ECLI:CZ:NSS:2006:5.AS.59.2005
sp. zn. 5 As 59/2005 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: G. Č., o. s., zastoupené Mgr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Praha 8,
Sokolovská 22, proti žalovanému: Česká republika – Institut technické inspekce Praha, se
sídlem Praha 1, Ve Smečkách 29, o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o
kasační stížnosti stěžovatele Státního úřadu inspekce práce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 27. 5. 2005, č. j. 10 Ca 258/2004 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále městský soud) odmítl žalobu
žalobce proti rozhodnutí ředitele Institutu technické inspekce Praha ze dne 10. 11. 2004
ve věci žádosti žalobce ze dne 10. 10. 2004 o poskytnutí informací podle zákona
č. 106/1999 Sb. z důvodů v napadeném usnesení uvedených. Usnesení nabylo právní moci
dne 29. 6. 2005 podle doložky právní moci městským soudem na něm vyznačené.
Dne 20. 7. 2005 byla doručena městskému soudu kasační stížnost Státního úřadu
inspekce práce proti usnesení městského soudu ze dne 27. 5. 2005, č. j. 10 Ca 258/2004-32,
která, podle přiložené obálky byla podána k přepravě na poštu dne 19. 7. 2005. Podle obsahu
kasační stížnosti ji podal Státní úřad inspekce práce s odůvodněním, že na něj přešel podle
§47 odst. 3 zákona č. 251/2005 Sb. o inspekci práce, výkon práv a závazků Českého úřadu
bezpečnosti práce. V kasační stížnosti stěžovatel namítal vadu řízení před městským soudem,
spočívající v tom, že soud neposuzoval otázky v příčinných souvislostech §20 odst. 4 zákona
č. 106/1999 Sb. a písemnost ITI P. ze dne 10. 11. 2004, nadepsanou „odpověď na žádost o
poskytnutí informací“ chybně zaměnil s rozhodnutím podle správního řádu. Ve smyslu
ustanovení §15 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. nelze ITI Praha vytýkat chyby písemnosti
ze dne 10. 11. 2004. Stejné procesní principy platí i pro odvolací orgán podle §16 odst. 3
zákona č. 106/1999 Sb. Dále stěžovatel poukázal na neujasněnost nástupnictví Státního úřadu
inspekce práce ve správních řízeních zahájených přede dnem 1. 7. 2005, upravených
v přechodném ustanovení §46 zákona č. 251/2005 Sb. o inspekci práce. Kasační stížností
se stěžovatel domáhal zrušení napadeného usnesení městského soudu.
Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí
(§106 odst. 2 s. ř. s.). Usnesení městského soudu obsahovalo správné poučení o možnosti
podání kasační stížnosti proti němu, lhůtě i místě jejího podání. Své usnesení městský soud
doručil účastníkům řízení – žalovanému Institutu technické inspekce Praha dne 28. 6. 2005.
Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že mu napadené usnesení městského soudu bylo doručeno
dne 12. 7. 2005. Stěžovatel neuvádí, kdo mu usnesení doručil, z obsahu předloženého spisu
městského soudu sp zn. 10 Ca 258/2004 však nevyplývá, že by městský soud své usnesení
doručoval také stěžovateli. Své usnesení městský soud doručil tomu, koho žalobce ve věci
označil jako žalovaného, a se kterým soud v řízení jednal jako s účastníkem
řízení - žalovaným a kterým byl Institut technické inspekce Praha, se sídlem Praha 1,
Ve Smečkách 29. Výkon práv a závazků Českého úřadu bezpečnosti práce (kterému byl
žalovaný podřízen) přešel na úřad (Státní úřad inspekce práce – stěžovatele, který je nyní
nadřízeným orgánem žalovaného – viz zpráva žalovaného ze dne 29. 9. 2005 založená
ve spisu městského soudu) podle §47 odst. 3 zákona č. 251/2005 Sb. od 1. 7. 2005 a z této
skutečnosti stěžovatel dovozuje svou aktivní legitimaci k podání kasační stížnosti. Tato
skutečnost však nemá žádný vliv na právní účinky doručení usnesení městského soudu
žalovanému dne 28. 6. 2005. Od tohoto data počala žalovanému běžet lhůta pro podání
kasační stížnosti a běžela nepřetržitě až do svého skončení. Podle ustanovení §40 odst. 1
s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem počíná běžet počátkem dne následujícího poté,
kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
s dnem, který určil počátek lhůty. Bylo-li usnesení městského soudu doručeno žalovanému
dne 28. 6. 2005, což bylo úterý, počala lhůta k podání kasační stížnosti běžet následující den,
to je 29. 6. 2005 a skončila, protože je určena podle týdnů, uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil její počátek, to je 12. 7. 2005, což bylo úterý. Tímto
dnem uplynula lhůta k podání kasační stížnosti nejen žalovanému, ale i stěžovateli, neboť
není žádný zákonný důvod posuzovat u něj plynutí této lhůty odlišně od žalovaného.
Žalovaný – Institut technické inspekce Praha –organizace státního odborného
dozoru - neztratil způsobilost být účastníkem řízení ani po 1. 7. 2005, o čemž svědčí jeho
přípis ze dne 29. 9. 2005 a Nejvyšší správní soud tak nemohl vycházet z ustanovení
§56 odst. 1 o. s. ř. za použití §64 s. ř. s., podle něhož lhůta neběží tomu, kdo ztratil
způsobilost být účastníkem řízení. Kasační stížnost podal stěžovatel na poštu dne 19. 7. 2005,
tedy po uplynutí zákonné lhůty. Již z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako opožděně podanou odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b/ s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s. aniž se mohl zabývat stěžovatelem tvrzenou aktivní legitimací k jejímu podání.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
protože kasační stížnost byla odmítnuta (§60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. března 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu