ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.105.2005
sp. zn. 5 Azs 105/2005 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: S. P., zast. JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Hybernská 9,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2004, č. j. 48
Az 91/2004 – 11,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Soudem ustanovené advokátce JUDr. Ireně Slavíkové se p ř i z n á v á odměna
a náhrada hotových výdajů celkem ve výši 2558,50 Kč, které jí budou proplaceny
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR ze dne
10. 3. 2004 č. j. OAM-5748/VL-11-P11-2003. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil
stěžovateli azyl dle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo
rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení
§91 citovaného zákona.
Krajský soud v Praze návrh stěžovatele na ustanovení advokáta zástupcem v řízení
o žalobě zamítl, neboť stěžovatel nedoložil, že nemá dostatečné prostředky
(§36 odst. 3 s. ř. s.), není u něho proto splněn předpoklad, aby byl osvobozen od soudních
poplatků. U stěžovatele tak nejsou splněny obě podmínky pro ustanovení zástupce soudem
podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud
konstatoval, že stěžovateli zaslal k doložení předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků formulář současně s upozorněním, že stěžovatel je povinen vyplněné potvrzení
zaslat soudu zpět do 1 týdne od jeho doručení, jinak soud stěžovatelovu žádost zamítne.
Uvedené písemnosti byly dne 19. 4. 2004 stěžovateli odeslány na adresu v Praze 6,
kterou stěžovatel v žalobě uvedl jako adresu pro doručování. Stěžovatel nebyl poštovní
doručovatelkou zastižen, bylo mu oznámeno, že zásilka je uložena u pošty a do 6. 5. 2004 má
možnost si ji vyzvednout. Dne 10. 5. 2004 byl zásilka soudu vrácena s odůvodněním,
že stěžovatel si ji nevyžádal. Zásilka byla stěžovateli doručena dne 26. 4. 2004 uplynutím
úložní doby. Stěžovatel tedy nedoložil soudu své majetkové poměry a tímto nesplnil
předpoklad pro ustanovení advokáta.
Proti usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, ve které namítal, že s usnesením
soudu nesouhlasí, protože se v průběhu azylového řízení několikrát změnil azylový zákon
a stěžovatel s ohledem na špatnou znalost českého jazyka neměl možnost tyto změny
prostudovat. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a žádá
o ustanovení právního zástupce.
V řízení o kasační stížnosti krajský soud stěžovateli usnesením ze dne 24. 9. 2004
ustanovil zástupce, JUDr. Irenu Slavíkovou, advokátku se sídlem v Praze, Hybernská 9.
Ustanovený zástupce kasační stížnost stěžovatele dne 12. 1. 2005 doplnil. V doplnění uvedl,
že kasační stížnost je podávána pro zásadní nesouhlas s postupem Krajského soudu v Praze,
který svým usnesením výrazně omezil práva stěžovatele na řádný průběh jednání
před nezávislým soudem tím, že mu nezajistil rovné podmínky. Stěžovatel není právně
vzdělán, není taktéž ani rámcově obeznámen s právním řádem ČR, natož, aby se mohl
orientovat v poměrně složitém procesu azylového řízení. V průběhu řízení o azylu byl
vícekrát novelizován a změněn zákon o azylu a pochopení smyslu tohoto zákona je nad síly
stěžovatele. Rovněž pro nízkou úroveň znalosti českého jazyka nelze spravedlivě i s ohledem
na mezinárodněprávní závazky ČR požadovat po stěžovateli, aby bez právní pomoci právního
zástupce z řad advokátů účinně před soudem hájil svá práva.
Nejvyšší správní soud se musel nejprve zabývat tím, zda je kasační stížnost přípustná.
Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně.
Kasační stížnost směřující proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o advokáta je obecně
přípustná. Podle §103 odst. 1 s. ř. s. je však možno kasační stížnost podat pouze
z vymezených důvodů, přičemž důvod, o který se kasační stížnost opírá, musí stěžovatel
v kasační stížnosti uvést (§106 s. ř. s.).
Důvody kasační stížnosti jsou uvedeny v §103 odst. 1 s. ř. s. a směřují vůči postupu
soudu: stěžovatel tak může napadat nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], popřípadě může tvrdit, že správní řízení trpělo
takovými vadami, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a proto měl soud takové rozhodnutí zrušit
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], dále s. ř. s. považuje za důvody kasační stížnosti zmatečnost
řízení před soudem [písm. c) citovaného ustanovení], vady soudního řízení, pokud mohly mít
za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé [písm. d) citovaného ustanovení] a konečně
může být důvodem kasační stížnosti též tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby
nebo o zastavení řízení [písm. e) citovaného ustanovení].
V posuzované věci stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že se nemohl seznámit
se změnami azylového zákona a to kvůli špatné znalosti českého jazyka. Takto uvedenou
námitku nelze podřadit pod žádný důvod kasační stížnosti obsažený v §103 odst. 1 s. ř. s.
Navíc, pokud stěžovatel brojí proti rozhodnutí soudu o zamítnutí její žádosti o ustanovení
advokáta zástupcem, je zákon o azylu v dané věci zcela bezpředmětný.
Stěžovatel dále tak v kasační stížnosti namítá, že napadeným usnesením krajský soud
výrazně omezil práva stěžovatele na řádný průběh jednání a nezajistil mu rovné podmínky.
Konkrétní pochybení postupu soudu však neuvedl. Ačkoliv stěžovatel výše uvedenou námitku
nepodřadil pod zákonem stanovené důvody zakotvené v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.,
z jejího obsahu je zřejmé, že stěžovatel uplatňuje kasační důvod ve smyslu ustanovení
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Jak již bylo výše uvedeno, stěžovatel nekonkretizoval v kasační stížnosti, ani následně
v jejím doplnění, v čem krajský soud pochybil, když návrh stěžovatele na ustanovení právního
zástupce zamítl. Proto Nejvyšší správní soud přezkoumal předchozí soudní řízení v obecné
rovině. Při přezkumu toho, zda soudní řízení netrpělo vadami, které by byl způsobilé přivodit
jeho nezákonnost, Nejvyšší správní soud vycházel z níže uvedených zákonných ustanovení.
Dle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. ve znění platném v době rozhodnutí soudu,
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce,
jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené
v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Dle ustanovení §46 odst. 2 zákona č. 99/19663 Sb. občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.), na jehož použití odkazuje ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s., nebyl-li adresát
zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže
bytě nebo v témže domě, působící v témže místě podnikání anebo zaměstnané na témže
pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit,
písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl.
Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty
za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. věty první, účastník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen
od soudních poplatků.
Z citace ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. plyne, že účastníku lze ustanovit usnesením
zástupce tehdy, jestliže jsou splněny současně dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou
dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho
zájmu. Při posuzování zákonné podmínky - „je-li to třeba k ochraně jeho práv“ - lze jistě
dospět k závěru, že ustanovení advokáta pro řízení o žalobě, pokud se stěžovatel dovolává
ustanovení advokáta pro špatnou znalost českého jazyka a složitost úpravy obsažené
v azylovém zákoně, by z hlediska ochrany jeho práv bylo namístě. V posuzované věci tedy
ochrana práv stěžovatele vyžadovala ustanovení advokáta, a byla tak splněna jedna
z podmínek uvedených v ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. Současně však nutno konstatovat,
že splnění pouze jedné z podmínek uvedených v §35 odst. 7 s. ř. s. nepostačuje pro závěr
o povinnosti soudu ustanovit advokáta v řízení o žalobě. Je totiž třeba, aby byla zároveň
splněna další, v tomto ustanovení uvedená podmínka, tj. že jde o navrhovatele, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků. K tomu, aby mohla být tato podmínka
posouzena, je třeba součinnosti účastníka, který musí doložit, že nemá dostatečné prostředky.
Jak vyplývá z výše uvedeného, stěžovatel tuto nezbytnou součinnost neposkytl,
neboť na výzvu krajského soudu stran doložení skutečností rozhodných pro posouzení,
zda splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve lhůtě soudem stanovené
nereagoval. Výzva soudu k doložení majetkových a osobních poměrů ze dne 19. 4. 2004 byla
stěžovateli doručena dne 26. 4. 2004 uplynutím 3-denní úložní doby. Stěžovatel ve lhůtě
soudu své majetkové poměry nedoložil a tímto nesplnil předpoklad pro ustanovení advokáta.
Za této situace nelze než uzavřít, že v postupu Krajského soudu v Praze,
ani v napadeném usnesení tohoto soudu, nebylo shledáno pochybení. Nejvyšší správní soud
sdílí názor vyslovený v odůvodnění napadeného usnesení, že stěžovatel nedoložil, že nemá
dostatečné prostředky. Nebylo tedy možno podmínku předpokladu pro osvobození
od soudních poplatků přezkoumat, což ve svých důsledcích znamená, že předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků stěžovatel nesplnil a nelze mu podle dikce ustanovení
§35 odst. 7 s. ř. s. ustanovit zástupce – advokáta pro řízení o žalobě.
V řízení o kasační stížnosti měl úspěch žalovaný a měl by proto ve smyslu §60 odst. 1
za použití §120 s. ř. s. právo na náhradu nákladů o kasační stížnosti. Žalovaný jednak
náhradu nákladů nežádal a jednak mu, podle obsahu spisu, prokazatelné náklady v tomto
řízení nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak jak je ve výroku tohoto rozsudku
uvedeno.
Stěžovateli ustanovil krajský soud pro řízení o kasační stížnosti zástupce advokáta
podle ust. §35 odst. 7 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení v tomto případě odměnu za zastupování
a hotové výdaje platí stát. Při určování výše odměny a náhrady hotových výdajů advokátovi
vycházel Nejvyšší správní soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dospěl k závěru, že zástupkyni
stěžovatele náleží odměna podle ust. §11 odst. 1 písm. b) a d) této vyhlášky, tedy za dva
úkony právní služby po 1000 Kč (§9 odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky a §7 této vyhlášky). Dále
ji náleží náhrada hotových výdajů za dva úkony ve výši po 75 Kč (§13 odst. 1, 3 cit.
vyhlášky). Vyúčtované náklady Nejvyšší správní soud zástupkyni stěžovatele přiznal,
protože odpovídají obsahu spisu. Zástupkyně stěžovatele prokázala, že je registrována jako
plátkyně daně z přidané hodnoty a výše této jí uplatněné daně je v souladu s ust. §37 písm. a)
a §47 odst. 3 zák. č. 235/2004 Sb. Celkem tak zástupkyni stěžovatele náleží odměna
a náhrada hodových výdajů ve výši 2150 Kč, zvýšená o DPH v sazbě 19% ve výši 408,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu