ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.114.2006
sp. zn. 6 Azs 114/2006 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady
Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: A. N., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.
7. 2005, č. j. OAM - 801/VL - 07 - ZA05 - 2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 55 Az 97/2005 - 42 ze dne 21. 2. 2006,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností proti shora
označenému usnesení, kterým byl zamítnut její návrh na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti z řad advokátů, protože nedoložila formulář potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že obsahu výzvy
k vyplnění formuláře nerozuměla, neboť není mocna českého jazyka. Z toho dovozuje,
že jí měl předmětnou výzvu krajský soud doručit i v jazyce jí srozumitelném. Jde tedy
o námitku, kterou Nejvyšší správní soud subsumuje pod důvod kasační stížnosti
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost je proto přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Na základě shora uvedených kritérií Nejvyšší správní soud v projednávané věci
konstatuje, že stěžovatelka argumentuje kasačními důvody zakotvenými v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. a (implicite) namítá, že krajský soud nesprávně aplikoval ustanovení
§18 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), pokud jí nezaslal písemnost obsahující procesní výzvu v jí srozumitelném
jazyce. K argumentaci stěžovatelky může Nejvyšší správní soud pouze podotknout,
že k otázce aplikace ustanovení §18 odst. 2 o. s. ř. na zasílání soudních písemností
se zásadním způsobem vyslovil Ústavní soud ve svém stanovisku ze dne 25. 10. 2005,
sp. zn. Pl.ÚS st20/05 (srov. www.concourt.cz), přičemž toto stanovisko potvrzuje předchozí
judikaturu Nejvyššího správního soudu prezentovanou mj. v rozsudku ze dne ze dne
31. 1. 2005, č. j. 2 Azs 255/2004 - 47 (srov. www.nssoud.cz). Krajský soud se prima facie
v napadeném usnesení nikterak neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu