ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.123.2006
sp. zn. 5 Azs 123/2006 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobce: S. K., zast. Mgr. Pavlem Pražákem, advokátem se sídlem AK Podléšková 1229/24,
Záběhlice, Praha 10, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2005, č. j. 60
Az 37/2005 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce Mgr. Pavlu Pražákovi, advokátovi se sídlem v Praze 10,
Podléšková 1229/24, Záběhlice, se p ř i z n á v á odměna 1000 Kč a náhrada
nákladů 75 Kč, celkem 1075 Kč, které mu budou vyplaceny do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatele
na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2005, č. j. OAM - 272/VL-20-05-2005.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost o azyl stěžovatele jako zjevně nedůvodnou
dle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že nesouhlasí s výše uvedeným usnesením, aniž
by specifikoval důvody pro podání kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního ( dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel dále v obecné
rovině namítal, že žalovaný porušil ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46
zákona č. 71/1967 Sb. správního řádu a dovolával se čl. 53 Příručky postupů a kritérií
pro určování právního postavení uprchlíků. Uvedl, že jeho problémy jsou zdánlivě
soukromého charakteru, ale znemožňují mu žít doma. Navrhl, aby bylo napadené usnesení
zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu projednání. Současně požádal o přiznání odkladného
účinku, o ustanovení bezplatného právního zástupce, osvobození od soudních poplatků
a o tlumočníka.
Krajský soud zaslal stěžovateli dne 17. 1. 2006 přípis v překladu č. j. 60 Az 37/2005 -
38, prostřednictvím kterého stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 8 dnů od jeho doručení zaslal
soudu zpět řádně vyplněný a podepsaný formulář – vyjádření o osobních, výdělkových
a majetkových poměrech. Na výzvu soudu stěžovatel reagoval; krajský proto soud usnesením
č. j. 60 Az 37/2005 - 44 ze dne 8. 2. 2006 stěžovateli ustanovil právního zástupce Mgr. Pavla
Pražáka. Výrokem č. II pak právního zástupce vyzval, aby do 1 měsíce od doručení usnesení
doplnil kasační stížnost o důvody dle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. a uvedl rozsah, v jakém
rozhodnutí napadá. Současně zástupce poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost ve lhůtě
doplněna, soud kasační stížnost odmítne. Kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna
nebyla. Proto se krajský soud dne přípisem ze dne 20. 4. 2006 dotázal zástupce z jakých příčin
nereagoval na usnesení soudu ze dne 8. 8. 2006 doručené dne 27. 2. 2006. Soud I. stupně
obdržel dne 29. 5. 2006 odpověď zástupce Mgr. Pražáka, že se přípisy ze dne 28. 3. 2006
a 26. 4. 2006 pokusil navázat kontakt se stěžovatelem, avšak citovaná korespondence
se vrátila zpět se sdělením pošty, že adresát je na uvedené adrese neznámý resp. odstěhoval
se bez udání adresy.
Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost věcně projednat a odmítl
ji z následujících důvodů:
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Jelikož se jí zpochybňuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu, stanoví zákon poměrně
přísně její obsahové náležitosti. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (ust. §106
odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu –
tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody,
pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v §103 odst. 1
s. ř. s. jsou však jen obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační
stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám
došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže
určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné
posouzení právní otázky soudem apod. Důvody uvedenými v kasační stížnosti je pak Nejvyšší
správní soud vázán (ust. §109 odst. 3 s. ř. s.).
V daném případě se stěžovatel v kasační stížnosti omezil na vyslovení nesouhlasu
s rozhodnutím soudu, ale žádným způsobem důvody kasační stížnosti nespecifikoval
a nekonkretizoval. Pouze v obecné rovině namítal, že ministerstvo při projednávání jeho
žádosti o azyl porušilo ust. §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 správního řádu
a odvolal se na čl. 53 Příručky, aniž by ke svým tvrzením uvedl konkrétní argumentaci.
Bez bližší konkretizace však nelze stěžovatelem uvedené důvody podřadit pod žádný
z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s.. Taková tvrzení bez uvedení konkrétních
skutečností jsou však stižená nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem. Jde
o námitky jen formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší
správní soud namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační
stížnosti a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady, která
ovládá i řízení o kasační stížnosti.
V projednávané věci kasační stížnost stěžovatele zákonné náležitosti neobsahovala.
Krajský soud stěžovatele správně vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu
odpovídající zákonu. Neodstranění vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému
vyřízení kasační stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu
nebyl odstraněn a v řízení proto nelze pokračovat. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost odmítl podle ust. §37 odst. 5 ve spojení s ust. §106 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud připomíná, že obdobnou otázkou se již zabýval v řadě svých
rozhodnutí, např. ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37 , v němž vyslovil názor,
že pokud stěžovatel v kasační stížnosti uvádí pouze námitky obecného charakteru, aniž
upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady pro rozhodnutí žalovaného v odůvodnění jeho
rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností nedůvodné. Nejvyšší
správní soud vychází z premisy „nechť si každý střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatel
v kasační stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily
důsledně skutečný stav věcí, pokud sám neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové
tvrzení svědčí.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla
vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
V případě požadavku stěžovatele na ustanovení tlumočníka v kasačním řízení Nejvyšší
správní soud uvádí, že nevyšla najevo potřeba ustanovit tlumočníka, neboť stěžovatel byl
zastoupen zástupcem z řad advokátů a tento je kvalifikován k tomu, aby dostatečným
způsobem hájil zájmy stěžovatele.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel je zastoupen právním zástupcem, žádost uvedená
v kasační stížnosti o jeho ustanovení je za dané situace zcela bezpředmětná.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta. Krajský soud ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta podle ust. §35
odst. 7 s. ř. s. V takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát.
Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží odměna za 1 úkon /§11 odst. 1, písm. b) vyhl.
č. 177/1996 Sb./ ve výši 1000 Kč /§9 odst. 3, písm. f) §7 vyhl. č. 177/1996 Sb./ a 75 Kč
režijního paušálu (§13 odst. 1, 3 vyhl č. 177/1996 Sb.). Celkem mu náleží odměna ve výši
1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 21. listopadu 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu