ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.19.2005:87
sp. zn. 6 Ads 19/2005 - 87
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: P. R., zastoupen JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou, se sídlem Těšínská 1495,
Šenov, adresa pro doručování: Junácká 3, Havířov - Podlesí, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, se sídlem 28. října
117, Ostrava, za účasti: O., a. s., o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2003,
zn. SZ/9482/03/Oc, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 11. 10. 2004, č. j. 22 Ca 376/2003 - 53,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2004, č. j. 22 Ca 376/2003 - 53,
se zr uš uj e .
II. Žaloba se odmítá.
III. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů ne př i znáv á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 7. 2003, č. j. SZ/9482/03/Oc, bylo podle §77a
odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o zdraví lidu“), zamítnuto odvolání žalobce (dále též „stěžovatel“)
proti lékařskému posudku ze dne 23. 4. 2003, vystavenému vedoucím lékařem oddělení
závodní preventivní péče K. h. n., a. s., K. – N. M., MUDr. F. C. a tento lékařský posudek byl
potvrzen. Žalovaný uvedl, že stěžovatel je od tří let věku sledován a léčen pro alergické
onemocnění – pro pollinosu s alergickou rýmou a zánětem spojivek, ale také pro astmatické a
kožní potíže. Potíže byly velmi intenzivní v dětství a dospívání a byla opakovaně prováděna
desenzibilační léčba, po které došlo k několikaletému zmírnění potíží. Obtíže byly vždy
nejintenzivnější v období od poloviny do května do poloviny června. Poslední léčba
v alergologické ambulanci je dokumentována v roce 1999. Pro práci stěžovatel byl a je
jednoznačně nevhodný, práce v důlním prostředí je při alergickém onemocnění jednoznačně
kontraindikována. Pracovně je omezen pro práce v zemědělství, exteriérech, ale i pro
zaměstnání v prašném a zakouřeném prostředí. Nevhodná jsou též zaměstnání s nutností denní
velmi intenzivní očisty kůže. Pro práci v dole je stěžovatel proto naprosto nevhodný.
Žalovaný označil odvoláním napadený zdravotní posudek MUDr. F. C. za jednoznačně
správný, neboť zdravotní stav žalobce je kontraindikací prací v hlubinných dolech jako
takových. Jde přitom o onemocnění obecné povahy, neuvedené v příloze vyhlášky č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě
nezpůsobilých k dosavadní práci.
Proti tomuto rozhodnutí podat stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě,
v níž uvedl, že podle jeho názoru má alergii pouze na pylový prach a na roztoče, nikoliv
na důlní prach. Jeho onemocnění tedy není natolik vážné, aby nemohl pracovat v podzemí.
Naopak mu práce v důlním prostředí prospívá a zlepšuje jeho zdravotní stav. Je tedy
i přes krátkodobé virózy a zjištěný ekzém schopen pracovat v podzemí. Stěžovatel navrhoval
vypracování znaleckého posudku k prokázání svých tvrzení.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2004, č. j. 22 Ca 376/2003 - 53,
byla stěžovatelova žaloba zamítnuta. Soud se nejprve zabýval přípustností žaloby a uvedl,
že vydání napadeného rozhodnutí sice záviselo výlučně na posouzení zdravotního stavu,
jeho existence sama o sobě však žalobci brání ve výkonu jeho dosavadního zaměstnání
a povolání horníka v rubání, neboť se v něm konstatuje nezpůsobilost žalobce nadále
vykonávat dosavadní povolání, což může mít výrazný dopad do jeho pracovněprávních
vztahů. Podle soudu je takovým rozhodnutím zasaženo ústavně zaručené právo žalobce
na svobodnou volbu povolání; soud proto neshledal existenci kompetenční výluky ve smyslu
§70 písm. d) s. ř. s.
Soud dále s ohledem na námitky žalobce, že je schopen nadále vykonávat dosavadní
práce v podzemí hlubinného dolu, doplnil dokazování znaleckým posudkem z oboru
zdravotnictví, podle něhož stěžovatel nebyl v době vydání lékařského posudku a napadeného
rozhodnutí schopen vykonávat dosavadní zaměstnání horníka v rubání, neboť u něj
dlouhodobě trvají pracovní omezení pro alergiky, tj. neschopnost pracovat v prašném
prostředí, neschopnost pracovat tam, kde je nutná intenzivní očista kůže, neschopnost práce
v prostředí alergenů a s alergizujícími prostředky. Ve stěžovatelově případě se jedná
o alergika, který je v určitých časových úsecích bez klinických příznaků, avšak s trvající
nutností dodržovat výše uvedená omezení, neboť při jejich nedodržení nelze vyloučit návrat
alergického onemocnění. Zdravotní stav stěžovatele nebyl stabilizován ani v době
vypracování znaleckého posudku, kdy trval atopický ekzém ve vlasaté části hlavy a v oblasti
zad. Soud neshledal pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, a proto označil
za nedůvodné námitky napadající nesoulad posudkového závěru s vyjádření ošetřujícího
alergologa. Subjektivní tvrzení žalobce, že je schopen tuto práci nadále vykonávat, bylo
vyvráceno znaleckým posudkem. Soud proto zamítl jako nedůvodný návrh žalobce na vydání
revizního znaleckého posudku, neboť soudní praxe se k revizním znaleckým posudkům
uchyluje pouze v případech, kdy ve věci existuje několik rozdílných znaleckých posudků
nebo pokud účastník řízení předloží k důkazu znalecký posudek zpracovaný znalcem mimo
řízení, přičemž závěry tohoto znaleckého posudku, jímž se provádí důkaz listinou,
jsou nesouladné se závěry znalce ustanoveného soudem. Samotný nesouhlas žalobce
se závěry znaleckého posudku však není důvodem pro vypracování revizního znaleckého
posudku.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel zejména uvedl, že krajský soud zamítl
jeho žalobu a označil za jednoznačný závěr znaleckého posudku, přestože je v rozporu
s odborným nálezem lékaře – alergologa. Z těchto důvodů měl být vypracován revizní
znalecký posudek a teprve poté mělo být ve věci rozhodnuto. Stěžovatel je přesvědčen,
že krajský soud rozhodl předčasně, neboť nenechal prošetřit jeho zdravotní stav a tím vlastně
rozhodl o tom, že ztrácí zaměstnání. Stěžovatel proto navrhl, aby rozsudek Krajského soudu
v Ostravě byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podle jeho názoru
se stěžovatelova kasační stížnost opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a proto je nepřípustná. V dalším
žalovaný vyjádřil souhlas s názorem soudu vyjádřeným v odůvodnění napadeného rozsudku.
Žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná, neboť z jejího obsahu
je zřejmé, že stěžovatel v ní namítá důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení
před soudem, pokud mohla mít taková vada vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
Podle §77 odst. 1 zákona o péči o zdraví lidu vydávají zdravotnická zařízení
prostřednictvím lékařů nebo klinických psychologů při výkonu zdravotní péče, a to na základě
posouzení zdravotního stavu pacienta, lékařské posudky. Podle odst. 2 téhož ustanovení má-li
pacient, k jehož zdravotnímu stavu byl lékařský posudek vydán, nebo osoby, pro které
v souvislosti s vydáním tohoto posudku vyplývají povinnosti, za to, že lékařský posudek
je nesprávný, mohou podat návrh na přezkoumání lékařského posudku vedoucímu
zdravotnického zařízení, a to prostřednictvím lékaře nebo klinického psychologa,
který posudek vypracoval. Podle §77 odst. 5 téhož zákona pokud vedoucí zdravotnického
zařízení nebo lékař nebo klinický psycholog uvedený v odstavci 2 větě poslední návrhu
na přezkoumání lékařského posudku nevyhoví, postoupí návrh jako odvolání do 30 dnů
od jeho doručení, správnímu úřadu, který vydal rozhodnutí o registraci tohoto zdravotnického
zařízení nebo je zřizovatelem tohoto zdravotnického zařízení.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda žalobou napadené rozhodnutí
bylo způsobilé přezkumu ve správním soudnictví. Přitom dospěl k závěru, že Krajský soud
v Ostravě nesprávně posoudil právní otázku, zda se na žalobou napadené rozhodnutí vztahuje
kompetenční výluka podle §70 písm. d) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení jsou ze soudního
přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení
zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní
překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě hospodářské činnosti,
nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Smyslem tohoto ustanovení je nepodrobovat soudnímu
přezkumu rozhodnutí nespočívající vůbec v posouzení právních otázek, ke kterémužto
hodnocení jsou správní soudy především povolány. V souzené věci je však požadováno
soudní přezkoumání rozhodnutí žalovaného, které posuzovalo výlučně zdravotní stav žalobce
o tom, že žalobce byl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu shledán trvale nezpůsobilým
výkonu dosavadní práce horníka v rubání. Není tedy sporu o tom, že se žalobou napadené
rozhodnutí i jemu předcházející lékařský posudek závisely výlučně na posouzení zdravotního
stavu žalobce a nikoliv na posouzení otázek právních; první podmínka kompetenční výluky
podle §70 písm. d) s. ř. s. tedy byla splněna.
Klíčovým bylo poté posouzení skutečnosti, zda napadené rozhodnutí žalovaného samo
o sobě znamenalo právní překážku výkonu povolání horníka v rubání či nikoliv; pokud
by totiž soud dospěl ke kladnému závěru, nebylo by možné na souzenou věc aplikovat
kompetenční výluku podle §70 písm. d) s. ř. s. K takovému závěru dospěl Krajský soud
v Ostravě, jenž uvedl, že rozhodnutí konstatující zdravotní nezpůsobilost žalobce nadále
vykonávat dosavadní práci může mít významný dopad do pracovněprávních vztahů
založených mezi nim a zaměstnavatelem, potažmo do ústavně zaručeného práva žalobce
na svobodnou volbu povolání.
Právě při posouzení této právní otázky krajský soud pochybil. Ve skutečnosti, že – jak
uvedl Krajský soud v Ostravě – napadené rozhodnutí žalovaného „může mít významný dopad
do pracovněprávních vztahů“, nelze spatřovat neexistenci kompetenční výluky,
neboť žalobou napadené rozhodnutí neznamená samo o sobě překážku výkonu povolání
horníka v rubání. Jak je z rozhodnutí zřejmé, žalobce byl shledán zdravotně nezpůsobilým
k výkonu dosavadní práce. Rozhodnutí žalovaného konstatující tuto skutečnost
však stěžovateli žádnou povinnost neukládá a samo o sobě tedy neznamená ani právní
překážku výkonu jeho dosavadního povolání horníka v rubání. Překážkou výkonu tohoto
povolání a tedy zásah do práv žalobce by mohlo být teprve, pokud by byl zaměstnavatel splnil
zákonnou povinnost a podle §37 odst. 1 písm. a) zákoníku práce převedl stěžovatele na jinou
práci, resp. pokud by stěžovatel dostal výpověď podle §46 odst. 1 písm. d) zákoníku práce.
Samotné rozhodnutí žalovaného, konstatující zdravotní nezpůsobilost žalobce k výkonu určité
práce, však s sebou takové následky nenese, a proto se na něj vztahuje kompetenční výluka
podle §70 písm. d) s. ř. s.
Neobstojí též případný poukaz na to, že obecné soudy nepodrobují soudnímu
přezkumu obsah lékařského posudku při posuzování platnosti právního úkonu zaměstnavatele
o převedení zaměstnance ze zdravotních důvodů na jinou vhodnou práci,
event. při posuzování platnosti výpovědi z týchž důvodů. Je pravdou, že obecné soudy
v uvedených případech správně zkoumají pouze existenci relevantního lékařského posudku
a jeho obsah nepřezkoumávají, to je však zákonodárcem zamýšlený důsledek shora uvedené
výluky podle §70 písm. d) s. ř. s. Pokud zákonodárce stanovil, že se určitá správní rozhodnutí
ve správním soudnictví nepřezkoumávají, nelze tento fakt používat jako argument
pro případný soudní přezkum takového rozhodnutí. Věc lze uzavřít tak, že krajský soud
nesprávně posoudil právní otázku existence uvedené kompetenční výluky a pochybil,
když se věcí meritorně zabýval v situaci, kdy ji měl odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. ve spojení s §68 písm. e) s. ř. s. a §70 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud z těchto důvodů kasační stížností napadený rozsudek krajského
soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nezákonný zrušil a současně rozhodl o odmítnutí žaloby
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §68 písm. e) s. ř. s. a §70 písm. d) s. ř. s.,
jak mu pro tyto případy ukládá §110 odst. 1 věta prvá za středníkem s. ř. s. Vzhledem
k tomu, že napadené rozhodnutí žalovaného je vyloučeno ze soudního přezkumu, nezabýval
se již Nejvyšší správní soud tvrzeními stěžovatele v kasační stížnosti.
O nákladech řízení pak Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.,
když žaloba byla odmítnuta. Osoba zúčastněná na řízení nepožadovala náhradu nákladů
řízení, žádné plnění povinnosti ve smyslu §60 odst. 5 s. ř. s. jí soud ani neuložil,
a proto přiznání takovéto náhrady vzniklé v souvislosti s plněním uvedené povinnosti
ani nepřicházelo v úvahu. Bylo proto rozhodnuto, že zúčastněné osobě se nepřiznává náhrada
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu