ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.75.2005
sp. zn. 6 Ads 75/2005 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce:
R. G ., zastoupen JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem, se sídlem Stodolní 26, Ostrava –
Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 28. 1. 2005, č. j. 43 Cad 113/2004 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení ne př i zn ává .
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi JUDr. Milanu Ostřížkovi, se ur č uje
odměna za zastupování ve výši 650 Kč. Odměna bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2005, č. j. 43 Cad 113/2004 - 15, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2004, č. 530 422 338, jímž byla
zamítnuta žádost stěžovatele o plný invalidní důchod.
V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a namítá, že byl prokazatelně
v období od 1. 12. 1993 do 30. 11. 2003, ve kterém podle žalované i podle soudu nezískal dny
pojištění, buď ve výkonu trestu nebo veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce
v Ostravě. Vzhledem k této skutečnosti podle ust. §5 odst. 1 písm. l) a ust. §8 zákona
č. 155/1995 Sb. a ust. §2 odst. 1 písm. j) zákona č. 54/1956 Sb. nepochybně dosáhl
potřebného počtu dní pojištění a bylo povinností žalované tyto okolnosti zjistit. Má zato,
že v řízení před správním orgánem došlo k porušení zákona, které nepochybně ovlivnilo
zákonnost rozhodnutí a navrhuje proto, aby byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušen
a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalovaná dne 8. 4. 2004
zamítla stěžovatelovu žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §38
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava – město ze dne
13. 1. 2004 se stal od 1. 12. 2003 plně invalidním podle ust. §39 odst. 1 písm. a) zákona
č. 155/1995 Sb., v platném znění, ale v rozhodném období před vznikem invalidity,
tj. od 1. 12. 1993 do 30. 11. 2003 získal pouze 3 roky a 113 dní pojištění. Žádost o plný
invalidní důchod byla sepsána a nárok uplatněn dne 21. 8. 2002. Doba evidence u úřadu práce
v období let 1992 až do sepsání žádosti byla doložena potvrzením Úřadu práce v Ostravě
ze dne 21. 8. 2002 aktualizovaného dne 10. 3. 2004, z něhož vyplývá, že v rozhodném období
od 1. 12. 1993 do 30. 11. 2003 byl stěžovatel v evidenci úřadu práce v době od 31. 1. 1994
do 14. 2. 1994, od 25. 9. 1995 do 30. 7. 1996, od 5. 11. 1996 do 3. 9. 1997 a od 24. 1. 2000
do konce rozhodného období do 30. 11. 2003, a v období po 1. 1. 1996 nepobíral hmotné
zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Dle osobního listu důchodového pojištění byla
stěžovateli v rozhodném období započtena jako doba pojištění doba ve shora uvedeném
rozsahu a jiná doba pojištění v rozhodném období není v dávkovém spise doložena.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozhodnutí
žalované ze dne 8. 4. 2004 žalobou. V žalobě uvedl, že většinu odpracovaných roků má z dob
výkonů trestu, kdy pracoval v uranových dolech a vykonával zaměstnání v I. pracovní
kategorii a za tyto odpracované roky v době socialismu by mu měl být důchod přiznán.
Žalovaná ve vyjádření uvedla, že v rozhodné době před vznikem invalidity má stěžovatel
prokázány pouze 3 roky a 113 dnů zaměstnání, a proto mu nárok na plný invalidní důchod
nevznikl. Při jednání pak stěžovatel namítal, že byl nesprávně zařazen výkon práce
v kategoriích v letech 1969 až 1975 a neuvedl, že by měl další doby zaměstnání či evidence
u úřadu práce, než které jsou doloženy, a další dokazování nenavrhoval. Z odůvodnění
napadeného rozhodnutí krajského soudu pak vyplývá, že ani v řízení před soudem nebylo
prokázáno, že stěžovatel získal potřebnou dobu pojištění 5-ti let, neboť má doloženy pouze 3
roky a 113 dnů pojištění v období od 1. 12. 1993 do 30. 11. 2003, a protože nesplnil zákonnou
podmínku potřebné doby pojištění, nárok na plný invalidní důchod mu nevznikl. Žalobu
jako nedůvodnou zamítl podle §78 odst. 7 s. ř. s.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační
stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvod podle ust. §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud ovšem konstatuje, že svým obsahem jde
i o námitku, která nachází výraz v obsahu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., protože směřuje
do skutkových zjištění učiněných v řízení před krajským soudem, neboť stěžovatel vytýká
i krajskému soudu nezjištění další doby pojištění v rozhodném období od 1. 12. 1993
do 30. 11. 2003, kdy dle svého tvrzení měl být buď ve výkonu trestu nebo veden v evidenci
uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce v Ostravě. Tato namítaná nečinnost by mohla být
vadou řízení před soudem ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. mající za následek
nesprávné stanovení rozsahu doby pojištění v rozhodném období v důsledku toho i nesprávné
posouzení zákonných podmínek plné invalidity podle ust. §38 písm. a) zákona
č. 155/1995 Sb. Nejvyšší správní soud shledává pro tyto důvody kasační stížnost přípustnou
a napadený rozsudek přezkoumal v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu
kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Ve stěžovatelově případě se jedná o nepřiznání plného invalidního důchodu
z toho důvodu, že pro nárok na plný invalidní důchod nesplnil podmínku potřebné doby
pojištění ve smyslu ust. §38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., když mezi účastníky
je nesporné, že stěžovatel je plně invalidním od 1. 12. 2003. Podle ust. §40 odst. 1, 2 a 3
zákona č. 155/1995 Sb. činí potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod
u pojištěnce ve věku nad 28 let 5 roků a zjišťuje se z období před vznikem plné invalidity,
a to z posledních 10 roků před vznikem plné invalidity, a pro účely splnění podmínky
potřebné doby pojištění se za dobu pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob
uvedených mimo jiných v §5 odst. 1 písm. n). Žalovaná i soud z podkladů ve správním spise,
a to z potvrzení Úřadu práce v Ostravě ze dne 21. 8. 2002 doplněného dne 10. 3. 2004,
správně započetly dobu pojištění stěžovatele v době od 31. 1. 1994 do 14. 2. 1994,
od 25. 9. 1995 do 31. 12. 1995 a od 1. 12. 2000 do 30. 11. 2003 podle pravidel uvedených
v ust. §5 odst. 1 písm. n) zákona č. 155/1995 Sb. v rozsahu 3 roků a 113 dnů. Stěžovatel
pak v žalobě namítal nesprávné zařazení výkonu zaměstnání do pracovních kategorií
v obdobích výkonu trestu v době socialismu a při jednání u soudu netvrdil žádné jiné doby
zaměstnání či evidenci na úřadu práce, než které jsou doloženy, a další dokazování
nenavrhoval. Krajský soud proto neměl důvodu provádět zjišťování dalších dob pojištění
v rozhodném období a nelze mu proto vytýkat jakékoli pochybení, navíc až v kasačním řízení.
Stěžovatelem v kasační stížnosti navrhovaný výpis z trestního rejstříku jako důkaz nemá
vypovídací hodnotu z hlediska zařazení stěžovatele k pravidelnému výkonu prací ve výkonu
trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, jak požaduje ust. §5 odst. 1 písm. l) zákona
č. 155/1995 Sb. U osob zařazených k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí
svobody nebo ve vazbě je při provádění důchodového pojištění příslušná věznice. Jak vyplývá
ze shora uvedeného, v dávkovém spise není doklad o tom, že by stěžovatel byl v rozhodném
období ve výkonu odnětí svobody nebo ve vazbě zařazen k pravidelnému výkonu prací,
neboť se v něm žádný evidenční list nenachází. Shora uvedené Nejvyšší správní soud
pouze konstatuje, protože jinak ve smyslu ust. §109 odst. 4 s. ř. s. nemá důvod k uvedenému
přihlédnout. V řízení před krajským soudem stěžovatel nenamítal pochybení správního orgánu
v zápočtu doby pojištění v rozhodném období, nenavrhoval doplnění řízení provedením
dalších důkazů, a proto mu nepřísluší zpochybňovat až v kasačním řízení zjištění učiněná
žalovanou a krajským soudem, ač tak mohl učinit již v řízení před krajským soudem.
Krajský soud v Ostravě proto nepochybil, pokud ve svém rozhodnutí vycházel
z obsahu správního spisu a z podkladů tam uvedených. Rovněž žalovaná v řízení o žádosti
o plný invalidní důchod nepochybila, když vycházela z listinných důkazů ve svém správním
spise – potvrzení Úřadu práce v Ostravě ze dne 21. 8. 2002 doplněného dne 10. 3. 2004.
Krajský soud pak neměl důvod takto zjištěný skutkový stav vážící se k podmínce potřebné
doby pojištění stěžovatele v rozhodném období dále doplňovat.
Nejvyšší správní soud proto neshledal v postupu žalované ani krajského soudu žádnou
vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, a proto námitku
stěžovatele neshledal důvodnou. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud
ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení
správním orgánům věci důchodového pojištění je však podle ust. §60 odst. 2 s. ř. s.
vyloučeno. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalované, přestože měla ve věci plný
úspěch, náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát
JUDr. Milan Ostřížek. Soud mu určil odměnu za zastupování ve výši 650 Kč za dva úkony
právní pomoci společně se dvěma režijními paušály spočívající v převzetí věci a přípravě
zastoupení a v písemném podání soudu ve věci samé podle ust. §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Pokud byla advokátem požadována odměna
za dva úkony podle písm. c) a jeden úkon podle písm. k) uvedené vyhlášky, pak tvrzené
úkony podle písm. c) nebyly advokátem doloženy, na místo úkonu podle písm. k) je v této
věci případnější úkon podle písm. d) §11 odst. 1 vyhlášky. Ve smyslu ust. §9 odst. 2 a §7
vyhlášky činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 250 Kč. Nejvyšší
správní soud neshledal žádnou skutečnost, jež by odůvodňovala přiznání odměny za úkon
ve výši, jak ustanovený advokát požadoval, a proto mu přiznal odměnu ve výši 650 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
člen senátu určený dle rozvrhu práce
provést jednotlivý potřebný úkon v době
překážky v práci předsedkyně senátu
JUDr. Milady Tomkové
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce:
R. G ., zastoupen JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem, se sídlem Stodolní 26, Ostrava –
Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 28. 1. 2005, č. j. 43 Cad 113/2004 - 15,
takto:
Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi JUDr. Milanu Ostřížkovi, se určuje
odměna za zastupování ve výši 123,50 Kč. Odměna bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Ustanovený zástupce stěžovatele dne 15. 9. 2006 uplatnil také daň z přidané hodnoty
ve výši 19 % z odměny za zastoupení a z náhrad hotových výdajů a nárok doložil osvědčením
o registraci plátce daně z přidané hodnoty s účinností od 5. 2. 2003. Nejvyšší správní soud
o tomto nároku zástupce stěžovatele nerozhodl, proto tak činí dodatečně tímto rozhodnutím.
Ustanovenému zástupci náleží odměna za zastupování zvýšená o částku 123,50 Kč
vypočtenou dle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., neboť prokázal,
že je plátcem daně z přidané hodnoty.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu