ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.265.2005
sp. zn. 5 Azs 265/2005 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: O. K., zast. JUDr. Hanou Benešovou, advokátkou, AK Sokolovská 124/146, 186 00
Praha 8, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o udělení azylu,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
14. 3. 2005, č. j. 65 Az 10/2004 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 10. 2004, č.j. OAM2798/VL-20-19-2004 bylo
rozhodnuto tak, že nebyl žalobci udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zák.
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen zákon o azylu) a zároveň bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti rozhodnutí o neudělení azylu podal žalobce – stěžovatel žalobu, kterou krajský
soud výše označeným rozsudkem zamítl; rozsudek uvedeného soudu je nyní napadán kasační
stížností, ve které stěžovatel uplatňuje důvody podle §103 odst. 1 písm. a) až d) zák.
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). V kasační stížnosti namítá že, krajský soud
posoudil případ v rozporu s platným právním řádem, shledává vážná pochybení dosavadních
orgánů v řízení o udělení azylu, žádá o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí,
neboť současný stav může přivodit újmu na jeho právech, kdyby byl nucen vycestovat
z území České republiky, má obavu z nuceného opuštění České republiky, když mu hrozí
vážné nebezpečí z politických důvodů a požaduje, aby napadený rozsudek krajského soudu
byl zrušen. Nezákonnost spočívá v nesprávném posouzení situace stěžovatele v zemi původu,
zejména ve skutečnosti, že obyčejný občan nemá šanci obhájit svá práva pomocí zákonných
prostředků. Stěžovatel se neobrátil na žádné státní orgány, neboť se obával o svůj život, což je
možno považovat za psychický nátlak vyvíjený k tomu, aby občané nevyužívali zákonné
prostředky a nestěžovali si na činnost vládních orgánů. Považuje tuto situaci za hodnou
zvláštního zřetele, když připomíná, že se mu narodil v České republice syn J. a s tímto synem
a jeho matkou T. N. by chtěl žít jako rodina, jakmile se jim podaří zajistit společné bydliště.
Žalovaný se ve stručnosti vyjádřil k podané kasační stížnosti tak, že má zato,
že podaná kasační stížnost není oprávněná a že jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech
výroku tak i rozsudku soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. S poukazem
na požadavek sloučení rodiny odkazuje na zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
ČR, navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Z obsahu správního spisu vyplynulo, že stěžovatel požádal o azyl z důvodů
nespokojenosti se situací na Ukrajině, protože tam panuje politika, se kterou nesouhlasí. Není
spokojen se zákony na Ukrajině, nelíbí se mu jak se tam policie a státní orgány chovají
k lidem. Také uvedl, že na území České republiky nepočítá s pomocí žádných příbuzných
ani známých.
V souladu s ust. §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné /ust. §103 odst. 1 písm. c) cit. zák./
nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné /ust. §103 odst. 1 písm. d) cit. zák./,
jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené
rozhodnutí, Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédne.
To se týká právě až v kasační stížnosti vzneseného požadavku žít s rodinou. Přitom
z uvedeného nevyplývá, zda stěžovatel uzavřel manželství. Žalovaný správně poukazuje
na to, že k tomu účelu slouží zákon o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb. Správnímu orgánu
přitom nelze vyčítat jakékoli procesní pochybení v tomto směru, neboť ten není povinen
hodnotit jiné skutečnosti než ty, které žadatel o azyl uvedl jako důvody, pro které o azyl žádá.
Skutkovým základem pro rozhodnutí kasačního soudu se tedy mohly stát pouze
skutečnosti a důkazy, které byly uplatněny před soudem, který vydal napadené rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě v mezích důvodů uplatněných ve smyslu §103 ods t. 1 písm. a) až d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Tvrzená nezákonnost, jak ji stěžovatel namítá v kasační stížnosti, spočívající
v nesprávném právním posouzení věci soudem v předcházejícím řízení, spočívá buď v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je aplikována nesprávná právní věta, popř. je sice
aplikována správná právní věta, ale tato je nesprávně vyložena. Vztah mezi skutkovým
zjištěním a právním posouzením lze charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní normy
na konkrétní případ nebo situaci.
Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České
republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR,
tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.
Dle §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno,
že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný
strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má,
nebo v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Dle §13 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl
podle §12 nebo §14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení
rodiny, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu
podle §12. Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí
manžel azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, nebo rodič azylanta mladšího 18 let.
Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství
před udělením azylu azylantovi.
Jak vyplynulo ze správního spisu, správní orgán v řízení rovněž zkoumal,
zda v případě stěžovatele nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu a dospěl
k závěru, že tomu tak není. Podle ustanovení §14 zákona o azylu lze v případě hodném
zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude
zjištěn důvod udělení azylu podle §12. Udělení azylu je na volné úvaze příslušného správního
orgánu a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Protože správní
orgán řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v jeho zemi, a pokud
z nich sám nevyvodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho
pravomoci, zejména, když stěžovatel ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního
zřetele pro udělení humanitárního azylu sám neuváděl.
Z údajů uváděných stěžovatelem v návaznosti na Zprávu o dodržování lidských práv
na Ukrajině za rok 2003 MZ USA a Informace MZV ČR ze dne 3. 3. 2003 nevyplynuly
důvody zakládající překážku vycestování dle §91 zákona o azylu, spočívající zejména v tom,
že by stěžovatel byl nucen vycestovat do státu, v němž by byl ohrožen jeho život
nebo svoboda z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro politické přesvědčení nebo do státu, kde hrozí nebezpečí mučení, nelidského
či ponižujícího zacházení nebo trestu nebo kde je jeho život ohrožen v důsledku válečného
konfliktu, nebo do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu
stanoví trest smrti a nebo by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
Z rozsudku krajského soudu napadeného kasační stížností je zřejmé, že se jmenovaný
soud zabýval námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který
ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou v adu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy
v rozporu, pokud důkazní materiál, jinak dostačující k učiněnému správnému s kutkovému
závěru, ve spisu obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující
orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový
závěr učiněný rozhodujícím orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového
závěru.
Takové vady řízení však nebyly shledány. Ze správního spisu je zcela zřejmé,
že správní orgán provedl v řízení úplné dokazování a je z něj zřejmé, z jakých důkazních
prostředků při svém rozhodování vycházel. Důkazní prostředky byly zhodnoceny a provedené
dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgán při svém
rozhodování o tom, zda jsou zde důvody pro udělení azylu dle §12, §13 odst. 1 a odst. 2
a §14 vycházel. Ze spisového materiálu bylo rovněž zjištěno, že stěžovatel nebyl nikterak
krácen na svém právu seznámit se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout
jejich doplnění. V rámci protokolu o pohovoru k žádosti o azyl byla stěžovateli poskytnuta
informace o všech pramenech, z nichž správní orgán vycházel, s možností se k tomu vyjádřit.
Stěžovatel napadá rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu nedostatečného způsobu
provedení dokazování ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. K tomu soud upomíná,
že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy
v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému
závěru, ve spisu obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující
orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li podklad pro skutkový závěr
učiněný rozhodujícím orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Z textu kasační stížnosti však nelze zjistit, jakými konkrétními vadami mělo trpět řízení před
správním orgánem, pro které měl soud napadené rozhodnutí zrušit a které stěžovatel v řízení
před tímto soudem uplatnil. Soud neshledal pro výše uvedené nic, co by svědčilo pro důvod
pro podání kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že neshledal důvodnou ani námitku stran rovnosti
zbraní dle ustanovení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., dle nějž je rozuměna zmatečnost řízení
před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený
soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka
v důsledku trestného činu soudce. Námitku považuje Nejvyšší správní soud nepřípadnou,
když nebyla jakkoli blíže odůvodněna.
Důvod pro podání kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., totiž
nepřezkoumatelnost, spočívá v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Námitka uplatněnou v tomto ohledu neshledal Nejvyšší správní soud
opodstatněnou, když její konstatování zůstalo pouze v obecné rovině. Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným
a přesvědčivým způsobem odůvodněno, pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých
skutečností správní orgán a následně i soud vycházely a jakými právními úvahami se při
rozhodování řídily.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Nejvyšší správní soud vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně. Navíc je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského
soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec
má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem
o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva
ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince
k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké
a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného
víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti
o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, naopak
negativní rozhodnutí by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu
řízení.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení
nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 28. dubna 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu