ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.126.2005
sp. zn. 6 Azs 126/2005 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: M. H , zastoupen JUDr. Barborou Kašparovou, advokátkou, se sídlem Revoluční
123/17, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2004, č. j. 40 Az 19/2004 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 10. 5. 2004,
č. j. OAM - 28/CU - 09 - 09 - 2004, byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu správního
řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou ekonomické důvody a snaha
legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl
rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu výroku o zamítnutí jeho žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Žalobce namítl, že správní
orgán na podkladě shromážděných důkazů nesprávně posoudil skutkový stav věci
a na základě toho vydal rozhodnutí, které žalobce považuje s odkazem na příslušná
ustanovení zákona o azylu za nesprávné. Nesouhlasí s tím, že nebyly uznány důvody
jeho žádosti, které uvedl při pohovoru a odkázal podle svého mínění na novou skutečnost
týkající se jeho žádosti o azyl, a to, že jeho manželka má povolení k dlouhodobému pobytu
v České republice, žalobce chce udržet společnou rodinu a žít na území ČR s jejich dcerou.
Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 11. 2004,
č. j. 40 Az 19/2004 - 19, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl,
že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, jež žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť důvodem žádosti o udělení
azylu jsou ekonomické důvody a snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne
26. 11. 2004 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a zjistil, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovateli byl rozsudek krajského soudu doručen
dne 15. 11. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě dne 26. 11. 2004
a doručena Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 29. 11. 2004. Jde o rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil stížnostní důvody podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stejně
jako v žalobě uvádí, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci
před vydáním rozhodnutí, čímž porušil ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1, §46
a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a z těchto důvodů měl krajský soud
napadené rozhodnutí zrušit. Dále stěžovatel obsáhle a sugestivně vysvětluje pojem „sociální
skupina“ v návaznosti na právo azylu zakotvené v článku 43 Listiny základních práv a svobod
a neexistenci žádné všeobecně přijaté definice „pronásledování“. Uvádí, že při pohovoru
se žalovaným uvedl, že pronásledován v zemi původu byl, a to z důvodu příslušnosti k určité
sociální skupině a z Ukrajiny uprchl proto, že se odmítl podřídit sociálním omezením. Odmítá
tvrzení, že důvodem žádosti o udělení azylu byly ekonomické důvody, neboť podle jeho
mínění se za ekonomickými opatřeními záporně ovlivňujícími živobytí příslušné osoby
mohou skrývat rasové, náboženské nebo politické cíle či záměry namířené proti určité
skupině.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ústí nad Labem. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak
i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah
správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněná ve správním
řízení, a na vydané rozhodnutí. Správní orgán uvedl, že právní zástupce stěžovatele obsáhle
vysvětlil pojem „sociální skupina“ s odkazem na to, že stěžovatel je pronásledován
za příslušnost k jakési sociální skupině. V této souvislosti, s odkazem na ustálenou judikaturu
Nejvyššího správního soudu, správní orgán poukazuje na skutečnost, že za příslušnost
k sociální skupině nelze považovat nemožnost stěžovatele nalézt zaměstnání, popř. bydlení.
Správní orgán dále uvedl, že v průběhu správního řízení neuvedl stěžovatel žádnou skutečnost
svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu, a proto bylo správním orgánem shledáno naplnění podmínek stanovených v ust. §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Kasační stížnost proto žalovaný považuje za nedůvodnou,
stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil
stížnostní důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního
orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí
správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud
skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise
obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková
podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr
učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného
skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského
soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu,
a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze
zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit,
anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ústí nad Labem právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že krajský soud správně vyšel z toho, že stěžovatel neuvedl
skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených
v §12 zákona o azylu, takže žalovaný správně jeho žádost o azyl zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. S námitkami stěžovatele se krajský
soud náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelem uváděné ekonomické problémy v zemí původu nejsou důvodem,
který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly
zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností,
náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory,
a nejsou proto důvodem pro udělení azylu. Stejně tak snaha legalizovat pobyt na území České
republiky není relevantním důvodem pro řízení o udělení azylu.
Neobstojí ani námitka stěžovatele týkající se příslušnosti k určité sociální skupině,
neboť tato nebyla uplatněna v žalobě, a proto se jí Nejvyšší správní soud nezabýval.
Podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne
jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ústí nad Labem nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ústí nad Labem postupovaly správně,
když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho
rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladu řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu