ECLI:CZ:NSS:2006:6.AS.16.2005
sp. zn. 6 As 16/2005 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: C. Č. r., zastoupen Mgr. Eliškou Barthelemy, advokátkou, se sídlem Petrská 12,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2004, č. j.
5 Ca 45/2003 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení ne p ři znává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti shora označenému
rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba a žádnému z účastníků
řízení nepřiznáno právo na náhradu nákladů řízení; žaloba směřovala proti rozhodnutí
ministra zemědělství ze dne 25. 11. 2002, č. j. 37595/2002 - 1000, kterým zamítl rozklad
a potvrdil rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 30. 7. 2002, č. j. 18463/02 - 7030, jímž
byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 300 000 Kč za porušení zákona č. 242/2000 Sb.,
o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že ve výrokových částech ani jednoho
ze správních rozhodnutí není obsaženo skutkové vymezení údajného deliktního jednání
stěžovatele, není uvedena doba, ve které se měl takového jednání dopustit a není uvedeno
místo, kde mělo k závadnému jednání dojít. Nemá-li výrok rozhodnutí tyto náležitosti,
jedná se o situaci neslučitelnou s požadavkem právní jistoty adresáta správního rozhodnutí.
K této vadě měl soud podle názoru stěžovatele přihlédnout i přes dispoziční zásadu soudního
řízení, neboť nesrozumitelnost výroku je bez dalšího důvodem nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Stěžovatel v řízení o žalobě vady výrokové části
správních rozhodnutí namítal. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadené
rozhodnutí v obou jeho výrocích zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnost uvedl, že ačkoliv stěžovatel uvádí,
že napadá rozsudek z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), které míří na nezákonnost rozhodnutí soudu, popřípadě
vady řízení před soudem, ve skutečnosti jeho námitka míří na vady správních rozhodnutí,
proto se domnívá, že kasační stížnost není přípustná. Skutková podstata deliktního jednání
je uvedena v odůvodnění napadených rozhodnutí, takový postup odpovídá náležitostem
vyžadovaným právním předpisem.
Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocným rozhodnutím krajských
soudů ve věcech správního soudnictví; je přípustná jen z důvodů uvedených v §103 odst. 1
s. ř. s., za podmínky, že tyto důvody byly v podobě žalobních námitek učiněny předmětem
přezkumu v řízení před krajským soudem; jestliže se kasační stížnost opírá o důvody, které
stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak
učinit mohl, je nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud není vázán důvody
kasační stížnosti v případech, kdy zjistí, že řízení před soudem bylo zmatečné, zatíženo vadou
řízení mající vliv na zákonnost rozhodnutí, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné
a v případech, kdy se jedná o nicotný správní akt. Správní soudnictví je tedy ovládáno
zásadou dispoziční, která je prolamována zásahy z moci úřední jen výjimečně.
Ze soudního spisu Městského soudu v Praze Nejvyšší správní soud zjistil,
že stěžovatel v žalobě ze dne 31. 1. 2003 uplatnil celkem tři námitky, z nichž v prvé (která
je pro právě posuzovanou věc relevantní) namítl porušení ustanovení §47 odst. 2 správního
řádu, které odůvodnil tak, že ve výroku napadeného rozhodnutí orgánu I. stupně je uvedeno
pouze, že pokuta se ukládá podle §33 odst. 6 zákona, avšak neuvádí se, o který zákon
se jedná (tatáž námitka směřovala i do výroku o výši pokuty); proto stěžovatel shledal výrok
nepřesným a neurčitým, není z něj zřejmo, co bylo předmětem rozhodování a na základě
jakého ustanovení a právního předpisu bylo rozhodnuto. K této námitce Městský soud v Praze
vysvětlil, že výraz „zákon“ byl ve výroku správního rozhodnutí použit jako zkratka označující
zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb.,
o správních poplatcích; zkratka přitom byla zavedena v záhlaví rozhodnutí orgánu I. stupně,
takže není žádných pochyb o tom, na základě jakého právního předpisu a kterého ustanovení
byla stěžovateli uložena sankce za správní delikt. Jiná námitka ve vztahu k výroku správních
rozhodnutí orgánů obou stupňů nebyla v žalobě obsažena; zejména v žalobě nebylo namítáno,
že by rozhodnutí ve výroku trpělo vadami ohledně skutkového vymezení jednání stěžovatele.
Ostatní námitky (blíže nespecifikované vady skutkových zjištění a nedostatek
pověření ke kontrole) shledal městský soud nedůvodnými, stejně jako při jednání soudu
uplatněný návrh na moderaci trestu.
Nejvyšší správní soud projednal kasační stížnost vázán jejími důvody (§109 odst. 2, 3
s. ř. s.) a shledal ji nedůvodnou, přičemž neshledal příčiny k zásahu z moci úřední.
Důvod uplatněný v podané kasační stížnosti míří na vady řízení spočívající
v nedostatcích výrokové části napadeného správního aktu (resp. rozhodnutí orgánu I. stupně),
a to pokud jde o skutkovou část výroku o vině stěžovatele. Pokud by tato námitka byla
součástí přezkumné činnosti městského soudu a stěžovatel by s jeho právním názorem na tuto
otázku nesouhlasil, mohl by namítat nesprávné právní posouzení věci podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., ovšem jen za předpokladu výše uvedeného, spočívajícího v požadavku
na uplatnění námitek již v řízení o žalobě. Z moci úřední soudy ve správním soudnictví
jsou oprávněny vyslovit nicotnost správního aktu (§76 odst. 2 s. ř. s.), z povahy věci dále
plyne, že ex offo zrušují krajské soudy i rozhodnutí pro vady řízení spočívající v jeho
nepřezkoumatelnosti tkvící buď v nesrozumitelnosti anebo v nedostatku důvodů rozhodnutí.
Jen rozhodnutí, které je pro soud srozumitelné, může tento soud v intencích žalobních
námitek přezkoumat. Stěžovatelova kasační stížnost by byla přípustná a důvodná, pokud
by Nejvyšší správní soud shledal, že městský soud přezkoumal rozhodnutí, které trpělo
takovými vadami, že bylo nesrozumitelné, městský soud byl povinen z moci úřední
pro nesrozumitelnost takové rozhodnutí zrušit, a neučinil tak, pročež své rozhodnutí zatížil
nepřezkoumatelností (§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.). Rozhodující pro závěr, zda námitka
stěžovatele je důvodná, je posouzení, zda městský soud byl povinen z moci úřední, aniž
stěžovatel takovou námitku vznesl, konstatovat nesrozumitelnost napadeného správního aktu
spočívající výlučně v absenci tzv. skutkové věty ve výroku o vině stěžovatele za správní
delikt podle §33 odst. 6 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně
zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, tedy vadu řízení podle §76 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., pro kterou mělo být napadené správní rozhodnutí zrušeno.
Nesrozumitelnost správních rozhodnutí správní soudy shledávají především v aktech,
u nichž nelze rozpoznat, jak bylo ve věci rozhodnuto, popřípadě u aktů vnitřně rozporných.
Je-li popis skutku v případě správního deliktu obsažen jen v odůvodnění rozhodnutí, kterým
byla uložena pokuta, jedná se o vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonnost
rozhodnutí ve věci samé – zpravidla tomu tak nebude v případě, že je skutek popsán
v odůvodnění rozhodnutí. Soud přihlíží k vadám řízení, které nebyly namítány v žalobě,
jen za výjimečných okolností, pokud jsou takové vady patrny ze spisu a zároveň mají takový
charakter a míru závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích
uplatněných žalobních bodů (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 3 Ads 21/2004 – nepublikováno, přístupno na stránkách www.nssoud.cz,
sp. zn. 2 Azs 23/2003 publ. pod č. 272/2004 Sb.NSS).
V posuzované věci byla ve výroku orgánu I. stupně správná právní kvalifikace jednání
stěžovatele, které bylo vyčerpávajícím a bezchybným způsobem popsáno v odůvodnění
rozhodnutí, a to z hlediska místa i času jednání, kterým byla naplněna skutková podstata
správního deliktu (uvádění do oběhu produktu či potraviny, které byly označeny jako „BIO“,
ačkoliv nebyly splněny požadavky cit. zákona o ekologickém zemědělství). Při nedostatečné
procesní úpravě správních deliktů je to už dlouhodobě judikatura správních soudů,
která svými požadavky zaručuje, že správní trestání naplní i za deficitních úprav procesu
požadavky ústavních principů a mezinárodních závazků, které v této oblasti na sebe Česká
republika převzala; je nepochybně žádoucí, aby výroky o správních trestech, jejichž
náležitosti lze dovozovat z §47 odst. 2 správního řádu (výrok obsahuje rozhodnutí ve věci
s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto), obsahovaly
vedle právní kvalifikace též popis skutku – s ohledem na specifika různých oblastí správního
práva (například rozsah kontrolních zjištění) nebude vždy možné bezezbytku – aniž by utrpěla
formální srozumitelnost - ve výroku rozhodnutí uvést detailně popis skutku (skutků). Absence
vymezení skutku ve výrokové části rozhodnutí nepochybně způsobuje vadu řízení; její vliv
na zákonnost rozhodnutí ve věci samé však bude ovlivněn tím, zda v odůvodnění rozhodnutí
lze bez jakýchkoli pochybností seznat, jakého jednání se stěžovatel dopustil. Pokud tomu tak
bude, jako je tomu v projednávané věci, pak chybí následek nezákonnosti rozhodnutí ve věci
samé. Stěžovateli nic nebránilo, aby vadu řízení spočívající v nedostatečném popisu skutku ve
výroku učinil předmětem přezkumu před městským soudem; tato vada sama o sobě nezakládá
nesrozumitelnost rozhodnutí, která by bránila přezkumu v intencích žalobních námitek, k níž
by musel soud přihlédnout z moci úřední. Jiná situace by ovšem nastávala, pokud by vedle
absence tzv. skutkové věty chyběla i tzv. právní věta výroku o vině (nebyla by provedena
právní subsumpce protiprávního jednání), tedy nebylo by jasno, jaký delikt stěžovatel spáchal
a obdobná vada by zatěžovala i výrok o trestu. Takové vady ve svém souhrnu nutně vedou
k nesrozumitelnosti výroku – o takový souhrn vad se však v projednávané věci nejedná.
Stěžovatel, jenž, jak je Nejvyššímu správnímu soudu z úřední činnosti známo, vede řadu
soudních řízení ve věcech spr ávních deliktů, tak v námitce kasační stížnosti vytrhl jeden
z aspektů řízení o odpovědnosti za správní delikt, jenž je-li doprovázen dalšími vadami,
začasté vede stěžovatele k procesnímu úspěchu; v projednávané věci k tomu však Nejvyšší
správní soud neshledal důvody, opíraje se jednak o výše uvedenou judikaturu zdejšího soudu,
jednak o přesvědčení, že v projednávané věci nebylo pochyb o tom, jakého deliktu
se stěžovatel dopustil, ve výroku správního rozhodnutí byl delikt jasně vymezen a právní
jistota stěžovatele ohledně toho, za jaký delikt byl postižen, tedy nemůže být napadenými
správními akty nikterak ohrožena. Skutková zjištění učiněná žalovaným nebyla navíc nikdy
sporná, což stěžovatel potvrdil i při nařízeném jednání před městským soudem (protokol
z jednání na čísle listu 29 spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Ca 45/2003).
Městský soud v Praze proto nepochybil, pokud z moci úřední nevyhledal vady
skutkové části výroku napadeného rozhodnutí správního orgánu, a zabýval se pouze
žalobními námitkami vznesenými stěžovatelem. Nejvyšší správní soud pak neměl důvodu
přikročit ke zrušení napadeného rozsudku z moci úřední. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1, 7 ve spojení s §120 s. ř. s.;
stěžovatel, jenž nebyl procesně úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nemá,
to by příslušelo žalovanému; Nejvyšší správní soud však ze soudního spisu nezjistil žádné
náklady, které by žalovanému vznikly nad rámec jeho běžné úřed ní činnosti, a proto mu
náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu