ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.222.2005
sp. zn. 5 Azs 222/2005 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: Z. O., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení
azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
22. 6. 2005, č. j. 63 Az 146/2004 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Ostravě, jehož výrokem I. nebyl stěžovatel osvobozen
od soudních poplatků a výrokem č. II. nebyl stěžovateli ustanoven právní zástupce z řad
advokátů pro řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
č. j. 63 Az 146/2004 - 23 ze dne 25. 1. 2005. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu
stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR ze dne 15. 7. 2004,
č. j. OAM-2290/VL-10-11-2004, kterým žalovaný zamítl žádost o azyl stěžovatele jako
zjevně nedůvodnou ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že při projednání žádosti o ustanovení právního
zástupce došlo k pochybení a tudíž je usnesení nezákonné. Nezákonnost stěžovatel spatřuje
v tom, že krajský soud nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním usnesení
a nesprávně posoudil žádost stěžovatele, důkazy, které si soud opatřil byly neúplné,
rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů. Konkrétně stěžovatel uvedl, že soud ke zjištění
majetkových a osobních poměrů zaslal stěžovateli tiskopis s výzvou. Tuto stěžovatel řádně
převzal, vyplnil a odeslal zpět. Bohužel ne doporučeně a zřejmě nebyla soudu doručena,
což nemůže nijak dokázat. Učinil tak znovu kopií tiskopisu.
Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku.
Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a žádá o ustanovení
právního zástupce a osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. §109 s. ř. s.,
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně. Navíc je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského
soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má
nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání
kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu
a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území
po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční
policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká
právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je
rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel
v kasační stížnosti ze dne 11. 3. 2005, jež směřovala proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě č. j. 63 Az 146/2004 - 23 ze dne 25. 1. 2005, požádal mimo jiné o ustanovení
bezplatného právního zástupce a osvobození od soudních poplatků. Na základě této žádosti
krajský soud stěžovatele dne 16. 3. 2005 vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení této
výzvy zaslal soudu vyplněný formulář o osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
Výzva byla stěžovateli doručena dne 30. 3. 2005. Protože stěžovatel výzvě soudu nevyhověl
a krajskému soudu v uložené lhůtě své majetkové poměry nedoložil, vydal krajský soud dne
22. 6. 2005 kasační stížností napadené usnesení, kterým stěžovateli nepřiznal osvobození
od soudních poplatků a neustanovil mu advokáta. V odůvodnění napadeného usnesení krajský
soud konstatoval, že stěžovatel na výzvu soudu nedoložil své osobní, výdělkové a majetkové
poměry, přesto, že výzvu k jejich předložení převzal.
Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval přípustností podané kasační stížnosti.
Kasační stížnost směřující proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o advokáta je obecně
přípustná. Podle §103 odst. 1 s. ř. s. je možno kasační stížnost podat pouze z vymezených
důvodů, přičemž důvod, o který se kasační stížnost opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti
uvést (§106 s. ř. s.).
Stěžovatel, ačkoli tak nečiní odkazem na konkrétní kasační důvod vymezený
v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., uplatňuje, jak je patrno z obsahu kasační stížnosti, kasační
důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Pokud má stěžovatel za to, že soud nesprávně posoudil podmínky pro zamítnutí
návrhu stěžovatele na ustanovení právního zástupce, namítá tak vadu řízení před soudem.
Nejvyšší správní soud tedy usoudil, že kasační stížnost je v daném případě přípustná
a dále se zabýval posouzením, zda byly pro rozhodnutí krajského soudu splněny zákonné
podmínky.
Dle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem.
Dle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. ve znění platném v době vydání usnesení,
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce,
jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené
v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být na návrh osvobozen od soudních poplatků účastník
řízení, který doloží, že nemá dostatečné prostředky.
Ustanovením zástupce účastníku na jeho žádost soud plní povinnost zajistit
účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv dle čl. 37 odst. 2 Listiny , podle něhož
má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Ustanovení
zástupce proto nezávisí na úvaze soudu, jsou-li splněny předpoklady uvedené zákoně, je soud
povinen takové žádosti účastníka řízení vyhovět. Žadatel je naproti tomu povinen soudu
prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry.
Z ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. plyne, že účastníku lze ustanovit usnesením zástupce
tehdy, jestliže jsou splněny současně dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho
zájmu. Obě tyto podmínky musí být splněny současně. Splnění pouze jedné z podmínek
uvedených v §35 odst. 7 s. ř. s. nepostačuje pro závěr o povinnosti soudu ustanovit advokáta
v řízení o kasační stížnosti.
K posouzení naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků je třeba
součinnosti účastníka, který musí doložit, že nemá dostatečné prostředky.
Jak vyplývá ze spisového materiálu stěžovatel tuto nezbytnou součinnost neposkytl,
neboť na výzvu krajského soudu stran doložení osobních a majetkových poměrů ve lhůtě
soudem stanovené, nereagoval. Tvrzení stěžovatele, že majetkové poměry soudu zaslal, nikoli
však doporučeně, není doloženo žádnými důkazními prostředky a je v rozporu se spisovým
materiálem. Sám stěžovatel připouští, že se nachází v důkazní nouzi a své tvrzení není
schopen nijak doložit. Předmětnou námitku neshledal tedy Nejvyšší správní soud
opodstatněnou, když její konstatování zůstalo pouze v rovině tvrzení.
Za této situace nelze než uzavřít, že v postupu Krajského soudu v Ostravě,
ani v napadeném usnesení tohoto soudu, nebylo shledáno pochybení, jež má na mysli
ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní uzavírá, že nečinností stěžovatele,
který na výzvu soudu nedoložil své majetkové poměry, nebylo možno podmínku předpokladu
pro osvobození od soudních poplatků přezkoumat, což ve svých důsledcích znamená,
že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nesplnil a nebylo mu možné dle dikce
ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. ustanovit zástupce – advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tedy za této situace neshledal kasační stížnost stěžovatele
důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhod Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Protože žalovanému v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly
a stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. února 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu