ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.116.2005
sp. zn. 6 Azs 116/2005 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci
žalobce: Y. D., zastoupen Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Na Jíkalce 13,
Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě č. j. 24 Az 470/2004 - 23 ze dne 20. 1. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 7. 2004, č. j. OAM - 2180/VL - 10 - 12 - 2004,
nebyl žalobci (dále jen „stěžovatel“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a nebyla na něho vztažena překážka
vycestování podle §91 téhož zákona. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel
měl ve vlasti potíže se soukromými osobami (jedním policistou a příslušníky sekty B. b.),
neobrátil se ale s žádostí o pomoc na státní orgány Ukrajiny. Jeho problémy ve vlasti nebyly
způsobeny žádným z důvodů taxativně vyjmenovaných v §12 zákona o azylu a žalovaný tak
neshledal naplnění výše uvedených ustanovení zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému soudu
v Ostravě, v níž poukázal na nesrovnalosti v rozhodnutí žalovaného a dále uvedl, že vzhledem
k potížím, které na Ukrajině měl, splňuje podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona
o azylu.
Rozsudkem tohoto soudu blíže označeným v záhlaví, byla žaloba stěžovatele
zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že skutková zjištění, z nichž vycházelo
rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí
jsou v souladu se zákonem. Poukázal dále na skutečnost, že stěžovatel v průběhu správního
řízení neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. K námitce týkající se
nesrovnalostí v odůvodnění rozhodnutí žalovaného soud konstatoval, že záměna slov „bratr“
a „sestra“ nemá na jeho správnost a zákonnost vliv. Krajský soud se ztotožnil rovněž
se závěrem žalovaného, že na stěžovatele nelze vztáhnout překážku vycestování podle §91
citovaného zákona.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, v níž stručně zopakoval
skutečnosti uvedené v průběhu správního řízení a dále vytkl krajskému soudu,
že se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda v daném případě nebyly plněny podmínky
pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Poukázal též na to, že v ČR vede
dosud spořádaný život a nepředstavuje pro tuto zemi bezpečnostní riziko. Vzhledem k těmto
skutečnostem se stěžovatel domnívá, že došlo k nesprávnému posouzení právní otázky
soudem, a proto uplatnil kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů
navrhuje žalovaný zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s. ř. s.“), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení,
z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), stěžovatel je zastoupen advokátem (§105
odst. 2 s. ř. s.).
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda je kasační stížnost přípustná,
a dospěl k závěru, že tomu tak není. Stěžovatelovo tvrzení, že krajský soud nesprávně
posoudil právní otázky související s podmínkami pro udělení azylu dle §14 zákona o azylu,
lze podřadit pod důvod kasační stížnosti obsažený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
který spočívá v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné posouzení právní otázky může přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení
právního předpisu na daný skutkový stav nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního
předpisu, avšak nesprávně interpretovaného.
Aby však mohla být tato námitka přípustně namítána a aby tak Nejvyšší správní soud
mohl přistoupit k posouzení její důvodnosti, musel by stěžovatel namítat nyní tutéž vadu
řízení před žalovaným, jakou již namítal v řízení před městským soudem. Pokud by ji namítal
nově až nyní v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud by se jí podle §104 odst. 4
s. ř. s. nemohl zabývat. Předpokladem přípustnosti námitky vůči postupu žalovaného ve
správním řízení nyní v řízení o kasační stížnosti je tedy uplatnění námitky, kterou již v řízení
před Krajským soudem v Ostravě ve formě žalobního bodu uplatnil. Žalobní body musí
podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové, tak i právní důvody, pro které
žalobce považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné nebo za nicotné. Námitka
nesprávného posouzení podmínek pro udělení humanitárního azylu ve smyslu §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. není ani v náznaku obsažena v žalobě ke krajskému soudu. Proto Nejvyšší
správní soud uzavírá, že se kasační stížnost opírá o jiný důvod, než který byl uplatněn v řízení
před krajským soudem, ač v předcházejícím soudním řízení uplatněn být mohl, a Nejvyšší
správní soud se jí tak podle §104 odst. 4 s. ř. s. nemůže zabývat. Nejvyšší správní soud
shledal kasační stížnost nepřípustnou; podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost proto
odmítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu