ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.17.2006
sp. zn. 5 Azs 17/2006 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně: N. K, zast. JUDr. Petrem Práglem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem,
Dlouhá 5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 8. 2005,
č. j. 14 Az 126/2004 – 30,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Soudem ustanovenému advokátovi JUDr. Petru Práglovi se p ř i z n á v á odměna
a náhrada hotových výdajů celkem ve výši 2150 Kč, které mu budou proplaceny do 30
dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného Ministerstva vnitra ze dne 2. 2. 2004,
č. j. OAM-1790/VL-15-C09-2003 nebyl žalobkyni udělen azyl dle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999, o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně bylo
rozhodnuto, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení
§91 citovaného zákona.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 9. 2. 2004 žalobu ke Krajskému
soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud usnesením dne 22. 8. 2005 řízení o žalobě zastavil,
neboť žalobkyně vzala svou žalobu zpět. Výše uvedené usnesení napadla žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) v zákonné lhůtě dle §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížností, jíž se domáhala jeho
zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.
Kasační stížnost byla Krajským soudem v Ústí nad Labem předložena dne 20. 1. 2006
Nejvyššímu správnímu soudu.
Podáním datovaným dne 2. 5. 2006, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne
9. 5. 2005 vzala stěžovatelka podanou kasační stížnost zpět. Vzhledem k tomu, že projev vůle,
jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzoval pochybnosti, Nejvyšší správní soud
usnesením řízení v souladu s ustanovením §47 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. zastavil.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého
nemá při zastavení řízení žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatelce ustanovil krajský soud pro řízení o kasační stížnosti zástupce advokáta
podle ust. §35 odst. 7 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení v tomto případě odměnu za zastupování
a hotové výdaje platí stát. Při určování výše odměny a náhrady hotových výdajů advokátovi
vycházel Nejvyšší správní soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dospěl k závěru, že zástupci
stěžovatelky náleží odměna podle ust. §11 odst. 1 písm. b) a d) této vyhlášky, za dva úkony
právní služby po 1000 Kč. Dále mu náleží náhrada hotových výdajů za dva úkony ve výši
po 75 Kč (§13 odst. 1, 3 cit. vyhlášky). Vyúčtované náklady Nejvyšší správní soud zástupci
stěžovatelky přiznal, protože odpovídají obsahu spisu. Celkem tak zástupci stěžovatelky
náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 2150 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. května 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu