ECLI:CZ:NSS:2006:6.ADS.88.2005
sp. zn. 6 Ads 88/2005 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: B. J., zastoupen JUDr. Evou Chromcovou Burešovou, advokátkou, se sídlem
Žižkovo nám. 19, Prostějov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se
sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2005, č. j. 21 Cad 8/2005 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) se včas podanou žalobou, podanou prostřednictvím
žalované, domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2004, č. 450 204 448,
kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek
podle ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů. Z obsahu této žaloby je zřejmé, že stěžovatel brojí proti posouzení jeho zdravotního
stavu lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Šumperku, které se stalo podkladem
pro rozhodnutí žalované. Dne 27. 6. 2005 pak stěžovatel požádal o ustanovení zástupce,
a to s právním vzděláním, neboť je bez příjmů a absence právního zástupce mu v podstatě
znemožňuje řádný přístup k soudu.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 8. 2005, č. j. 21 Cad 8/2005 – 33, návrh
na ustanovení zástupce žalobci zamítl. V odůvodnění poukázal na ustanovení §35 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož může
předseda senátu navrhovateli (žalobci), u kterého jsou splněny předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit zástupce,
jímž může být advokát. K ustanovení zástupce tedy může dojít při současném splnění dvou
podmínek, a to jde-li o účastníka, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, a současně je to potřeba k ochraně jeho práv. Krajský soud v Ostravě
konstatoval, že podmínka první je v případě stěžovatele splněna, nikoliv však již podmínka
druhá. Podle krajského soudu totiž stěžovatel formulováním žaloby a následných přípisů
adresovaných soudu prokázal, že je schopen adekvátním způsobem uplatňovat svá práva a nic
nenasvědčuje tomu, že by pro nějakou zdravotní poruchu nebyl schopen činit potřebné
procesní úkony. Nadto je soud povinen podle ustanovení §36 odst. 1 s. ř. s. poskytovat
účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Konečně pak krajský soud
konstatoval, že nejde o věc skutkově složitou, neboť jde pouze o posouzení zdravotního stavu
stěžovatele. Krajský soud nadto poukázal i na skutečnost, že byť stěžovatel splňuje podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, vzhledem k částce tarifní odměny advokáta v případě,
že by se nechal zastoupit, by za podmínky účelného a soustředěného postupu ve věci, mohl
náklady právně kvalifikovaného podání bez ohrožení výživy zaplatit. Usnesení krajského
soudu bylo stěžovateli doručeno dne 7. 9. 2005.
Toto usnesení stěžovatel dne 20. 9. 2005 napadl kasační stížností, v níž poukazuje na to,
že je jednak zcela nemajetný, jednak je dlouhodobě v péči psychiatrické ambulance
s depresivní poruchou a stav zapříčiněný touto nemocí mu znemožňuje činit potřebné úkony.
Nejvyšší správní soud žádá, aby usnesení krajského soudu zrušil, případně ustanovil
stěžovateli zástupce sám. Ke kasační stížnosti připojil plnou moc pro zástupkyni označenou
v záhlaví tohoto rozhodnutí, prostřednictvím které kasační stížnost podal.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační
stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Z kasační stížnosti je možné dovodit, že stěžovatel
uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), tedy napadá
usnesení krajského soudu pro nezákonnost, spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky. Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek v mezích řádně uplatněných
kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal,
přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel namítá nezákonnost napadeného usnesení, kterou spatřuje v tom,
že mu krajský soud měl ustanovit zástupce, neboť podle svého mínění splňuje obě podmínky
pro jeho ustanovení.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace
uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy,
jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
V projednávané věci krajský soud dospěl k závěru, že podmínka první splněna byla,
podmínka druhá nikoliv. Sporným tedy je, zda stěžovatel potřebuje zástupce k ochraně
svých zájmů.
Stěžovatel poukazuje na to, že jeho dlouhodobě nepříznivý psychický stav navozuje
situaci, v níž není schopen činit potřebné úkony před soudem. Nejvyšší správní soud je v této
souvislosti nucen konstatovat, že této námitce nemůže přisvědčit. Z obsahu správního
a soudního spisu je totiž zřejmé, že udávanými psychickými potížemi stěžovatel trpí skutečně
delší dobu, trpěl jimi už v době podání žaloby a stejně tak jimi trpěl v době žádosti
o ustanovení zástupce. Přesto tuto skutečnost nikdy soudu nepřednesl. Tento fakt implikuje
z hlediska Nejvyššího správního soudu závěr, odhlédne-li od skutečnosti, že by bylo lze
stěžovatelovu kasační námitku chápat jako nepřípustnou novotu ve smyslu ustanovení §104
odst. 4 s. ř. s., neboť mu nic nebránilo ji uplatnit již v řízení před krajským soudem,
že psychický stav stěžovatele může být sice dlouhodobě nepříznivý, nicméně, že i přesto
je schopen formulovat řádně a včas podání, na jejichž základě je soud schopen vést řízení.
Je třeba přihlédnout k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade na účastníka řízení
formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku.
Jakkoliv prvotní podání stěžovatele nebylo právně fundované, obsahovalo přesto veškeré
základní náležitosti, které umožňovaly vymezit předmět a rozsah řízení před krajským
soudem. V dalších písemnostech pak stěžovatel reagoval na výzvy krajského soudu zcela
přiměřeně jejich povaze a nikdy v nich až do sepsání kasační stížnosti nenaznačil, že by trpěl
natolik závažnými potížemi, které mu činí sepis těchto podání nemožným či alespoň značně
obtížným. Lze tak souhlasit s krajským soudem, že stěžovatel svými vlastními úkony
prokazuje, že je schopen sám svá práva bránit. Stejně tak je možné souhlasit se závěrem
krajského soudu, že vymezený předmět řízení představuje natolik nekomplikovanou věc,
že právního zastoupení stěžovatele třeba není.
Kasační stížnost stěžovatele tedy neshledal Nejvyšší správní soud za této situace
důvodnou, a proto mu nezbylo než dle §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítnout. Tímto
rozhodnutím zůstává ovšem nedotčeno právo žalobce na projednání jeho případné nové
žádosti o ustanovení advokáta, vyskytnou-li se nové okolnosti, případně se jeho stav
v mezidobí zhoršil natolik, že uplatňování svých práv schopen nebude.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 2
s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží.
Ty by náležely podle §60 odst. 1 s. ř. s. žalované. Žalované v tomto stadiu řízení však jednak
žádné náklady nevznikly, jednak, i kdyby bývaly vznikly, podle ustanovení §60 odst. 2
by je nebylo možné žalované přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. července 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu