ECLI:CZ:NSS:2006:5.AZS.73.2006
sp. zn. 5 Azs 73/2006 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně: D. O., zast. Mgr. Pavlem Bobkem, advokátem se sídlem v Praze, AK Muchova
9/223, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2005, č.
j. 63 Az 199/2004 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Soudem ustanovenému advokátovi Mgr. Pavlu Bobkovi se p ř i z n á v á odměna
a náhrada hotových výdajů celkem ve výši 2558,50 Kč, které mu budou proplaceny
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ministerstva vnitra ze dne 3. 11. 2004, č. j.
OAM-3129/VL-07-11-2004, kterým žalovaný dle §16 odst. 1 písm. k) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
v platném znění (dále jen „zákon o azylu“) zamítl žádost žalobkyně o udělení azylu jako
zjevně nedůvodnou.
Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále
jen“stěžovatelka“) včas kasační stížnost.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že při projednání žádosti o azylu došlo
k pochybení žalovaného, když tento nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním
rozhodnutí, čímž porušil ustanovení §3 odst. 4 správního řádu, ustanovení §32 odst. 1 a §46
zákona č. 71/1967 Sb. správního řádu, dále žalovaný nerespektoval ustanovení §34 odst. 1
správního řádu. Dále stěžovatelka uvádí, že rozhodnutí žalovaného nevyplývá ze zjištěných
podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně. Stěžovatelka má
v zeni původu problémy pro zaviněnou autonehodu ze strany poškozeného. Její problémy jsou
zdánlivě soukromého charakteru. Jsou odrazem poměrů na Ukrajině. Odkázala na čl. 43 a 53
Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Vzhledem k výše
uvedenému stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádala o ustanovení právního
zástupce, o tlumočníka. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její stížnosti odkladný
účinek.
Na základě žádosti stěžovatelky o ustanovení bezplatného zástupce z řad advokátů
ustanovil soud usnesením ze dne 17. 1. 2006, č. j. 63 Az 199/2004 - 42 stěžovateli zástupce
Mgr. Pavla Bobka a tohoto dne 6. 3. 2006 vyzval, aby kasační stížnost ve lhůtě 1 měsíce
doplnil tak, že uvede konkrétní důvody kasační stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
Zástupce stěžovatele doplnil kasační stížnost dne 31. 3. 2006. V doplnění opakovaně
uvádí, že správní orgán nezjistil skutkový stav věci, když hodnotil situaci stěžovatelky
obecně, nikoli s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu.
Stěžovatelka podává svou kasační stížnost ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Již pohovoru uvedla, že vlast opustila z důvodu, že jí a jejímu manželovi bylo
vyhrožováno mužem, kterému manžel v roce 1998 naboural auto. Muž jim vyhrožoval
zmrzačením i zabitím. V případě návratu na Ukrajinu se stěžovatelka obává, že tento muž
vyhrůžky splní. Tyto problémy dle mínění stěžovatelky nejsou pouze soukromého charakteru
a to s odkazem na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků.
Stěžovatelka uvádí, že žádost o azyl nepodala z důvodu, že by se chtěla vyhnout uloženému
trestu vyhoštění, ale z důvodu, že se obává o život a zdraví své i svého manžela. Stěžovatelka
odkazuje na čl. 13 odst. 2, čl. 14 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv.
Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil dne 27. 4. 2006. Oprávněnost podané kasační
stížnosti popírá, má za to, že jak rozhodnutí tak napadený rozsudek byly vydány v souladu
se zákonem. V dalším odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které
stěžovatelka učinila během správního řízení. Žalovaný konstatuje, že naplnění podmínek
pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 zákona o azylu
vylučuje posouzení žádosti podle §12 téhož zákona. Pokud tedy v řízení o azylu vyplynula
nepochybná skutečnost, taxativně uvedená v ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu,
nezkoumal již žalovaný další důvody pro udělení azylu. Žalovaný považuje kasační stížnost
za nedůvodnou a návrh na přiznání odkladného účinku nepodporuje.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
kasační stížností, vyšel přitom z právního stavu platného v době vydání napadeného
rozhodnutí (§75 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně. Navíc je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského
soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má
nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání
kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu
a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území
po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční
policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká
právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před
rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační
stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že řízení o udělení
azylu bylo zahájeno dne 27. 10. 2004 na základě žádosti stěžovatelky o udělení azylu, v němž
stěžovatelka uvedla, že v roce 1998 se stala účastnicí dopravní nehody, kterou zavinil manžel.
Po dobu dvou let spláceli poškozenému náhradu škody. Poškozený své finanční požadavky
neustále zvyšoval a stěžovatelka s manželem odmítli platit. Poté jim bylo ze strany
poškozeného vyhrožováno. O azyl stěžovatelka požádala, neboť jí bylo uděleno správní
vyhoštění a do vlasti se vrátit nechce. V pohovoru konaném dne 30. 10. 2004 své důvody
zopakovala a uvedla, že si na vyhrožování poškozeného u kompetentních orgánů své vlasti
nestěžovala. Přiznala, že vstoupit do azylového řízení se rozhodla poté, co byla příslušnicí
cizinecké policie o této možnosti informována. Žalovaný na základě provedeného správního
řízení vydal dne 3. 11. 2004 rozhodnutí, kterým žádost o azyl stěžovatelky zamítl jako zjevně
nedůvodnou v souladu s ustanovením §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. V odůvodnění
svého rozhodnutí konstatoval, že důvodem podání žádosti stěžovatelky o udělení azylu
je snaha vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoli mohla požádat o azyl dříve.
Proti předmětnému rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, v níž vytkla žalovanému
porušení celé řady procesních ustanovení. Krajský soud namítaná procesní pochybení
neshledal a proto žalobu zamítl kasační stížností napadeným rozsudkem. Krajský soud dospěl
k závěru, že skutkový stav byl zjištěn správně, žalovaný si patřil potřebné podklady
pro rozhodnutí a v souladu se zákonem zamítl žádost stěžovatelky o udělení azylu s odkazem
na ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu jako zjevně nedůvodnou.
Výše uvedený rozsudek napadla stěžovatelka včas kasační stížností.
Stěžovatelka podává svou kasační stížnost ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., namítá tedy nezákonnost rozhodnutí krajského soudu z důvodu nesprávného posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě
je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatelka
je přesvědčena, že jí měl být udělen azyl, když má problémy s poškozeným z dopravní
nehody, který jí a jejímu manželovi vyhrožuje.
K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, jak správně uvedl žalovaný ve vyjádření
ke kasační stížnosti, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné
vylučuje možnost posuzovat podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu.
Rozhodnutí podle ustanovení §16 zákona o azylu znamená, že nastoupí-li některý v tomto
ustanovení předpokládaný důvod, žalovaný se nemůže žádostí o azyl zabývat meritorně
a žádost zamítne jako zjevně nedůvodnou. V daném případě byla žádost o azyl stěžovatelky
zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle odst. 1 písm. k) výše citovaného ustanovení, neboť
žalovaný zjistil, že stěžovatelka vstoupila na území ČR na turistické vízum dne 9. 4. 2004
a nelegálně zde v hotelu H. pracovala do doby udělení správního vyhoštění, tj. do 5. 10. 2004
a teprve poté požádala o azyl, ačkoliv tak mohla učinit dříve. Byl tedy dán důvod pro
zamítnutí žádosti o udělení azylu podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Proto nebylo na
místě vůbec zkoumat důvody stěžovatelky pro udělení azylu podle §12 ani rozhodovat o
existenci překážky vycestování podle §91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud v souladu s názorem krajského soudu dospěl k závěru,
že žalovaný nepochybil, když za výše uvedené situace žádost stěžovatelky o udělení azylu
zamítl jako zjevně nedůvodnou; tvrzení stěžovatelky v kasační stížnosti o jejích důvodech
pro udělení azylu a opuštění vlasti tedy nejsou právně relevantní. Důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto není dán.
Protože stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovanému Ministerstvu vnitra, které bylo v řízení
úspěšné, náklady řízení nevznikly, respektive je neúčtovalo, a proto rozhodl soud o nákladech
řízení, jak výše uvedeno.
Stěžovatelce ustanovil krajský soud pro řízení o kasační stížnosti zástupce advokáta
podle ust. §35 odst. 7 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení v tomto případě odměnu za zastupování
a hotové výdaje platí stát. Při určování výše odměny a náhrady hotových výdajů advokátovi
vycházel Nejvyšší správní soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dospěl k závěru, že zástupci
stěžovatelky náleží odměna podle ust. §11 odst. 1 písm. b) a d) této vyhlášky, tedy za dva
úkony právní služby po 1000 Kč /§9 odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky a §7 této vyhlášky/. Dále ji
náleží náhrada hotových výdajů za dva úkony ve výši po 75 Kč (§13 odst. 1, 3 cit. vyhlášky).
Vyúčtované náklady Nejvyšší správní soud zástupci stěžovatelky přiznal, protože odpovídají
obsahu spisu. Zástupce stěžovatelky je registrován jako plátce daně z přidané hodnoty a výše
této mu uplatněné daně je v souladu s ust. §37 písm. a) a §47 odst. 3 zák. č. 235/2004 Sb.
Celkem tak zástupci stěžovatelky náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 2150 Kč,
zvýšená o DPH v sazbě 19% ve výši 408,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu