ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.35.2004
sp. zn. 6 Ads 35/2004 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně N. L., zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem, se sídlem
Senovážné náměstí 23, Praha 1, proti žalované České správě sociálního zabezpečení , se
sídlem Křížová 25, Praha 5, o plný invalidní důchod, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2004, č. j. 42 Cad 22/2004 - 9,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Žalovaná ne má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost (mylně označenou
jako odvolání k vrchnímu soudu) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem, kterým byla odmítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí žalované ze dne
3. 9. 2003, jímž byl stěžovatelce přiznán částečný invalidní důchod. Krajský soud své
rozhodnutí odůvodnil tím, že k žalobě přes výzvu soudu nebyl připojen opis napadeného
rozhodnutí, a dále vyslovil pochybnosti o možnosti rozhodnutí žalované z časových důvodů
přezkoumat.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že opis napadeného rozhodnutí soudu
již zaslala, a k vysloveným pochybnostem krajského soudu odkazuje na spis Okresního soudu
v Litoměřicích sp. zn. 7 C 279/2003, z něhož plyne, že přezkum možný je. Proto navrhuje
zrušení usnesení krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s. ř. s.“), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení,
z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), stěžovatelka je zastoupena advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit, že stěžovatelka namítá kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a tedy kasační stížnost je přípustná.
Ze soudního spisu plynou pro věc jako podstatné následující skutečnosti:
Stěžovatelka podala dne 4. 2. 2004 prostřednictvím svého zástupce žalobu proti
rozhodnutí žalované ze dne 3. 9. 2003. V žalobě konstatovala, že byla zkrácena na svých
právech, když jí namísto plného byl přiznán pouze částečný invalidní důchod, a proto
navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Jelikož
k žalobě nebyl připojen stejnopis napadeného rozhodnutí (§71 odst. 2 s. ř. s.), byl zástupce
stěžovatelky usnesením ze dne 6. 2. 2004 soudem vyzván, aby stejnopis do pěti dnů od
doručení výzvy předložil. Usnesení bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 12. 2. 2004.
Jelikož ve stanovené lhůtě nebyl opis rozhodnutí doručen, rozhodl soud nyní napadeným
usnesením ze dne 1. 3. 2004 tak, že žalobu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl a nikomu
nepřiznal náhradu nákladů řízení. Opis napadeného rozhodnutí byl spolu s přípisem
stěžovatelčina zástupce doručen soudu dne 10. 3. 2004. Usnesení soudu o odmítnutí žaloby
bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 6. 5. 2004, ten jej napadl kasační stížností dne
20. 5. 2004.
Nejvyšší správní soud se napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem
zaobíral v rozsahu a z důvodů v kasační stížnosti uvedených, jak mu přikazuje §109 odst. 2, 3
s. ř. s., a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal postup krajského soudu v této věci a dospěl
k závěru, že k jeho pochybení v rámci stěžovatelkou uplatněných námitek nedošlo.
Podle první věty §71 odst. 2 s. ř. s. k žalobě žalobce připojí jeden opis napadeného
rozhodnutí. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že stěžovatelka tuto svou povinnost při podání
žaloby nesplnila, a neučinila tak ani po výzvě soudu. Opis žalobou napadeného rozhodnutí
žalované byl krajskému soudu doručen až více než dvacet dní po stanovené lhůtě a deset dní
po vydání usnesení, kterým byla žaloba z tohoto důvodu odmítnuta. Pokud tedy stěžovatelka
v kasační stížnosti tvrdí, že opis rozhodnutí soudu zaslala, pak má sice pravdu,
ale nevysvětluje, proč tak učinila opožděně a ani nepožádala soud o prominutí k tomu určené
lhůty (§40 odst. 5 s. ř. s.). Ani námitka ohledně neoprávněnosti pochybností krajského soudu
o přezkoumatelnosti správního rozhodnutí z časových důvodů není důvodná, neboť z obsahu
soudního spisu (zejména sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 7. 2004
či usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 Co 130/2004 - 27 ze dne 28. 4. 2004,
viz. č. l. 18, 20, 21) vyplývá, že žaloba byla podána po uplynutí zákonem stanovené lhůty
a proti rozhodnutí, které bylo ke dni podání žaloby zrušeno. Jelikož postup krajského soudu
stěžovatelka v kasační stížnosti nenapadla žádnou další konkrétní námitkou a Nejvyšší
správní soud neshledal důvody, pro které by se případnými dalšími vadami postupu krajského
soudu musel zabývat ex offo ze zákona (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), kasační stížnost v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn §60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s.
Protože žalovaná, která měla ve věci plný úspěch, je správním orgánem a v dané věci jde
o věc důchodového pojištění, nemá žalovaná právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu