ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.307.2005
sp. zn. 5 Azs 307/2005 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce B. V. C., zast. Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem v Plzni, Plynární ulice č. 6, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2005, č. j. 59 Az 90/2004 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni shora byla zamítnuta žaloba ze dne 17. 8. 2004,
jíž se žalobce – stěžovatel - domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra,
kterým nebyl stěžovateli udělen azyl v České republice z důvodů nesplnění podmínek
uvedených v ustanoveních §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů a zároveň bylo
uvedeno, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu
v platném znění.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž namítl
především, že Krajský soud v Plzni věc vidí zjednodušeně a bez kontextu. Zpráva
Ministerstva zahraničí USA není kompletní a rovněž její interpretace je zjednodušená a nelze
ji hodnotit jako objektivní. Jedná se o hodnocení státu, který sám se v řadě případů chová jako
agresor. Důvod hledání zaměstnání, který při pohovoru uvedl, lze podřadit pod důvod
humanitární. Jedná se o neobjektivní a nekomplexní posouzení shromážděných listinných
podkladů, kde uvedená zásadní hodnotící zpráva není kompletní.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozhodnutí napadené kasační stížností, a to
v mezích uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud posoudil v prvé řadě nezbytnost vydání rozhodnutí o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §107 s. ř. s. a dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením §56
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že správní orgán při svém rozhodování vycházel
z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení azylu na území ČR, který byl veden dne
18. 3. 2002 a který je obsahově shodný s návrhem na zahájení řízení o udělení azylu ze dne
2. 8. 2001, co se týče důvodů, pro něž o azyl žádá a okolností, které jsou pro posouzení této
žádosti významné. Správní spis původně obsahoval jen výtah ze Zprávy o dodržování
lidských práv za rok 2001 vydaný Ministerstvem zahraničí USA dne 4. 3. 2002 a sdělení
Ministerstva zahraničních věcí ČR z 29. 12. 2000, č. j. 144521/2000–LP, které se týká
informací o Vietnamu pro řízení o udělení azylu v České republice a dále sdělení téhož
ministerstva z 6. 4. 1998, č. 3303.681/98 – KO/5, jež se dotýká především problematiky
„Aliance svobodného Vietnamu ve vztahu k udělování politického azylu občanům
Vietnamské socialistické republiky“. Pro neúplnost těchto zpráv věc byla Nejvyšším správním
soudem vrácena k dalšímu řízení, z něhož vzešlo nové správní a posléze i soudní rozhodnutí.
Správní spis tak byl doplněn o úplnou hodnotící zprávu Ministerstva zahraničních věcí
i zprávu Ministerstva zahraničí USA, jak bylo požadováno ve zrušujících rozsudcích.
Kasační stížnost opírá své důvody o ustanovení §103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb. soudní řád správní.
Správní orgán vyšel, kromě shora uvedených zdrojů, nově z úplné zprávy Ministerstva
zahraničí USA o situaci v oblasti dodržování lidských práv ve Vietnamu za rok 2001 ze dne
4. 3. 2002, vydané Úřadem pro demokracii, lidská práva a práci a dále ze zprávy
Zastupitelského úřadu ČR v Hanoi z 16. 5. 2000.
Významnou okolností je sdělení stěžovatele o tom, že pohnutkou pro udělení azylu
je snaha legalizovat pobyt v České republice, proto také žalovaný uzavřel, že takovou
pohnutku nelze podřadit k zákonným důvodům pro udělení azylu; zabýval se rovněž
ekonomickou situací v zemi stěžovatele a shrnul ji v rámci odůvodnění svého rozhodnutí,
jakož i podmínkami pro udělení azylu podle §12, §13 a §14 a zhodnotil obsah překážek
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Soud prvního stupně, který rozhodoval o žalobě, pak stručně, ale výstižně zdůvodnil,
proč ani on neshledal porušení zákona v postupu žalovaného podle citovaných ustanovení
zákona o azylu. Azyl z humanitárního důvodu lze udělit v případě hodném zvláštního zřetele,
není na něj právní nárok a zůstává v režimu správního uvážení posoudit důvody žadatele
o azyl. Žalovaný se pečlivě zabýval nejen obecnou situací ve Vietnamu z hlediska podmínek
udělení azylu, včetně okolností dotýkajících se možného návratu do vlasti a to na základě
podrobných analýz, které citoval v napadeném rozhodnutí, ale také konkrétní osobní situací
stěžovatele. Jestliže pak rozhodl na základě takto obsáhle a podrobně provedeného
dokazování, nebylo možno mu ze strany soudu prvního stupně ničeho vytknout, rozhodl-li
se nevyužít dobrodiní ustanovení §14 zákona o azylu. Stejně tak nelze vytknout ničeho
ani soudu prvního stupně, který žalobu zamítal. Ten vyšel ze skutkového stavu, který byl
zodpovědně a řádně žalovaným zjištěn i pokud jde o aplikaci §14 zákona o azylu.
Ani kasační soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, o které by mohl použití
citovaného ustanovení zákona opřít. Skutková podstata může být se spisy v rozporu, pokud
skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spisu
obsažený vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková
podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li tam podklad pro skutkový závěr učiněný
rozhodujícím orgánem, nebo je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Ani o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tak nelze kasační stížnost s úspěchem
opřít. Jak bylo naznačeno shora, žalovaný provedl řádné dokazování a závěr, který z něj
vyvodil, nelze označit za rozporný s ohledem na skutkové závěry, které byly učiněny. I když
soud bere na vědomí zjištěné reálie o Vietnamské socialistické republice ve smyslu obtíží
s obživou či seberealizací, tyto plynou právě z hospodářských potíží země a nelze bez dalšího
je vnímat jinak, než-li právě jako důvody po výtce ekonomické. V daném případě k nim
nepřistoupila žádná další okolnost, jež by tuto jejich obecnou povahu kvalitativně měnila
a povýšila na důvody, jež by si úvahu o udělení humanitárního azylu zasloužily; osobní
situace žalobce ve vazbě na aktuální situaci v jeho vlasti žádnou takovou mimořádnost
nepředstavuje, včetně návratu do vlasti.
Námitku stěžovatele o Spojených státech co by agresorovi, soud vnímá jako politický
názor, nikoli jako relevantní informaci, která by měla být v tomto řízení dokazována.
Stěžovatel při pohovoru, který s ním byl veden dne 18. 3. 2002, uváděl důvody, které
se vůbec nedotýkaly politické situace ve Vietnamu, nýbrž výlučně jeho ekonomické situace.
Obecné námitky směřující vůči správnosti obsahu zprávy Ministerstva zahraničí USA nemění
cokoli na faktu, že důvod, který stěžovatel pro udělení azylu uváděl, měl povahu
ekonomických potíží, a tudíž žalovaný nepochybil, jestliže pro takovýto důvod azyl neudělil.
Předmětem posuzování žalovaným, ale ani soudem I. stupně nebyla míra ztotožnění
se s náhledem Spojených států na politickou situaci v zemi, když rozhodujícím byla okolnost,
že důvod pro neudělení azylu byly tvrzené ekonomické potíže stěžovatele, což mezi
relevantní důvody pro udělení azylu nepatří. Argumentace pohledem odlišné kultury
není ve vztahu k zákonným kritériím významná, protože i pohled Evropana, který rozhoduje
o udělení azylu je objektivně odlišný od pohledu a životních zkušeností státního příslušníka
Vietnamu, který o azyl v Evropě žádá.
Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České
republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR,
tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.
Dle §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno,
že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný
strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo
v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Dle §13 zákona o azylu se rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl
podle §12 nebo §14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení
rodiny, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu
podle §12. Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí
manžel azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, nebo rodič azylanta mladšího 18 let.
Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželu azylanta je trvání manželství
před udělením azylu azylantovi.
Dle §14 zákona o azylu jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod
pro udělení azylu podle §12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárního důvodu.
Jak vyplynulo ze správního spisu, správní orgán v řízení rovněž zkoumal,
zda v případě stěžovatele nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu a dospěl
k závěru, že tomu tak není. Podle ustanovení §14 zákona o azylu lze v případě hodném
zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude
zjištěn důvod udělení azylu podle §12. Udělení azylu je na volné úvaze příslušného správního
orgánu a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Protože správní
orgán řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v jeho zemi, a pokud
z nich sám nevyvodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové rozhodnutí v jeho
pravomoci, zejména, když stěžovatel ve správním řízení ani žádné důvody hodné zvláštního
zřetele pro udělení humanitárního azylu sám neuváděl.
Z údajů uváděných stěžovatelem v návaznosti na zprávu o stavu dodržování lidských
práv ve Vietnamu nevyplynuly důvody zakládající překážku vycestování dle §91 zákona
o azylu, spočívající zejména v tom, že by stěžovatel byl nucen vycestovat do státu, v němž
by byl ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení nebo do státu, kde mu
hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu nebo kde je jeho
život ohrožen v důsledku válečného konfliktu, nebo do státu, který žádá o jeho vydání pro
trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti a nebo by to bylo v rozporu
s mezinárodními závazky České republiky.
Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud
pak napadené rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační stížnosti
a přitom sám neshledal vady podle odst. 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Proto také ve smyslu §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl, když důvody stěžovatelem tvrzené byly správně posouzeny jako povahy ekonomické.
O nákladech řízení pak rozhodl v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce
nebyl ve věci úspěšný a žalovaný žádné náklady neuplatňoval a z obsahu spisu
ani nevyplynulo, že by mu nějaké vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. ledna 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu