ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.63.2005
sp. zn. 6 Ads 63/2005 - 82
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci
žalobkyně: T. R., zastoupena JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem, se
sídlem Malý Koloredov 811, Frýdek - Místek, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2005, č. j. 19 Cad 75/2004 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení ne př i zná vá.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu JUDr. Tomáši Mikulíkovi Hamelovi,
Ph.D., se ur č uj e odměna za zastupování ve výši 1230,50 Kč. Odměna bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek
Krajského soudu v Ostravě č. j. 19 Cad 75/2004 – 34 ze dne 1. 3. 2005, kterým byla zamítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2004, č. 505224334, jímž žalovaná zamítla
žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod.
V kasační stížnosti sepsané stěžovatelkou tato namítá závěry posudku Posudkové
komise Ostrava, která v posudkovém hodnocení nesprávně posoudila zdravotní stav
na základě zdravotní dokumentace ošetřujícího praktického lékaře a opomenula další
zdravotní dokumentaci nacházející se u lékaře v T. ž., kde došlo k jejímu úrazu a na základě
níž Posudková komise ONV Frýdek – Místek rozhodovala o jejím nároku na částečný
invalidní důchod v r. 1976. Ve stávající dokumentaci údajně nejsou lékařské zprávy, ač
opakovaně předkládala například lékařský nález z r. 1974. V tom, že je konstatován RTG
nález v r. 1991, spatřuje snahu vymazat její úraz z r. 1974. V kasační stížnosti dále popisuje
skutečnosti týkající se zdravotního stavu, pracovního zařazení a posudkových jednání
v devadesátých letech minulého století a pozastavuje se nad způsobem hodnocení své
osobnosti posudkovou komisí. V doplnění kasační stížnosti prostřednictvím advokáta
stěžovatelka uplatňuje důvody uvedené v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), které odůvodňuje tím, že napadené
rozhodnutí spočívalo v nesprávném posouzení právní otázky, soud rozhodoval na základě
nedostatečně zjištěného skutkového stavu a jeho rozhodnutí je v rozporu se spisovým
materiálem. Podle stěžovatelky jde o rozpory v jednotlivých posudcích, rozsudek je
nedostatečně odůvodněn a opětovně poukazuje na absenci lékařského nálezu z r. 1974, který
považuje za stěžejní podklad pro relevantní rozhodnutí. Vytýká dále soudu, že zjištění
posudkové komise a posudkového lékaře vzal nesprávně za prokázána, aniž přihlédl k jejímu
stanovisku a přijal je za své. Po Nejvyšším správním soudu žádá, aby pro objektivizaci
zdravotního stavu a za účelem stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu a míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ustanovil znalce
z oboru zdravotnictví 3. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, případně Lékařskou
fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud v Brně zrušil
napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalovaná dne 22. 4. 2004
zamítla stěžovatelčinu žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §38
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku lékaře OSSZ ve Frýdku – Místku
ze dne 12. 3. 2004, stěžovatelka nebyla plně invalidní, jelikož z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze
o 50 %. Ze samotného posudku pak vyplývá, že posouzení zdravotního stavu probíhalo
v její přítomnosti a lékař měl k dispozici nález ze dne 5. 11. 2003, interní vyšetření ze dne
16. 2. 2004 a denzitometrické vyšetření ze dne 12. 2. 2004 a z hlediska závažnosti
zdravotního postižení na prvém místě uvedl chronicky vertebrogenní algický syndrom
s těžkou poruchou dynamiky L a kořenovým syndromem L5 S1 a stav po zlomenině Th12, L1
a L4 v r. 1974. Posudkově pak uzavřel, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je středně těžký kořenový syndrom L5 vpravo a lehčí chronický kořenový
syndrom L5 vlevo, a stav odpovídá kapitole XV, oddíl F, položka 3 písmeno b přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stanovil padesáti procenty.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka napadla
rozhodnutí žalované žalobou ze dne 24. 6. 2004, v níž pouze poukázala na zhoršení
zdravotního stavu a ukončení samostatné výdělečné činnosti 1. 11. 2003. V doplnění žaloby
pak pouze popsala svoji pracovní činnost od r. 1969, řízení o žádostech o plný invalidní
důchod v r. 1978 a 1992 a opětovně zdůraznila zhoršování zdravotního stavu. Od 1. 10. 1991
do 4. 11. 2002 nikde nepracovala a byla vedena na úřadu práce a pak opětovně od 8. 12. 2003.
Ze soudního spisu dále vyplývá, že krajský soud žádal posudek Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Ostravě (dále jen „PK MPSV“)
ohledně stěžovatelčina zdravotního stavu spolu s jeho posouzením a zhodnocením míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. V posudku ze dne 21. 1. 2005,
jehož vypracování nebyla stěžovatelka přítomna a souhlasila s projednáním v nepřítomnosti,
komise konstatovala úraz v r. 1969 a v r. 1974, nálezy z r. 1974 a neurologický nález z května
1975, interní z r. 1979 a dále shrnula zdravotní stav od roku 1991 a shlédla záznamy
praktického lékaře v posledních pěti letech před 16. 12. 2004. Pro předmětné řízení
považovala za směrodatné lékařské nálezy – neurologický z 5. 11. 2003 a interní z 16. 2. 2004
včetně denzitometrie ze dne 12. 2. 2004. Po porovnání nálezů z předchozího období
a současných komise konstatovala, že od r. 2000 nedošlo v klinickém neurologickém
i interním nálezu k významnému zhoršení, beze změn je i nález denzitometrický a problémy
s močením uváděné v r. 1999 nebyly nikdy objektivizovány. Zániková kořenová
symptomatologie L5 vpravo uváděná již ve starší dokumentaci a v r. 1992 uváděná kořenová
léze L2 - L5 vpravo dle EMG a v r. 2000 kořenová léze L5, S1 dle EMG jsou hodnoceny
jako diskrepantní včetně RTG nálezu. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu komise spatřuje v chronických páteřových potížích s maximem potíží
v oblasti bederní páteře, jejichž důvodem jsou kombinované příčiny, a to opakovaný úraz
páteře v letech 1969 a 1974 s kompresivní zlomeninou Th 12 L1 a L4 s minimálními RTG
změnami. Dle dokumentace jde o stabilní zlomeniny s lehkým snížením obratlových těl
bez útlaku nervových struktur a zjištěny degenerativní změny. EMG verifikována oboustranná
chronická kořenová symptomatologie L5 a S1, v klinickém nálezu těžší porucha dynamiky
páteře s lehkým oslabením dorzální flekce dolních končetin. Nejsou zjišťovány významné
parézy, neurogenní poruchy svěračů, nejde o funkčně nepříznivý páteřový nález. Uvedenému
odpovídá posudkové hodnocení v kapitole XV, oddíl F, položka 3b. Pro hodnocení položky
3c nejsou splněna kritéria. Pokles schopnosti soustavně výdělečné činnosti komise hodnotila
podle shora uvedené kapitoly, oddílu i položky, přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
v platném znění, i s přihlédnutím ke všem zjištěným chorobným stavům čtyřiceti procenty
a konstatovala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí posuzovaná nebyla plně invalidní
podle §39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen „zákon
o důchodovém pojištění“), byla částečně invalidní podle §44 odst. 1 téhož zákona, když šlo
o pokles schopnosti soustavně výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu nejméně o 33 %, ale nedosahoval však 66 %, odpovídající plné invaliditě
a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost
jen za zcela mimořádných podmínek. Krajský soud žalobu zamítl se závěrem, že dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav žalobkyně s rozhodujícími chronickými páteřovými potížemi
s maximem v oblasti bederní páteře, způsoboval ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí
podle kapitoly XV, oddíl F, položka 3 písmeno b přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
pokles schopnosti soustavně výdělečné činnosti ve výši 40 %, nepostačující pro uznání plné
invalidity, kdy musí dojít k poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti nejméně o 66 %
a nebo musí být zjištěno zdravotní postižení vyjmenované v příloze č. 3 vyhlášky.
Konstatoval, že žalobkyni k datu vydání napadeného rozhodnutí nelze za plně invalidní
považovat, nesplnila podmínky nároku na plný invalidní důchod a žalobu jako nedůvodnou
ve smyslu ust. §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastnicí
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a kasační stížnost
podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, které sama označuje
za důvody podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s., Nejvyšší správní soud ovšem
konstatuje, že svým obsahem jde i o námitky, které nacházejí výraz v obsahu ust. §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., když stěžovatelka tvrdí, že soud rozhodoval na základě nedostatečně
zjištěného skutkového stavu, rozhodnutí je v rozporu se spisovým materiálem a odůvodnění
rozsudku je nedostatečné. Krajský soud podle stěžovatelky nesprávně vzal za prokázaná
zjištění posudkové komise a posudkového lékaře a bez bližšího zkoumání a přihlédnutí
ke stanovisku stěžovatelky jejich závěry přijal za své. Nejvyšší správní soud proto považuje
stěžovatelkou uplatněné důvody podle obsahu za důvody podle ust. §103 odst. 1 písm. a), b),
d), a pro tyto důvody kasační stížnost shledává přípustnou. Za této situace napadený rozsudek
krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti
podle §109 odst. 2, 3 s. ř. s. přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Kasační důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. a) spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky stěžovatelka nijak nekonkretizovala, a proto Nejvyšší správní soud obecně
konstatuje, že se v jejím případě jedná o nepřiznání plného invalidního důchodu pro nesplnění
podmínek ust. §38 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, které nárok na plný invalidní
důchod vážou na plnou invaliditu a potřebnou dobu pojištění nebo plnou invaliditu následkem
pracovního úrazu. Ust. §39 odst. 1 spojuje plnou invaliditu s poklesem schopnosti soustavně
výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo schopnosti pojištěnce pro zdravotní postižení výkon
soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Krajský soud v Ostravě
proto nepochybil pokud vycházel ve svém rozhodnutí ze závěru posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Ostrava, ze dne 21. 1. 2005, která ve výroku
svého posudku stanovila míru poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti dle přílohy
č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly XV, oddíl F, položka 3 písmeno b, s přihlédnutím
ke všem zjištěným chorobným stavům čtyřiceti procenty, když neshledala splnění kritérií
pro hodnocení podle položky 3 písmeno c téže kapitoly a oddílu. Tato stanovená míra poklesu
schopnosti soustavně výdělečné činnosti nedosahuje zákonem požadovaných 66 %.
Stěžovatelka se tudíž nestala plně invalidní, neplní jednu z podmínek nároku na plný invalidní
důchod a pokud krajský soud žalobu zamítl, po právní stránce posoudil věc správně.
Kasační důvod ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. stěžovatelka rovněž
nekonkretizovala, Nejvyšší správní soud pak žádnou z vad řízení uvedených v tomto
ustanovení neshledal, a proto posoudil námitku jako nedůvodnou.
Kasační důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. spatřuje stěžovatelka
v nedostatečně zjištěném stavu soudem, na základě něhož rozhodoval v rozporu se spisovým
materiálem, na rozpory v jednotlivých posudcích zpracovaných o stěžovatelce, nedostatečné
odůvodnění napadeného rozsudku a vytýká soudu, že vzal nesprávně za prokázána zjištění
posudkové komise posudkového lékaře bez dalšího zkoumání a přihlédnutí ke stanovisku
stěžovatelky a žádá Nejvyšší správní soud, aby provedl dokazování za účelem objektivizace
zdravotního stavu stěžovatelky. Podle stěžovatelky nebyl součástí zdravotnické dokumentace
lékařský nález z r. 1974, který je podle jejího názoru jedním ze stěžejních podkladů
pro relevantní rozhodnutí. I když stěžovatelka neuvádí, z kterého lékařského oboru uvedený
nález je a specifikuje ho tím, že obsahuje závěr o zlomenině Th 12, L1 a L4 a v doplnění
kasační stížnosti o něm neuvádí více, pak Nejvyšší správní soud omezen touto specifikací
zjistil z posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 21. 1. 2005, že komise měla k dispozici nálezy
z 25. 4. a 26. 4. 1974 a tudíž z tohoto hlediska námitka o chybějícím nálezu z r. 1974
je nedůvodná. Na tomto místě je třeba dodat, že zdravotní stav stěžovatelky byl hodnocen
v řízení o žádosti o plný invalidní důchod lékařem OSSZ a v řízení před krajským soudem PK
MPSV v Ostravě a míra poklesu schopnosti soustavně výdělečné činnosti byla stanovena
v době podání žádosti o plný invalidní důchod, v žalobním řízení před krajským soudem
k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobou. Jak z posudku lékaře OSSZ, tak i z posudku
PK MPSV se konstatuje úraz páteře v r. 1974 s kompresivní zlomeninou Th 12, L1 a L4,
tudíž oběma posudkovým orgánům byl úrazový děj a jeho rozsah znám a jimi hodnocen.
Konečně stěžovatelka ani neuvádí v čem je onen nespecifikovaný nález z r. 1974 stěžejním
podkladem pro relevantní rozhodnutí. Invalidní důchod jako dávka důchodového pojištění
je důchodem podmíněným existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a rozhodnutí
soudu se opírá především o odborné lékařské posouzení, jež je v řízení soudním primárně
zákonem (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení) svěřena Ministerstvu práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Ty jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti pojištěnců, rovněž však k posouzení
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o plné
či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Tyto posudky pak soud hodnotí
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §132 o. s. ř. se zřetelem k ust. §64 s. ř. s.,
přitom však takový posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti
a přesvědčivosti bývá zpravidla důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti
kladený na posudky posudkových komisí spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá v žalobě účastník
soudního řízení uplatňující nárok na důchod podmíněný dlouhodobým nepříznivým
zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje náležité odůvodnění
posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud, který nemá ani nemůže
mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity, ať plné či částečné, závisí
především. Podle Nejvyššího správního soudu posudek posudkové komise MPSV odpovídá
výše naznačenému požadavku na úplnost a přesvědčivost, posudková komise se vyjádřila
k námitkám stěžovatelky uvedeným v žalobě shora a své závěry přesvědčivě zdůvodnila.
Nejvyšší správní soud v nich nenalezl žádné rozpory, které by zpochybňovaly posudkové
závěry v obou posudcích. Krajský soud proto ani nepochybil, pokud vycházel ve svém
rozhodnutí z posudku PK MPSV ze dne 21. 1. 2005, který podle rozhodující příčiny
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovil míru poklesu schopnosti soustavně
výdělečné činnosti podle kapitoly XV, oddíl F, položka 3 písmeno b) přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. čtyřiceti procenty.
Nejvyšší správní soud nezjistil v postupu krajského soudu pochybení, které by mohlo
mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, a proto námitky stěžovatelky neshledal důvodnými.
Kasační stížnost není důvodná a Nejvyšší správní soud ji proto zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení
správnímu orgánu ve věci důchodového pojištění je však podle ust. §60 odst. 2 s. ř. s.
vyloučeno, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalované, přestože měla ve věci plný
úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému advokátu JUDr. Tomáši Mikulíkovi
Hamelovi odměnu za zastupování ve výši 892,50 Kč (1 úkon právní služby po 250 Kč
podle ust. §11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, 1 úkon právní služby
po 250 Kč podle ust. §11 odst. 1 písm. d/, režijní paušál 2 x 75 Kč podle §13 odst. 3 a ztrátu
času 2 x 50 Kč podle §14 odst. 1 a 3 vyhlášky). Protože ustanovený advokát je plátcem DPH,
zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna
z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a),
§47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 142,50 Kč. Odměnu za studium spisu u krajského
soudu dne 27. 4. 2005 nemohl Nejvyšší správní soud přiznat, neboť ust. §11 odst. 1 písm. f)
vyhlášky se nevztahuje na soudní řízení správní. Přiznal zástupci cestovní náhrady ve výši
338 Kč. Ustanovenému advokátovi se tedy přiznává náhrada nákladů řízení v celkové výši
1230,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu