ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.36.2006
sp. zn. 5 Azs 36/2006 - 92
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci
žalobce: B. V., zast. soudem ustanoveným opatrovníkem paní D. N., pracovnicí Nejvyššího
správního soudu, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004, č. j. 10
Az 195/2003 - 29, o odmítnutí žaloby,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 10. 2003, č. j. OAM-1601/AŘ-2002, kterým byl zamítnut rozklad
a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2001, č. j. OAM-6345/VL-10-K01-2001
o zamítnutí návrhu o udělení azylu jako zjevně nedůvodného dle §16 odst. 1 písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004,
č. j. 10 Az 195/2003 - 29 byl návrh odmítnut, neboť ani na výzvu soudu nebyly náležitosti
žaloby doplněny.
Dne 30. 6. 2004 podal žalobce (dále též stěžovatel) proti uvedenému usnesení kasační
stížnost. Součástí podané kasační stížnosti byl i návrh stěžovatele, aby mu soud pro řízení
o kasační stížnosti ustanovil zástupce dle ust. §35 odst. 8 a ust. §105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.).
Z ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že stěžovatel musí být v řízení o kasační
stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který
za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce.
Městský soud v Praze proto přípisem ze dne 26. 7. 2004 vyzval stěžovatele
k prokázání jeho osobních a majetkových poměrů. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne
12. 10. 2004. Přípisem ze dne 3. 11. 2004 byl stěžovatel vyzván, aby soudu I. stupně sdělil
v čem spočívají jeho náklady spojené s pobytem na území ČR, jak jsou tyto náklady vysoké
a z jakých prostředků jsou stěžovatelem hrazeny. Zásilka se vrátila Městskému soudu v Praze
s údajem pošty, že se adresát odstěhoval bez udání adresy.
Městský soud v Praze poté zjišťoval místo pobytu stěžovatele dotazem u Cizinecké
policie České republiky, které přípisy ze dne 22. 12. 2004 a 19. 1. 2005 sdělilo, že poslední
známá adresa pobytu cizince je P. 5 u p. M. S., P. 2557/16, jiná adresa pobytu není známa a
současný pobyt uvedeného cizince není znám. Soud I. stupně postoupil spis k rozhodnutí o
kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud se pokusil zjistit aktuální adresu stěžovatele, a to dotazem
v databázi žadatelů o azyl, odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Bylo
zjištěno, že není známa jiná adresa pobytu stěžovatele než P. 2557/16, P. 5, na které se však
stěžovatel nezdržuje.
Jelikož je stěžovatel neznámého pobytu, byla mu usnesením Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 9. 2006, č. j. 5 Azs 36/2006 - 80, podle §29 odst. 3 o. s. ř. použitého
přiměřeně podle §64 s. ř. s. ustanovena opatrovníkem paní D. N., pracovnice Nejvyššího
správního soudu.
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak zvláštní zákon.
Podle §33 zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele
o udělení azylu (stěžovatele) a tato skutečnost brání nejméně po dobu devadesáti dnů
rozhodnutí ve věci. Zákon o azylu tedy v citovaném ustanovení stanoví dvě podmínky, jejichž
kumulativního naplnění je pro zastavení řízení zapotřebí. V souzené věci není sporu o tom,
že místo pobytu stěžovatele na území České republiky není známé; tato skutečnost přetrvává
již od listopadu 2004 a Nejvyšší správní soud si ji před vydáním svého rozhodnutí ověřil
z internetové databáze žalovaného. Bylo tedy konstatováno, že stěžovatel je neznámého
pobytu, a k ochraně jeho práv mu byl Nejvyšším správním soudem ustanoven opatrovník.
První podmínka pro zastavení řízení podle §33 zákona o azylu tedy byla podle názoru
Nejvyššího správního soudu naplněna.
Při posuzování toho, zda neznámý pobyt stěžovatele brání rozhodnutí ve věci - o tom,
že tato skutečnost trvá déle než zákonem předpokládaných devadesát dní, není přitom
vzhledem k výše uvedenému pochyb. Za stávající procesní situace, kdy je stěžovatel
neznámého pobytu, absentuje povinné zastoupení stěžovatele advokátem a kasační stížnost
má vady, jež znemožňují přezkum rozhodnutí soudu I. stupně, neboť v ní jsou formulovány
kasační důvody pouze velmi obecně, je k odstranění uvedených vad nezbytná osobní
součinnost stěžovatele. Podle názoru Nejvyššího správního soudu vzhledem k povaze souzené
věci, nelze požadovat po ustanoveném opatrovníkovi stěžovatele, aby bez osobního kontaktu
se stěžovatelem např. sám vyhledával a domýšlel důvody kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud proto konstatoval naplnění všech zákonných podmínek pro to, aby v souladu s §33
zákona o azylu usnesením rozhodl o zastavení řízení o kasační stížnosti podle §47 písm. c)
s. ř. s. použitého přiměřeně podle §120 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, podle §60 odst. 3 věty prvé s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 9. listopadu 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu