ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.101.2005
sp. zn. 6 Ads 101/2005 - 73
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci
žalobce: P. G ., zastoupen JUDr. Václavem Machem, advokátem, se sídlem Pod Lipami 68,
Praha 3, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha
5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9.
2005, č. j. 1 Cad 27/2005 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. České správě sociálního zabezpečení se ne př i znává právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba napadající rozhodnutí žalované, jímž mu nebyl přiznán částečný invalidní důchod.
Stěžovatel namítal nesprávné posouzení právní otázky soudem, které spatřoval v tom,
že se soud nezabýval důvodností původního rozhodnutí dle §44 odst. 2 zákona
č. 155/1995 Sb., dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Soud své rozhodnutí neopřel
o vlastní právní posouzení, nevyhodnotil skutečnosti vyplývající z výslechu stěžovatele,
ze kterého je zřejmé, že mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné
životní podmínky. V odůvodnění napadeného rozhodnutí soud odkazuje na posudky
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“),
které se uvedenou skutečností nezabývaly. Soud dále nevyhodnotil v rozporu se zákonem
okolnosti jako je vzdělání stěžovatele, jeho zkušenosti, možnost rekvalifikace, atd, omezil se
pouze na lékařské posouzení. PK MPSV ani soud se nezabývaly možností částečné invalidity
způsobené dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, který značně ztěžuje obecné životní
podmínky (§44 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění).
Dle názoru stěžovatele řízení před správním orgánem trpělo vadou, která byla
stěžovatelem namítána i v řízení před městským soudem, a to nepřihlédnutím PK MPSV
k ustanovení §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., jež umožňuje zvýšení procentuálního
hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti až o 10 %. Stěžovatel
se domnívá, že toto navýšení mělo být v jeho případě použito z důvodu poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti v důsledku působení více příčin dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu. Soud se pak spokojil s nedostatečným konstatování PK MPSV,
že k navýšení dle citovaného ustanovení vyhlášky není důvod. Vzhledem k tomu, že městský
soud opřel své rozhodnutí o posudky PK MPSV, které nedostatečně odůvodňují závěry v nich
uvedené, je i jeho rozsudek nesrozumitelný, a proto nepřezkoumatelný.
Rozhodnutí žalované ze dne 9. 2. 2005 je dle stěžovatele též nepřezkoumatelné,
a to z důvodu nedostatečného označení posudku, na jehož základě bylo vydáno. Označení
„posudek lékaře PSSZ v Praze 3 ze dne 24. 1. 2005“ není dostačující, není zde specifikována
osoba lékaře ani číslo jednací, které by potvrzovalo, že posudek byl vydán ve věci stěžovatele.
Městský soud měl zrušit napadené rozhodnutí žalované jako nepřezkoumatelné,
neboť žádost stěžovatele o částečný invalidní důchod byla zamítnuta s odkazem na celé
ustanovení §44 zákona o důchodovém pojištění, odůvodnění se však vztahuje pouze k §44
odst. 1 tohoto zákona. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadeného
rozsudku městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Vzhledem ke svým majetkovým
poměrům stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Městský soud v průběhu soudního řízení vedeného dle části třetí, hlavy druhé, dílu
prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), provedl důkaz,
a to vyžádáním posudku PK MPSV, detašované pracoviště pro Prahu. PK MPSV vypracovala
posudek a následně i jeho doplnění se shodným závěrem, dle kterého stěžovatel nebyl
částečně invalidní podle §44 odst. 1 nebo 2 zákona o důchodovém pojištění, neboť u něho
nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu nejméně o 33 %, nešlo o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav mu značně neztěžoval obecné životní podmínky. PK MPSV shledala
rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu v chronickém vertebrogenním algickém
syndromu s algickými projevy, toto postižení je uvedeno v kapitole XV, oddílu F, položce 2
písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a odpovídá mu míra poklesu soustavné
výdělečné činnosti v rozmezí 15 – 25 %. PK MPSV zvolila v případě stěžovatele horní
hranici uvedeného rozmezí a hodnotila míru poklesu soustavné výdělečné činnosti 25 %.
V posudku je obsaženo zhodnocení psychických potíží stěžovatele, PK MPSV
je nepovažovala za určující příčinu nepříznivého zdravotního stavu, konstatovala neschopnost
stěžovatele vykonávat práce spojené s nadměrnou fyzickou zátěží, naopak možnost výkonu
pomocných prací do střední zátěže, v rámci jeho intelektových schopností, které se oproti
minulosti nejeví významněji sníženy.
Městský soud v rozsudku podrobně konstatoval obsah i závěry posudků PK MPSV,
odkázal na zákonem danou kompetenci PK MPSV posuzovat zdravotní stav pro účely
přezkumného soudního řízení ve věcech nároků z důchodového zabezpečení (§4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb.). PK MPSV hodnotila zdravotní stav stěžovatele v úplném složení,
tj. za přítomnosti odborného internisty, neurologa a psychiatra, zaměření těchto odborných
lékařů odpovídalo charakteru zdravotních postižení stěžovatele. PK MPSV se podrobně
vyjádřila ke zdravotním potížím stěžovatele a k jeho pracovní schopnosti, v posudku řádně
odůvodnila hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti dle kapitoly XV,
oddílu F, položky 2 písm. b) vyhl. č. 284/1995 Sb., tj. hodnotou 25 %, uvedla rovněž i důvody
dalšího nenavýšení této procentní hodnoty dle §6 odst. 4 této vyhlášky. Stěžovatel výslovně
neuvedl, jaké zdravotní potíže nebyly dle jeho názoru správně posouzeny, soud
proto z uvedeného posudku vycházel. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl shledán částečně
invalidním, bylo přiznání částečného invalidního důchodu vyloučeno a žalovaná nepochybila,
když nezkoumala splnění podmínek §43 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Dle názoru
městského soudu nebylo napadené rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné pro nedostatečné
označení podkladového rozhodnutí, neboť zde byl označen nezaměnitelným způsobem orgán,
který posudek vydal, posudek je dále konkretizován dnem vydání a označením žalobce.
Kasační stížnost je dle §102 a násl. s. ř. s. přípustná, podle jejího obsahu jsou v ní
namítány důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Stěžovatel
v kasační stížnosti podřadil důvody zde uvedené pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tj. nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, ovšem dle jejich
obsahu stěžovatel především namítá, že soud se při svém rozhodování opíral o nedostatečně
či nesprávně zjištěný skutkový stav věci správním orgánem, když vycházel ze závěrů posudků
PK MPSV, což odpovídá stížním důvodům uvedeným v 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Námitku,
dle které soud neprovedl žádné vlastní právní posouzení věci, ale pouze odkázal na posudky
PK MPSV a dále, že závěr soudu ohledně nesplnění podmínek §44 odst. 2 zákona
o důchodovém pojištění není odůvodněn, je možno podřadit pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
tedy nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci
samé.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumal v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem kasační stížnosti a zde uplatněnými důvody,
přičemž neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Kasační stížnost není důvodná.
S námitkou, že městský soud neprovedl vlastní právní hodnocení věci,
ale pouze odkázal na posudky PK MPSV, se Nejvyšší správní soud neztotožnil. Z odůvodnění
napadeného rozsudku vyplývá, že závěry posudků PK MPSV byly soudem zhodnoceny stejně
jako další důkazy v řízení provedené (např. výslech žalobce). Skutečnost, že posudek
PK MPSV má ve věcech důchodového pojištění zvláštní postavení tzv. „povinného důkazu“
stanoví zákon v §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Dle tohoto ustanovení byl městský soud
povinen svěřit posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatele PK MPSV,
neboť sám nemá k takovému posouzení odbornou způsobilost. Tato kompetence
PK MPSV je zcela v souladu s se zákonem a nijak nesnižuje pravomoc soudu ve věci
rozhodnout. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích
opakovaně, např. v rozsudku ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48
(publ. na www.nssoud.cz), kdy k této problematice uvedl: „V řízení o přezkoumání rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení o odnětí plného invalidního důchodu, tedy dávky
důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem, si soud vyžádá posouzení zdravotního
stavu občana od Ministerstva práce a sociálního věcí, které jej učiní prostřednictvím
svého orgánu – posudkové komise (§4 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném od 1. 1. 1998) ve složení stanoveném
§3 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České
národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky
č. 28/1993 Sb. a vyhlášky č. 139/1998 Sb. Podaný posudek hodnotí soud jednotlivě
i v souhrnu s ostatními důkazy jím provedenými i s důkazy provedenými v řízení
před správním orgánem; ve svém rozhodnutí vyjde ze skutkového a právního stavu takto
zjištěného (§77 odst. 2 věta druhá s. ř. s.). Nevzbuzuje-li obsah podaného posudku
pochybnosti o své úplnosti a správnosti, není odůvodněn požadavek žalobkyně na doplnění
dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví (podle §127 odst. 1 o. s. ř. za použití
§64 s. ř. s.)“.
Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu a z odůvodnění napadeného rozsudku
ověřil, že městský soud se zabýval a dostatečně vypořádal se skutečnostmi sdělenými
stěžovatelem při jeho výpovědi při ústním jednání. Městský soud obsah jeho výpovědi
v napadeném rozhodnutí shrnul, konstatoval, že vycházel ze závěru posudku PK MPSV,
neboť stěžovatel nezpochybnil jeho konkrétní závěry, neuvedl, jaké zdravotní důvody nebyly
podle něho správně posouzeny. S tímto závěrem Nejvyšší správní soud souhlasí,
neboť ani v kasační stížnosti stěžovatel nespecifikoval zdravotní potíže, které nebyly ze strany
PK MPSV či soudu správně vyhodnoceny.
Stěžovatel dále namítá nedostatečné odůvodnění závěru ohledně nesplnění podmínek
§44 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, tj. že mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
ztěžuje obecné životní podmínky. K této námitce Nejvyšší správní soud odkazuje na znění
zmíněného ustanovení §44 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, dle něhož je „pojištěnec
částečně invalidní též tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje
obecné životní podmínky; okruh zdravotních postižení značně ztěžujících obecné životní
podmínky stanoví prováděcí předpis“. Tímto předpisem je vyhláška č. 284/1995 Sb.,
specifikace okruhu zdravotních postižení ve smyslu §44 odst. 2 zákona o důchodovém
pojištění je uvedena v příloze č. 4 k této vyhlášce. Pod částí A přílohy je uveden výčet
různých druhů zdravotních postižení, část B obsahuje interpretační pravidlo, dle kterého
mohou být zdravotními postiženími značně ztěžujícími obecné životní podmínky i další
postižení, jejichž důsledky jsou obdobné zdravotním postižením uvedeným v písm. A,
s výjimkou těch postižení, které se neprojevují zjevnými chorobnými příznaky. Z této právní
úpravy je zřejmé, že ze strany posudkových orgánů není možné vyčerpávajícím způsobem
v posudku postupně uvést všechna postižení uvedená v části A přílohy č. 4, a jednotlivě
hodnotit, zda jimi stěžovatel trpí či nikoli; v žádném případě to pak není reálné u postižení,
která by vzhledem k široce vymezenému interpretačnímu pravidlu teoreticky mohla spadat
pod část B.
PK MPSV v posudcích velmi podrobně popsala příčiny nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatele, vzhledem k tomu, že je nebylo možno podřadit pod žádné z postižení
uvedených v příloze č. 4 k vyhl. č. 284/1995 Sb., konstatovala pouze, že nebylo shledáno
postižení, které by značně stěžovalo obecné životní podmínky. Stěžovatel ani v žalobě podané
městskému soudu neoznačil konkrétně, jaké postižení bylo dle jeho názoru vyhodnoceno
v rozporu s uvedenou přílohou č. 4, přičemž dle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. byl povinen
v žalobě uvést, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné.
Dle PK MSPV je rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele
chronický vertebrogenní algický syndrom s algickými projevy, bez kořenového dráždění,
což odpovídá kapitole XV., oddílu F, položce 2, písm. b) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb.
Z žádného závěru PM MPSV ani městského soudu nevyplývá zřejmá nesprávnost
při hodnocení nesplnění podmínek §44 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, vzhledem
k obecnosti námitky stěžovatele (jejímž obsahem a mezemi je Nejvyšší správní soud
dle §109 odst. 3 s. ř. s. vázán) proto Nejvyšší správní soud konstatuje, že závěr o nesplnění
podmínek §44 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění neshledal nepřezkoumatelný
ani v rozporu se zákonem.
Městský soud se zabýval i hodnocením psychických potíží stěžovatele
a odůvodněním, proč nemohly být rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu,
rovněž, z jakých důvodů nebyla dále navyšována míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti dle §6 odst. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb.
K námitce nesprávné aplikace §6 odst. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb. Nejvyšší správní uvádí
následující:
Pro stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti jsou v příloze č. 2
citované vyhlášky uvedeny příslušné procentní míry podle druhů zdravotního postižení,
pro stanovení této procentní míry je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé
hodnoty poklesu se nesčítají. V takovém případě se určí, které zdravotní postižení
je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení,
a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení (§6 odst. 2, 3 vyhlášky
č. 284/1995 Sb.).
Z prostudování spisové dokumentace vyplývá, že žalovaná a následně krajský soud
podrobily zdravotní stav stěžovatele řádnému zkoumání za účelem zjištění, v jaké míře
schopnost soustavné výdělečné činnosti stěžovatele poklesla a z jakých příčin, za tímto
účelem shromáždily potřebné nálezy odborných lékařů. Již z posudku PK MPSV ze dne
14. 6. 2005 je zřejmé, že komise se zabývala zdravotními potížemi stěžovatele v souhrnu
a již při zařazení jeho rozhodujícího zdravotního postižení dle přílohy č. 2 vyhl.
č. 284/1995 Sb. přihlédla i k jeho ostatním potížím, jak jí ukládá §6 odst. 2, 3 citované
vyhlášky. V uvedeném posudku je uvedeno, že potíže vyvolané chronickým vertebrogenním
algickým syndromem jsou ovlivňovány funkční nadstavbou, s přihlédnutím k ní bylo možno
volit nejvýše horní hranici rozpětí míry procentního poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti, tj. z možných 15 – 25 % byla zvolena hodnota 25 %. V doplňujícím posudku ze dne
1. 9. 2005 pak již je výslovně uvedeno, že touto „funkční nadstavbou“ byl míněn psychický
projev stěžovatele.
Tento postup je dle Nejvyššího správního soudu zcela v souladu se zákonem. Dle §6
vyhl. č. 284/1995 Sb., které upravuje posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti, je možno závažnost ostatních zdravotních postižení posuzovaného hodnotit několika
způsoby. Dle odstavce 3 citovaného ustanovení se k závažnosti ostatních zdravotních
postižení přihlíží v rámci určení míry závažnosti rozhodujícího postižení dle přílohy č. 2
vyhlášky, tj. v možném procentuálním rozpětí poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti zvolit vyšší či nižší hodnotu v daném rozmezí. Teprve v případě, kdy různé faktory
(zde např. působení více příčin nepříznivého zdravotního stavu) zvyšují pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti více, než odpovídá horní hranici míry poklesu této schopnosti,
pak lze tuto horní hranici zvýšit dle §6 odst. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb.
PK MPSV řádně odůvodnila, že vliv ostatních zdravotních postižení stěžovatele,
tj. jeho psychické potíže, zohlednila při zvolení horní hranice procentuálního rozmezí míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, odkázala na příslušné zprávy odborných
lékařů, které byly s jejím závěrem v souladu. Městský soud na tento závěr v odůvodnění
rozhodnutí odkázal a ztotožnil se s ním. Stěžovatel v žalobě namítal, že žalovaná k ostatním
zdravotním potížím vůbec nepřihlédla, což městský soud vyvrátil, k vyhodnocení závažnosti
jeho psychických potíží a vlivu na pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti dokonce
nechal vypracovat doplňující posudek PK MPSV. Konkrétní zhodnocení jeho potíží
stěžovatel opět nezpochybnil. Nejvyšší správní soud proto shledal rozhodnutí městského
soudu v této části srozumitelné, přezkoumatelné a zcela v souladu se zákonem.
Důvodnou nebyla shledána ani námitka stěžovatele, dle které městský soud
nevyhodnotil v rozporu se zákonem okolnosti, jako je vzdělání stěžovatele, jeho zkušenosti,
možnost rekvalifikace atd. Nejvyšší správní soud z posudku vypracovaného PK MSPV dne
14. 6. 2005 ověřil, že komise se pracovní rekomandancí stěžovatele zabývala, určila, že není
schopen práce spojené s nadměrnou fyzickou zátěží, naopak je schopen pomocných prací
do střední zátěže, nejlépe v rámci svých intelektových schopností, může rovněž vykonávat
práci hudebníka, ke které byl posuzován dříve. Tento posudek byl vypracován na žádost
městského soudu, který jej měl prokazatelně k dispozici, při rozhodování z něho vycházel,
výše uvedené doporučení pracovního zařazení stěžovatele je součástí odůvodnění napadeného
rozsudku. Městský soud nehodnotil vzdělání stěžovatele, jeho zkušenosti a možnost
rekvalifikace podrobněji, neboť tyto skutečnosti nebyly obsahem žalobních námitek.
Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 19. 5. 2004,
sp. zn. 5 Ads 37/2003 (publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 731/2005): „Není úkolem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
určovat zcela konkrétní zaměstnání, která je schopen účastník řízení vykonávat, ale postačí
vymezit v obecné rovině okruh takovýchto zaměstnání“. Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že výše uvedené skutečnosti byly ze strany městského soudu zjištěny v souladu
se zákonem, ani tato námitka stěžovatele není důvodná.
Stěžovatel nesouhlasil se závěrem městského soudu, který považoval podkladový
posudek v napadeném rozhodnutí žalované za dostatečně označený. Stěžovatel se naopak
domníval, že z označení posudku není zřejmé, že byl vypracován v souvislosti s jeho osobou,
neboť neobsahuje číslo jednací. Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s touto výtkou.
Přestože lze žalované doporučit uvádět v odůvodnění svých rozhodnutí větší množství
informací, lze konstatovat, že v dané věci nevznikla pochybnost o tom, že stěžovatel byl dne
24. 1. 2005 lékařem PSSZ ošetřen s tím závěrem, že jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti poklesla o 20 %. K námitce stěžovatele Nejvyšší správní soud uvádí, že číslem
jednacím ve věcech důchodového pojištění je číslo odvozené od jeho rodného čísla,
které je uvedeno jak na předmětném posudku, tak i na napadeném rozhodnutí.
Žalovaná zamítla žádost stěžovatele o částečný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek §43 zákona o důchodovém pojištění. Takto formulovaný výrok rozhodnutí je
dle Nejvyššího správního soudu v souladu se zákonem. Žalovaná byla ke dni vydání
napadeného rozhodnutí povinna uvést ve výroku rozhodnutí ustanovení právního předpisu,
podle něhož bylo rozhodnuto (§47 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. za použití §108 zákona
č. 582/1991 Sb.). Ustanovení §43 zákona o důchodovém pojištění stanoví podmínky
pro nárok na částečný invalidní důchod, bylo tedy namístě jím argumentovat. Je zřejmé,
že správní orgán posuzuje podmínky předmětného nároku v kombinaci s množstvím dalších
ustanovení zákona, z citované právní úpravy však nevyplývá povinnost správního orgánu
uvést ve výroku rozhodnutí veškerá ustanovení, o která své rozhodnutí opřel. Ani tato námitka
proto není důvodná.
Námitky stěžovatele uplatněné v kasační stížnosti tak nebyly shledány důvodnými
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b), d) s. ř. s., neboť v řízení o kasační stížnosti nebylo
prokázáno, že skutečný stav věci nebyl správním orgánem zjištěn řádně a ostatně,
rovněž nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zrušení napadeného
rozsudku městského soudu pro nepřezkoumatelnost, či z jiných důvodů z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost dle §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán pak nemá právo na náhradu řízení
ze zákona, Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti dle §60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s.). Stěžovatel
žádal o osvobození od soudních poplatků, což však bylo v dané věci bezpředmětné,
když řízení ve věcech důchodového zabezpečení je od soudních poplatků osvobozeno
ze zákona, náklady na jeho právní zastoupení hradí dle přípisu České advokátní komory
ze dne 21. 10. 2005, č. j. 3987/05, tato komora.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 29. listopadu 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu