ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.36.2005
sp. zn. 6 Ads 36/2005 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce:
M. D., zastoupen JUDr. Jiřím Bílým, advokátem, se sídlem Rudoleckého 25, Znojmo, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 33 Cad 8/2005 – 20 ze
dne 21. 3. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaná ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce včas podanou kasační stížností napadá shora označený rozsudek Krajského
soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí žalované ze dne
3. 11. 2004, č. j. 480102243. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o plný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §40 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění,
s odůvodněním, že žalobce v rozhodném období před vznikem invalidity od 26. 5. 1994
do 25. 5. 2004 nezískal žádnou dobu pojištění.
Krajský soud zdůvodnil zamítnutí žaloby nesplněním podmínek ust. §38 písm. a)
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákona“), neboť žalobce
jako pojištěnec ve věku nad 28 let, nezískal v rozhodném období, tj. z posledních deseti roků
před vznikem plné invalidity potřebnou dobu pojištění pro nárok na plný invalidní důchod,
která činí pět roků. Nepřiznala-li žalovaná plný invalidní důchod pro nesplnění doby pojištění,
rozhodla v souladu s platnými právními předpisy. Podle soudu námitky žalobce spatřované
v přísnosti podmínek doby pojištění a nemožnosti pracovat nemají oporu v zákoně.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti uplatnil důvod podle ust. §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s., který spatřuje v tom, že správní orgán vzhledem k charakteru jeho
onemocnění, nezjistil zcela jednoznačně den vzniku plné invalidity a tudíž nemohl přesně
posoudit dobu účasti na pojištění. Soud se pak nesnažil tuto chybu odstranit a žalobou
napadené rozhodnutí žalované nezrušil. Namítal dále, že po celou dobu, kdy pobíral částečný
invalidní důchod, nebyl poučen, že není pojištěn, pokud není evidován na úřadu práce
či zaměstnán a poukázal na nepříznivou situaci na trhu práce v místě svého bydliště
s vysokým procentem nezaměstnanosti. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ke kasační stížnosti vyjádření nepodala.
Kasační stížnost je podána osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem, a byla
podána včas. Nejvyšší správní soud ji proto projednal vázán rozsahem a důvody uvedenými
v kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a shledal, že není důvodná.
Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla žádost stěžovatele o plný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek ust. §40 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění,
s odůvodněním, že se podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Znojmo
ze dne 26. 8. 2004 stal plně invalidním podle ust. §39 odst. 1 písm. a) zákona od 26. 5. 2004,
ale v rozhodném období před vznikem invalidity od 26. 5. 1994 do 25. 5. 2004 nezískal
žádnou dobu pojištění. U pojištěnce ve věku nad 28 let činí doba pojištění potřebná pro nárok
na plný nebo částečný invalidní důchod pět roků a zjišťuje se z období před vznikem plné
nebo částečné invalidity, u pojištěnce ve věku nad 28 let z posledních deseti roků, počítaných
zpět před vznikem plné nebo částečné invalidity.
Dobu pojištění a náhradní dobu pojištění zákon vymezuje v ust. §11 a následující.
Stěžovatel sice v žalobě tvrdil, že byl od 1. 1. 1994 do 31. 7. 1996 evidován jako uchazeč
o zaměstnání u Úřadu práce ve Znojmě, potvrzení o této evidenci však nedoložil a jinou
nezapočtenou dobu pojištění v rozhodném období nenamítal. Protože ani k žádosti o plný
invalidní důchod ze dne 28. 6. 2004 stěžovatel nedoložil žádný doklad o zaměstnání
či potvrzení úřadu práce o evidenci v době od 26. 5. 1994 do 25. 5. 2004, není řízení
před správním orgánem zatíženo vadou ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Námitka
stěžovatele, že v době pobírání částečného invalidního důchodu od 22. 4. 1990 nebyl nikým
poučen, že tato doba není dobou pojištění, ledaže by byl evidován na úřadu práce
jako uchazeč o zaměstnání či zaměstnán, není důvodná. Zákon č. 100/1988 Sb. o sociálním
zabezpečení, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění a ani zákon
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v žádném svém ustanovení
neukládá nikomu poučovací povinnost, že doba pobírání částečného invalidního důchodu není
dobou pojištění. V žalobě tvrzenou dobu evidence Úřadu práce ve Znojmě od 1. 1. 1994
do 31. 7. 1996 stěžovatel nedoložil ve správním řízení ani v řízení před krajským soudem,
proto nelze část této doby spadající do rozhodného období stěžovateli započíst, ale uvedená
skutečnost by neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť potřebnou dobu
pojištění by zápočtem této doby stěžovatel nezískal.
Pokud se týká stížní námitky, že správní orgán jednoznačně nestanovil den vzniku
plné invalidity s ohledem na charakter jeho onemocnění, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že jde o skutečnost, kterou stěžovatel uplatnil po vydání napadeného rozhodnutí,
a proto ve smyslu ust. §109 odst. 4 s. ř. s. k ní soud nepřihlíží. Uvedená námitka nebyla
námitkou žalobní, proto nelze Krajskému soudu v Brně vytýkat, že toto pochybení ve svém
řízení neodstranil. Nemůže jít tudíž o vadu řízení před soudem, která by mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Poněvadž Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou a podle
ust. §110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá,
to by příslušelo úspěšné žalované, ust. §60 odst. 2 s. ř. s. však ani za těchto okolností právo
žalované na náhradu nákladů řízení nepřiznává (odst. 1 neplatí, pokud by právo mělo být
přiznáno správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. července 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu