ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.118.2006
sp. zn. 6 Azs 118/2006 - 101
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Jaroslava
Hubáčka a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: V. B., zastoupen Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 19. 5. 2003, č. j. OAM -
1021/AŘ - 2001, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
č. j. 36 Az 238/2004 - 59 ze dne 20. 10. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o tom, že se stěžovateli
neuděluje azyl podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni rozhodování
žalovaného (dále jen „zákon o azylu“), a že se na něj nevztahují ani překážky vycestování
ve smyslu §91 téhož zákona.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel v ní, respektive v doplnění učiněném
prostřednictvím právního zástupce, uplatňuje důvody subsumovatelné pod ustanovení §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen
vadou řízení spočívající v tom, že správní orgán při svém rozhodnutí vyšel z neúplně
zjištěného skutkového stavu, resp. celé správní řízení bylo vedeno tak, aby zjištěné
skutečnosti podpořily závěr, že v případě stěžovatele je vyloučena aplikace §12 zákona
o azylu. Vedle toho stěžovatel namítá, že správní orgán nijak nevyhodnotil a dalším
dokazováním nepodpořil indicie vedoucí k tomu, že by stěžovatel mohl být osobou, u níž lze
uvažovat o udělení azylu z humanitárních důvodů ve smyslu ustanovení §14 zákona o azylu.
K těmto důvodům kasační stížnosti ve vztahu k důvodu zamítnutí stěžovatelovy žádosti o azyl
žalovaným může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že otázkou dokazování a rozsahu
zjišťování skutkového stavu v azylovém řízení ve skutkově obdobných případech,
jako je jeho, se zabýval obšírně již ve své předchozí judikatuře. Za všechny je možné odkázat
zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 22/2003 - 41 ze dne 18. 12. 2003
(www.nssoud.cz). Pokud jde o rozhodování správního orgánu o udělení azylu
z humanitárních důvodů, dává dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky rovněž
dosavadní judikatura správních soudů, za všechny budiž jmenován např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48 (www.nssoud.cz). Ustálená
a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou
odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném
rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu