ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.110.2005
sp. zn. 6 Azs 110/2005 - 125
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci
žalob k yně: M. K. – K., zastoupena Mgr. Kamilem Tomanem, advokátem, se sídlem
Škroupova 441, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2004, č. j. 30 Az 12/2004 - 86,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e př i z ná v á.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
č. j. 30 Az 12/2004 – 86 ze dne 10. 12. 2004, kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM – 98/VL – 11 – P26 – 2001 ze dne 5. 1. 2004,
kterým žalovaný žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), neudělil a nevztáhl na žalobkyni překážku vycestování ve smyslu
§91 téhož zákona.
Včasnou kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala z důvodů podle
§103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s. a uvedla, že má odůvodněný strach z pronásledování
pro zastávání politických názorů ve státě, jehož občanství má, neboť její názory se neshodují
s politikou Gruzínské vlády. Soudu vytýká nesprávnou aplikaci a výklad ust. §12 písm. b)
zákona o azylu, neboť je toho názoru, že je dán důvod pro udělení azylu podle §12 písm. b),
příp. §14 zákona o azylu i překážka vycestování podle §91 odst. 1 písm. a) bod 1 a 2 zákona
o azylu. Stěžovatelka dále namítá porušení článku 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků,
neboť její život a osobní svoboda by v případě vyhoštění byly pro její politické přesvědčení
ohroženy. Naplnění kasačního důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. stěžovatelka
spatřuje v tom, že v dosavadním řízení příslušné orgány nezohlednily důvody proč a za jakých
okolností opustila Gruzii a vytýká porušení procesních předpisů ve správním řízení citací
uvedených ustanovení shodně jako v žalobě. Skutkově uvádí, že se po vojenském převratu
v letech 1992 – 1993 a odchodu prezidenta G. do emigrace, stala členkou politického hnutí P.
G., které povstalo proti režimu prezidenta Š. V letech 1993 – 1995 pobývala v K., aby
předešla vyhrožování a pronásledování vykonavatele vraždy, jíž byla očitým svědkem, a který
byl blízký kamarád spolupracovníka prezidenta Š. V letech 1998 – 2000 se aktivně
zúčastňovala mítinků a demonstrací proti vládě prezidenta Š. v městě V. V uvedeném období
byla pronásledována a zastrašována a bylo jí vyhrožováno v souvislosti s činností manžela,
který navštěvoval politické vězně ve vězení a vynášel informace o chování k nim. Když pak
v roce 2000 při náhodném setkání se synem prezidenta Š. řekla o mínění gruzínského lidu a
fašistickém režimu jeho otce, byla pak následujícího dne fyzicky napadena a bylo jí
vyhrožováno fyzickou likvidací pokud si bude nadále stěžovat. Proto opustila své bydliště a
odešla ke kamarádům, kde však vyhrožování neustalo, a proto na radu příbuzných z Gruzie
s manželem odcestovali. Před odchodem z Gruzie měli dobré zaměstnání, majetek, neměli
tudíž žádný ekonomický důvod opustit Gruzii, stalo se tak kvůli soustavnému pronásledování
lidmi loajálních vládnoucímu režimu. Do Gruzie se stěžovatelka nemůže vrátit proto, že i po
nástupu nového prezidenta nedošlo ke změně, v zemi vládne chaos, násilí, separatismus,
etnické spory, pronásledování a únosy. Uvedené vyplývá ze zpráv organizace A. I., které ač
předloženy soudu, nevzal v potaz, stejně jako článek o rozhovoru s bratrem, jemuž se soud
rovněž nevěnoval. Dále poukázala na délku řízení před správním orgánem a vytkla soudu,
že se nezabýval podklady pro prokázání aktuálního politického stavu, které předložila
při jednání. Poté co byl prodán její byt bez souhlasu pod cenou, po návratu do Gruzie nemá
zajištěny základní lidské potřeby. Vzhledem k tomu, že se na území České republiky stala
invalidní a potřebuje lékařské ošetřování, soud se měl tímto zabývat v rámci možné úvahy o
splnění podmínky udělení azylu podle §14 zákona o azylu. Stížní námitku podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. spatřuje v tom, že soud neměl dostatek důvodů pro vydání rozhodnutí o
zamítnutí žaloby. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2004, č. j. 30 Az 12/2004 – 86, byl zrušen a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádala soud o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť má
za to, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními
předpisy. Domnívá se, že fakt, že stěžovatelka sympatizuje se stranou K. s., byla svědkem
vraždy a účastnila se opozičních mítinků, ještě nepředesílá možnost pronásledování ve smyslu
§12 zákona o azylu, když bylo prováděno, jak sama uvedla, nějakými lidmi, tudíž nebylo
činěno jako součást vnitřní politiky státu k potlačování politických práv a svobod či pro
zastávání určitých politických názorů. Strana K. s. je stranou povolenou, lze se tedy domnívat,
že její tzv. pronásledování bylo činěno lidmi loajálními k vládnoucímu režimu, nikoliv však
státní mocí jako takovou. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v kasační stížnosti v podstatě
zopakovala důvody podání své žádosti o azyl, s nimiž se správní orgán i soud vypořádaly
v předcházejících řízeních, žalovaná odkázala na správní spis, zejména výpovědi stěžovatelky
a vydané rozhodnutí a navrhla zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatelka žádost
o azyl odůvodnila pronásledováním své osoby z důvodu sympatií s politickou opoziční
stranou K. s. – svobodná Gruzie, dále, že byla od roku 1993 členkou skupiny P. G. a
informovala veřejnost o politických poměrech po nástupu k moci prezidenta Š. a tím, že byla
pronásledována z důvodů aktivit svého manžela, který navštěvoval ve vězení politické vězně.
Stěžovatelka nebyla členkou žádné politické strany, pouze sympatizovala se stranou K. s. –
svobodná Gruzie a účastnila se nepovolených mítinků zaměřených proti prezidentu Š. a státní
moci. Dále se zúčastňovala mítinků ve městě V. od roku 1998 do roku 2000, jejichž účastníci
protestovali proti starostovi města, příznivci prezidenta Š., protože nedával výplaty.
Demonstrace byly ukončeny policií, starosta pak následně odstoupil. Stížnost na postup
policie v souvislosti se svým zadržením na mítinku 26. 5. 1999 vzala zpět, protože neměla
šanci vyhrát, ovšem den na to jí vyhrožovaly neznámé osoby. Žádost stěžovatelky pak správní
orgán posuzoval na pozadí informací, které shromáždil v průběhu správního řízení
z informací Ministerstva zahraničních věcí ČR, České tiskové kanceláře, zprávy Ministerstva
zahraničí USA o dodržování lidských práv v Gruzii za rok 2000 a zprávy hodnotící komise
v Gruzii Dánské imigrační služby z října roku 1999. Správní orgán posoudil všechny
skutečnosti na základě uvedených informací a zpráv a dospěl k závěru, že stěžovatelka
neuvedla žádnou konkrétní skutečnost, z které by vyplývalo, že ve své vlasti byla
pronásledována z důvodu taxativně uvedených v ust. §12 písm. a) zákona o azylu, nebyla
členkou žádné politické strany, její politické angažování na mítincích stoupenců prezidenta G.
nedosahovalo takové intenzity a nebylo takového charakteru, aby mohla být z tohoto důvodu
pronásledována státními orgány. Protože nebyla pronásledována ze strany státních orgánů
Gruzie, za své postoje a aktivity nebyla nikdy uvězněna, z ničeho nevyplynulo, že by se stala
státní moci nebezpečnou. Vyhrožování neznámými muži není nezákonným či diskriminačním
postupem státních orgánů vůči ní, tím méně politickým pronásledováním ze strany státních
orgánů. Správní orgán uzavřel, že stěžovatelka za uplatňování politických práv a svobod
pronásledována nebyla a neshledal důvody pro udělení azylu podle §12 písm. a) zákona o
azylu. Správní orgán rovněž nedospěl k závěru, že by skutečnosti uváděné žadatelkou
v průběhu řízení o udělení azylu bylo možno posoudit ve smyslu ust. §12 písm. b) zákona o
azylu, neboť její aktivity jako sympatizantky strany nebyly takového charakteru, aby mohla
být z těchto důvodů pronásledována státními orgány. Násilné ukončení jednoho mítinku
policií nelze považovat za politické pronásledování. Pokud se stěžovatelka zúčastňovala
nepovolených mítinků, bylo nutné počítat s tím, že účastníci budou vyzváni k rozchodu a
event. rozehnání těchto nepovolených mítinků nelze považovat za politické pronásledování
stěžovatelky, jež byla postižena stejnou měrou jako ostatní demonstranti. Nelze tedy hovořit o
pronásledování konkrétní osoby ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný také uvedl,
že viadistické strany jsou v Gruzii povolené a v principu požívají demokratických práv a
pronásledování z důvodu sympatií k legální opoziční straně je tudíž nelogické. Rovněž tvrzení
stěžovatelky o situaci v zemi původu nebylo tak podrobné a bylo rozporné, aby bylo možné
dospět k závěru, že po návratu do země původu bude vystavena politickému pronásledování;
obavy stěžovatelky byly natolik povrchní, že nebylo možné vzít je v potaz. Žalovaný podotkl,
že při rozhodování přihlédl k hlavnímu důvodu stěžovatelky pro udělení azylu, tedy k jejímu
nesouhlasu s nezákonnou politikou Š. režimu, ale tento důvod pominul po prezidentských
volbách konaných v Gruzii 4. 1. 2004, když se stal prezidentem M. S. Žalovaný neshledal
důvody pro udělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 zákona o azylu, neshledal zdravotní důvod
žadatelky azylově relevantním pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu a poté co posoudil
osobní situaci a poměry v zemi její státní příslušnosti. Dospěl také k závěru, že nelze na ni
vztáhnout překážku vycestování podle §91 zákona o azylu.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka napadla rozhodnutí
žalovaného žalobou, v níž obecně namítala porušení procesních předpisů v řízení
před žalovaným, o skutkových důvodech odkázala na žádost o udělení azylu a protokol
o pohovoru, který byl s ní proveden, namítala, že fakta neodpovídají jejímu pohovoru
a žádala, aby byla seznámena s materiály, které se týkají uvedené věci. Rozsudkem Krajského
soudu v Hradci Králové byla žaloba proti rozhodnutí žalovaného zamítnuta,
protože se žalovaný podrobně zabýval skutečnostmi, které žalobkyně v průběhu správního
řízení uvedla, posoudil je se znalostí dostupných objektivních informací o dodržování
politických práv a svobod a učinil závěr, který shledal v souladu se zákonem. Soud
konstatoval, že během správního řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by svědčila
o pronásledování žalobkyně ve smyslu ust. §12 písm. a) zákona o azylu, nebyla členkou
žádné strany a politická práva a svobody uplatňovala účastí na mítincích, z toho důvodu
nebyla pronásledována státními orgány, nebyla vězněna a anonymní vyhrožování nemůže být
považováno za diskriminační postup státních orgánů. Soud shledal, že není rovněž dán důvod
podle ust. §12 písm. b) zákona o azylu, neboť žalobkyně nebyla členkou strany K. s. –
svobodná Gruzie a pro aktivity této strany nebyla státními orgány pronásledována. Rozehnání
nepovoleného mítinku nelze považovat za politické pronásledování, i když policie
postupovala v rozporu se způsoby zásahu odpovídající zákonu. Krajský soud neshledal,
že by správní orgán vybočil při správním uvážení v případě udělení azylu podle §14 zákona
o azylu z mezí daných zákonem, neboť neopomenul přihlédnout ke zdravotnímu stavu
žalobkyně, ale neuznal tuto okolnost ani politickou situaci její vlasti jako opodstatňující
k udělení tohoto azylu. Soud dále uvedl, že v případě žalobkyně neshledal existenci překážek
vycestování, neboť z informací o zemi původu ani ze žalobkyní uváděných skutečností
nevyplývá, že by byla osobou ohroženou skutečnostmi zakládajícími překážku vycestování
ve smyslu zákona o azylu.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná, stěžovatelka v ní namítá
důvody odpovídající §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud
přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Prvním důvodem kasační stížnosti je důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikován nesprávný právní závěr, popř. je aplikován správný právní názor, který je však
nesprávně vyložen. Stěžovatelka je na rozdíl od žalovaného i krajského soudu přesvědčena
o tom, že splnila důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu, příp. podle
§14 zákona o azylu a rovněž podmínky pro vyslovení existence překážky vycestování.
Toto své tvrzení stěžovatelka konkretizovala vyčerpávajícím výčtem skutečností, v nichž své
pronásledování i překážku vycestování spatřuje. V neudělení azylu podle těchto ustanovení
spatřuje stěžovatelka i důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
neboť skutková podstata podle stěžovatelky nemá oporu ve spisech. K tomu Nejvyšší správní
soud uvádí, že se ztotožňuje s názorem žalovaného i krajského soudu, neboť skutečnosti
uváděné stěžovatelkou nebyly způsobilé naplnit důvody pro udělení azylu. Žalovaný i krajský
soud se obsáhle vypořádaly s důvody stěžovatelky, v nichž nebylo možné nalézt
pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, ani odůvodněný strach
z pronásledování pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství
stěžovatelka má. V podrobnostech odkazuje Nejvyšší správní soud na podrobné, řádně
vyargumentované a dostatečně odůvodněné rozhodnutí žalovaného, s nímž se ztotožňuje,
neboť se opírá o dostatečná skutková zjištění žalovaného obsažená ve správním spise.
Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem žalovaného, že v situaci, když není u moci
prezident Š., není většina stěžovatelčiných obav ze své podstaty důvodná. K tvrzení
stěžovatelky týkající se ztráty bytu v Gruzii, jež měla podle jejího mínění založit existenci
překážky vycestování, nemohl soud přihlédnout, neboť podle §109 odst. 4 s. ř. s.
ke skutečnostem uplatněným po vydání napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud
nepřihlíží.
Ve věci udělení azylu podle §14 zákona o azylu stěžovatelka tvrdí, že do ČR
přicestovala bez zdravotních problémů, posléze se na území ČR stala invalidní, po operaci
není schopna pracovat a potřebuje stálé lékařské ošetřování, což doložila lékařskými
zprávami. Soudu pak vytýká, že tuto okolnost nevzal na vědomí při posouzení splnění
podmínky pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu. Uvedená námitka není důvodná.
Krajský soud podle rozsudku neshledal, že by správní orgán opominul přihlédnout
ke zdravotnímu stavu žalobkyně, a že by vybočil při správním uvážení z mezí daných
zákonem. Nejvyšší správní soud je nadto toho názoru, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav doložený lékařskými zprávami, vzniklý po úrazu na území České republiky v době
azylového řízení, není důvodem pro udělení humanitárního azylu.
Posledním namítaným důvodem v kasační stížnosti je tvrzená nepřezkoumatelnost
rozhodnutí krajského soudu, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, který je vymezený
v ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů
rozhodnutí znamená, že se rozhodnutí neopírá o důvody, které opodstatňují dospět k určitému
výroku rozhodnutí. V souzené věci se však rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové
řádně a podrobně vypořádalo se všemi žalobními body stěžovatelky uvedenými v žalobě,
z rozhodnutí je patrné, z jakých důvodů nebyla žaloba shledána důvodnou, a z jakých důvodů
shledal soud závěry žalovaného ohledně neudělení azylu stěžovatelce odpovídající zákonu.
Pokud jde o namítané neprovedení žalobcem navrhovaných listinných důkazů, krajský soud
v odůvodnění svého rozsudku řádně vysvětlil odůvodnění svého stanoviska k předloženému
materiálu a tudíž uvedený materiál nepominul. Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. tedy není dán.
Návrhu stěžovatelky na provedení dokazování předloženými listinami Nejvyšší
správní soud nevyhověl, neboť stěžovatelka lékařské nálezy doložila již ve správním řízení
a rovněž v řízení před krajským soudem a dokazování proto již není zapotřebí ke zjištění
skutkového stavu. Stěžovatelka hodlala uvedenými listinami podpořit úvahy o splnění
podmínky udělení azylu podle §14 zákona o azylu. Jelikož však Nejvyšší správní soud nemá
pochybnost o tom, že skutkový stav byl žalovaným i soudem zjištěn dostatečně, rozhodl
se důkaz těmito listinami neprovést, jak mu to umožňuje ust. §52 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
soud není povinen provést všechny důkazy, musí však uvést důvod, proč důkaz neprovedl.
Nejvyšší správní soud v souzené věci usoudil, že provedení listinných důkazů by bylo
vzhledem k dostatečně zjištěnému skutkovému stavu nadbytečné, a proto důkaz těmito
listinami neprovedl.
Nejvyšší správní soud neshledal naplnění žádné ze stížních námitek a ze všech shora
uvedených důvodů dospěl po přezkoumání rozhodnutí krajského soudu k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nenáleží, žalovanému, jenž byl procesně
úspěšný, podle soudního spisu žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že se mu
jejich náhrada nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu