ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.118.2005
sp. zn. 6 Azs 118/2005 - 97
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalob k yně: R. V., zastoupena JUDr. Lenkou Zrnovskou, advokátkou, se sídlem Revoluční
66, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 16. 11. 2004, č. j. 59 Az 477/2003 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, advokátce JUDr. Lence Zrnovské,
se ne př i z ná v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 10. 10. 2003,
č. j. OAM - 3799/VL - 07 - P08 - R3 - 2001, nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení
§12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň
žalovaný rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
citovaného zákona. Správní orgán dále uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno,
že důvodem žádosti o udělení azylu jsou obavy žalobkyně o vlastního syna, který měl v zemi
původu potíže s policií a vojenskou správou.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu,
kterou napadla rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a nevztažení překážky vycestování
podle §91 téhož zákona. Žalobkyně výslovně namítla porušení ustanovení §32 odst. 1, §46
a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní
řád), a dále porušení §14 zákona o azylu, neboť podle jejího mínění žalovaný v napadeném
rozhodnutí věnoval většinu pozornosti důvodům, pro které jí nebyl udělen azyl ve smyslu
§12 zákona o azylu a k humanitárním důvodům se vyjádřil pouze velmi stručně
a nedostatečně. Dále uvedla, že se obává v případě návratu do země o život svůj i život syna
a z těchto důvodů navrhla, aby bylo přehodnoceno rozhodnutí o neexistenci překážek
vycestování podle §91 citovaného zákona. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, rozsudkem ze dne
16. 11. 2004, č. j. 59 Az 477/2003 - 44, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí
uvedl, že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze
azyl udělit a žalobkyně tak nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly
shledány žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, podala
žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 31. 12. 2004 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne
22. 12. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 31. 12. 2004 a doručena
krajskému soudu 3. 1. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná.
Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody obsažené §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen
„s. ř. s.“). Stěžovatelka pak obsáhle vylíčila důvody, které ji vedly k opuštění rodné země
a popisuje současnou situaci v Arménii, a to v příloze, jež je nedílnou součástí podání ve věci
kasační stížnosti a které bylo učiněno v jejím rodném jazyce a na základě usnesení krajského
soudu přeloženo ustanoveným tlumočníkem do jazyka českého.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka proto navrhuje kasační stížností napadené
rozhodnutí krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
požádala o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním
soudem. Dále požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, což
odůvodnila tím, že by došlo po návratu do Arménie k vážnému ohrožení jejího života.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec. Uvádí, že jak rozhodnutí správního
orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy,
a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky
učiněná ve správním řízení a na vydané rozhodnutí. Správní orgán dále uvádí, že stěžovatelka
v průběhu správního řízení neuvedla žádné relevantní skutečnosti pro udělení azylu
na území České republiky. Skutečnosti, které uváděla v žádosti o azyl a v pohovoru nesvědčí
o pronásledování v zemi původu ve smyslu ustanovení §12 zákona o azylu. Jako důvody
své žádosti uvedla, že její syn měl potíže s vojenským důstojníkem, byl vězněn a nebyla
mu vydána vojenská knížka. Tyto důvody však svědčí synovi stěžovatelky, nikoliv
stěžovatelce samotné. Kasační stížnost z uvedených důvodů považuje žalovaný
za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d) lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, a shodně s tímto soudem má za to,
že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem,
tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který
lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je
na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud
v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně.
S námitkami stěžovatelky se krajský soud náležitým a vyčerpávajícím způsobem
v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelkou uváděné důvody, tedy obavy o vlastního syna, který měl v zemi
původu potíže s policií a vojenskou správou, a z toho pramenící i obavy o vlastní život
stěžovatelky po návratu do Arménie, nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení
zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení
významnými, tedy její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině,
či zastávanými politickými názory. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Na žadatelku se v tomto případě nevztahuje
ani překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka
Liberec, napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud
nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady
řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými
námitky stěžovatelky o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec,
postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody
k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatelce byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec,
ze dne 4. 1. 2005, č. j. 59 Az 477/2003 - 61, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena
zástupcem advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje za zastupování a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Protože v dané věci nebyly provedeny ustanovenou
advokátkou žádné úkony, jak vyplývá z obsahu soudního spisu, a nebyly tak naplněny
zákonné předpoklady pro přiznání odměny ve smyslu platné právní úpravy dané vyhláškou
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,
ve znění pozdějších předpisů, bylo rozhodnuto, že ustanovené zástupkyni stěžovatelky,
advokátce JUDr. Lence Zrnovské, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační
stížnosti, jak uvedeno v bodě III. výroku tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu