke střetu vozidel došlo mimo
vozovku na parkovišti. Pro závěr znalce, že žalobce odbočoval vlevo v době, kdy byl
již předjížděn nákladním vozidlem, není opora v dokazování, neboť silnice je volná a pokud
by vozidlo nestočil více vlevo, ale vpravo, mohl vozidlo Favorit minout.
V další části kasační stížnosti stěžovatel napadl přednes zástupce žalovaného
správního orgánu u ústního jednání u krajského soudu, v němž uvedl, že znalec přihlížel
k protokolu o nehodě v silničním provozu a že ke střetu došlo v levé části vozovky. Stěžovatel
pak dále uvedl, že tvrzení žalovaného u jednání, podle něhož nebylo zjištěno, že v uvedeném
místě byla rychlost omezena na 30 km v hodině, neodpovídá tomu, co shodně uvedli oba
účastníci nehody. Tato skutečnost byla nesporná, takže nebyl důvod to zvlášť namítat, naopak
tuto skutečnost nevzal na vědomí znalec a nezapracoval jí do znaleckého posudku.
Ze znaleckého posudku není zřejmé, jak znalec dospěl k závěru, že stěžovatel vytvořil
překážku náhlou a neočekávanou, když nebyl na místě samém a neučinil ohledání vozidla
Favorit. V rozporu s protokolem o nehodě v silničním provozu je tvrzení zástupkyně
žalovaného u ústního jednání, že střepy se nacházely v levé části vozovky (z protokolu
o nehodě je uvedeno, že střepy začínají být na vozovce a směřují až k poškozeným vozidlům
a nacházejí se i pod nimi). Pro důkazní situaci je podstatné, kde ke střetu došlo, a tato
skutečnost podle názoru stěžovatele nebyla dostatečně zjištěna. Napadený rozsudek navrhl
zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření s důvody kasační stížnosti nesouhlasil a navrhoval
ji zamítnout. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel zpochybnil odbornost znalce, navrhl
žalovaný jeho výslech. Znalec ve svém posudku neuváděl žádné spekulace, neboť analýzu
možností odvrácení střetu musí obsahovat každý znalecký posudek a jedná se o jeho odborné
názory. V průběhu správního řízení byly v tvrzeních žalobce rozpory, kdy jinak popisoval
situaci během dopravní nehody, přičemž toto své tvrzení změnil v řízení u soudu. Znalecký
posudek, výslechy účastníků dopravní nehody a spisový materiál s fotodokumentací
a protokolem o dopravní nehodě podle názoru žalovaného tvoří dostatečný podklad
pro rozhodnutí. Ohledně fotodokumentace žalovaný uvedl, že se mu jeví jako pravděpodobné
tvrzení druhého řidiče, že se snažil jet nejvíce vlevo, přičemž k parkovišti byla obě vozidla
po střetu sunuta, a k tomuto střetu nedošlo na parkovišti, ale vozidla byla do konečného
ponehodového postavení posunuta setrvačností. Ohledně stížní námitky týkající se omezení
rychlosti na 30 km za hodinu žalovaný uvedl, že tuto skutečnost žalobce nenamítal
v přestupkovém řízení. Druhý řidič uvedl, že značka omezující rychlost měla být umístěna
u mostku, který je ve vzdálenosti asi 210 metrů od místa nehody, a proto omezení rychlosti
končilo na vzdálenější hranici nejbližší křižovatky, tj. buď za mostkem, nebo za parcelou
č. 936. Žalobce se po celou dobu přestupkového řízení o takové značce nezmiňoval, tuto
skutečnost namítl až v žalobě bez bližšího vymezení a až u ústního jednání uvedl, že značka
měla být umístěna asi 60 metrů před místem dopravní nehody, což je však v rozporu
s tvrzením druhého řidiče. Podle názoru žalovaného lze z fotodokumentace dostatečně
spolehlivě zjistit rozsah a způsob poškození vozidel, aniž by bylo nutné provádět vlastní
ohledání. Ohledně střepů na vozovce žalovaný uvedl, že tak jak se po střetu sunula vozidla,
tak se sypaly i střepy. Ke střetu vozidel muselo dojít v levé části vozovky a nikoliv až
na parkovišti, řidič Avie nejel nepřiměřenou rychlostí a v době počátku reakce řidiče vozidla
Avie bylo toto vozidlo pravým obrysem ve vzdálenosti asi 0,6 metru od levého obrysu vozidla
Favorit, přičemž vozidlo Favorit bylo vozidlem Avia již předjížděno.
K vyjádření žalovaného podal stěžovatel repliku, v níž považuje vyjádření žalovaného
za účelové, neboť v průběhu celého řízení se žalovaný snažil za každou cenu jen prokázat
vinu stěžovatele, aniž by objektivně hodnotil důkazy. Znalecký posudek byl vypracován až
po 6 měsících. Dopravní značka omezující rychlost na 30 km v hodině byla před místem
nehody umístěna, na čemž se shodli oba její účastníci, naproti tomu znalec uvedl, že řidič
Avie dodržoval předepsanou rychlost 56 km v hodině. Žalovaný nejprve tvrdil, že tam žádná
taková značka nebyla, potom že byla 210 metrů zpátky, potom že neplatila, neboť byla
umístěna na černo, nebo že neplatila, protože je tam křižovatka, která tam ve skutečnosti není.
Sporné podle názoru stěžovatele je nadále místo střetu, neboť podle policie jel řidič Avie
mimo vozovku 28,8 metru, podle znalce řidič Avie 17 metrů brzdil. Jakmile tuto skutečnost
stěžovatel v kasační stížnosti rozporoval, přišel žalovaný s tvrzením, že obě vozidla byla
po střetu sunuta.
Krajský soud v Brně v napadeném rozsudku vyšel z toho, že správní rozhodnutí
vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a skutková zjištění jsou podložena provedenými
důkazy. Skutková zjištění pramení z výslechu svědků MUDr. Z. V., M. H., A. U., přičemž byl
vyžádán znalecký posudek. Hodnověrnost výpovědi žalobce týkající se popisu skutkového
děje byla oslabena, neboť v jeho výpovědích byly ve správním řízení i v řízení soudním
zásadní nesrovnalosti (konkrétně v určení místa střetu obou vozidel, kdy žalobce při podání
vysvětlení dne 14. 4. 2003 uvedl, že jel při pravém okraji vozovky, chtěl odbočit u
zdravotního střediska vlevo na přilehlé malé parkoviště, před odbočením se podíval do
zpětného zrcátka, najel ke středu vozovky a začal odbočovat, naopak u ústního jednání u
soudu uvedl, že před odbočením vlevo si najel ke středu vozovky, poté vjel na parkoviště a ke
střetu vozidel došlo až na parkovišti). Soud neměl důvod zpochybnit závěry znalce, který
odborně situaci posoudil. Žalobce mohl střetu vozidel zabránit, odbočil-li by správně vlevo od
středu vozovky nebo mohl vyhnutí vlevo provést po projetí vozidla Avia. Z natočení kol
přední nápravy vpravo bylo technicky přijatelné, že řidič vozidla Favorit se před střetem
snažil zatočit vozidlo zpět vpravo. Z průběhu brzdných stop na vozovce je patrné, že začínají
v přímém směru jízdy s následným vyhnutím vlevo. Na základě propočtu rychlosti jízdy pak
nelze zpochybnit stanovisko znalce, že v době počátku reakce řidič vozidla Avie bylo toto
vozidlo pravým obrysem ve vzdálenosti asi 0,6 metru od levého obrysu vozidla Favorit a
vozidlo Favorit bylo vozidlem Avia již předjížděno. Bylo propočteno, že mezi pravým
obrysem vozidla Avia a levým obrysem vozidla Favorit byl již boční odstup asi 0,6 metru.
Soud neměl důvod zpochybnit, že vjetím vozidla Favorit do jízdní dráhy vozidla Avia
vytvořil řidič vozidla Favorit řidiči vozidla Avia překážku náhlou a neočekávanou. Provedené
důkazy protiprávní jednání žalobce dokazují, proto soud neshledal důvodným provedení
rekonstrukce ani ohledání vozidla Favorit. Ze znaleckého posudku vyplývá, že řidič vozidla
Avia jel rychlostí 50-56 km v hodině, přičemž rychlosti jízdy vozidla Favorit na počátku
vyhnutí vlevo byla v rozmezí 15 km v hodině s následným zpomalením na 6 km v hodině,
proto příčinou střetu nemohla být nepřiměřená rychlost řidiče vozidla Avia. Skutečnost, že ke
střetu vozidel došlo v levé části vozovky a ne na parkovišti byla prokázána
z fotodokumentace, z postavení vozidel a zejména z dřecí stopy vozidla Favorit.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž je vázán rozsahem
a důvody podané kasační stížnosti podle ust. §109 odst. 2, 3 s. ř. s. a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Především je nutné zdůraznit, že stěžovatel v podané kasační stížnosti uplatňoval
důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., aniž by však konkrétněji své námitky
pod tyto důvody podřadil. Z obsahu kasační stížnosti je patrný spíše nesouhlas s právním
názorem krajského soudu, který by bylo možné podřadit pod důvod podle ust. §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
Při samotném přezkoumání důvodnosti podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
vycházel z podané žaloby i obsahu správního spisu, a dospěl k závěru, že většina stížních
námitek jsou skutečnosti, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené
rozhodnutí, a proto k nim nemůže Nejvyšší správní soud přihlédnout (ust. §109 odst. 4
s. ř. s.). V podané kasační stížnosti stěžovatel všechny námitky směřuje proti podanému
znaleckému posudku a zpochybňuje odbornost znalce při jeho vypracování.
Z obsahu správního spisu je patrné, že žalobce byl s vypracovaným znaleckým
posudkem seznámen dne 27. 11. 2003. Proti závěrům znaleckého posudku žalobce nijak
nebrojil ani ve svém odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí ze dne
12. 1. 2004, v němž pouze znovu opakoval svůj názor na skutkový děj. V žalobě ze dne
3. 5. 2004 pouze velmi obecně uvedl, že v daném případě nebyl proveden patřičný znalecký
posudek, a konkrétněji rozvedl, že znalec nebyl na místě nehody, takže nevěděl, že cesta není
dělená, ale je úzká a parkoviště před ordinací lékaře je široké na délku osobního vozidla.
V žalobě uvedl, že skutkovému ději, jak jej zjistil znalec, neodpovídá brzdná stopa, místo
nehody, postavení vozidel po nehodě a poškození vozidel i následky poškození zdraví
žalobce.
Na tyto shora uvedené žalobní námitky dostatečným způsobem reagoval krajský soud
v odůvodnění napadeného rozsudku, když uvedl, že skutková zjištění správních orgánů
nevycházejí pouze ze znaleckého posudku, ale i z jiných důkazů (výpovědi svědků, výpovědi
žalobce, fotodokumentace). Krajský soud zhodnotil podaný znalecký posudek tak, že rozebral
jeho závěry, porovnal je s ostatními důkazy (zejména fotodokumentací – natočení kol přední
nápravy vozidla Favorit, průběh brzdných stop na vozovce v přímém směru jízdy s následným
vyhnutím vlevo, propočet rychlostí jednotlivých vozidel, na základě nichž byl
mj. rekonstruován skutkový děj střetu). Krajský soud uvedl, že neměl důvod zpochybnit závěr
znalce, že vjetím vozidla Favorit do jízdní dráhy vozidlu Avia vytvořil řidič vozidla Favorit
řidiči vozidla Avia překážku náhlou a neočekávanou, neboť provedené důkazy protiprávní
jednání žalobce dokládají. Skutečnost, že ke střetu vozidel muselo dojít na levé části vozovky,
a nikoliv na parkovišti, je zřejmá z fotodokumentace (postavení vozidel, dřecí stopy vozidla
zn. Favorit).
S tímto hodnocením závěrů znaleckého posudku krajským soudem se Nejvyšší správní
soud plně ztotožňuje, neboť jak bylo shora uvedeno, krajský soud závěry znalce sám
konfrontoval s ostatními důkazy (zejména fotodokumentací) a reagoval tak na výtky, kterými
žalobce odbornost znalce zpochybňoval. Závěry krajského soudu ohledně odbornosti
podaného znaleckého posudku jsou logické a odpovídají obsahu správního spisu. Je tak
možné uzavřít, že krajský soud ve svém rozsudku žalobní námitky týkající se závěrů
znaleckého posudku přesvědčivě vyvrátil, přičemž Nejvyšší správní soud se s tímto
hodnocením závěrů znaleckého posudku ztotožňuje, takže by bylo nadbytečné provádět
výslech znalce, jak navrhoval žalovaný.
V podané kasační stížnosti však stěžovatel uplatnil další námitky proti závěrům
znalce, které neuvedl v podané žalobě. Jak bylo shora uvedeno, krajský soud na žalobní
námitky v napadeném rozsudku dostatečně a logicky reagoval. Námitky další, které stěžovatel
uplatnil v podané kasační stížnosti, však nemohou být úspěšné, neboť k nim Nejvyšší správní
soud nemůže přihlížet (ust. §109 odst. 4 s. ř. s.).
Krajský soud v Brně se ve svém rozsudku rovněž vypořádal s žalobní námitkou,
kterou stěžovatel uplatnil i v kasační stížnosti, že ve věci nebylo provedeno ohledání, neboť
jak je patrné z odůvodnění napadeného rozsudku, ostatní provedené důkazy skutkový děj
vyčerpávajícím způsobem prokazují, a proto nebylo ohledání na místě zapotřebí. Nejvyšší
správní soud se s tímto hodnocením ztotožňuje, přičemž pouze připomíná, že důkazní hodnota
ohledání místa střetu obou vozidel s časovým odstupem je velmi nízká, a že v takových
případech je běžné, že znalec při rekonstrukci skutkového děje vychází ze spisového
materiálu (zejména z popisu dopravní nehody, náčrtku policie, pořízené fotodokumentace,
výpovědi účastníků střetu).
Stěžovatel pak v kasační stížnosti polemizoval i s přednesy žalovaného správního
orgánu u ústního jednání. K této části kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvádí,
že přednesy účastníků u ústního jednání, pokud z nich nevychází napadený rozsudek, nemají
pro samotné rozhodnutí přímý význam, neboť krajský soud při přezkoumání napadeného
správního rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu (ust. §75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž vzhledem k tzv.
koncentrační zásadě všechny žalobní body musí žalobce uvést v zákonné lhůty, a dál je již
nemůže rozšiřovat (ust. §71 odst. 2 s. ř. s.). Napadený rozsudek hodnotil odůvodnění
napadeného správního rozhodnutí, rozebral důkazy, s nimiž stěžovatel v žalobě polemizoval,
přičemž samotný přednes žalovaného správního orgánu do tohoto hodnocení nepojal, a proto
je nadbytečné, aby k nim zaujímal stanovisko Nejvyšší správní soud v tomto konkrétním
případě.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (ust. §110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. §60 odst. 1 s. ř. s. za použití ust. §120
s. ř. s., kdy by k jejich náhradě měl právo ve věci úspěšný žalovaný, tomu však tyto náklady
řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 26. července 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu