ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.131.2005
sp. zn. 6 Azs 131/2005 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: T. Q. N., zastoupen JUDr. Stanislavem Stunou, advokátem, se sídlem
Počernická 3225/2c, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou
3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2004, č. j. 47 Az 822/2003 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 6. 2003, č. j. OAM - 5778/VL - 11 - P17 - 2002,
nebyl žalobci (dále jen „stěžovatel“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a nebyla na něho vztažena překážka
vycestování podle §91 téhož zákona. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel
za důvod svého odchodu z vlasti označil ekonomické důvody, konkrétně se nechtěl podílet
na rozkrádání v podniku na zpracování ropných produktů, a proto byl propuštěn. Od té doby
nemohl najít zaměstnání a měl existenční potíže. V pohovoru pak stěžovatel zmínil
ještě skutečnost, že byl křivě obviněn ze ztráty účtenek na čerpací stanici a byla po něm
požadována náhrada škody. Žalovaný proto po zhodnocení stěžovatelových výpovědí
neshledal splnění podmínek výše uvedených ustanovení zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému soudu
v Praze, v níž namítal porušení jednotlivých ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (dále jen „správní řád“), upravujících povinnosti žalovaného v průběhu správního řízení
a §12 a §91 zákona o azylu. Konkrétně pouze uvedl, že se obává pronásledování ze strany
vietnamských státních orgánů, neboť tyto perzekuují každého, kdo v zahraničí žádal o azyl.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě blíže označeným v záhlaví, byla stěžovatelova
žaloba zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že skutková zjištění, z nichž vycházelo
rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí
jsou v souladu se zákonem. Poukázal dále na skutečnost, že situace, ve které se stěžovatel
ve vlasti ocitl, nebyla zapříčiněna žádným z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu,
a proto nezakládá opodstatněnou obavu z pronásledování. Soud se rovněž ztotožnil se závěry
žalovaného o neexistenci překážek vycestování podle §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, kterou se domáhá
jeho zrušení a zároveň žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V jejím
odůvodnění uvádí, že v souvislosti s rozkrádáním ve státním podniku se na něho členové K. s.
Vietnamu snažili shodit vinu, jelikož členem strany nebyl. Jako třídní nepřítel pak jinou práci
nedostal. Z toho dle jeho názoru vyplývá, že byl ve své vlasti pronásledován a nyní se obává
pronásledování ze strany policie a státních orgánů, neboť tyto presumují, že v České republice
kritizoval politické uspořádání Vietnamu. Z těchto důvodů se domnívá, že krajský soud
nesprávně posoudil právní otázku (blíže nespecifikovanou), což způsobilo nezákonnost jeho
rozhodnutí.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy. Jelikož se žalovaný domnívá, že kasační stížnost
je podána opožděně, k obsahu kasační stížnosti se blíže nevyjádřil. Z výše uvedených důvodů
navrhuje odmítnutí kasační stížnosti pro opožděnost nebo její zamítnutí a nepřiznání jejího
odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního – dále jen „s. ř. s.“), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit, že stěžovatel namítá kasační
důvody podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., kasační stížnost je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3
s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelovo tvrzení, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázky související
s podmínkami udělení azylu podle §12 zákona o azylu, lze podřadit pod důvod kasační
stížnosti obsažený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., který spočívá v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může
přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav
nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně
interpretovaného.
Nejvyšší správní soud předně přezkoumal závěry krajského soudu ohledně posouzení
skutečnosti, zda byl stěžovatel ve své vlasti pronásledován či se takového pronásledování
opodstatněně obával z důvodů jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů (§12 zákona o azylu) a jeho
pochybení neshledal. Pronásledováním je přitom ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu
třeba rozumět ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak
nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady v zemi
stěžovatelova původu nebo pokud tato země není schopna odpovídajícím způsobem zajistit
ochranu před takovým jednáním. Potíže, jimž se stěžovatel vycestováním z vlasti vyhýbá,
tj. ekonomické potíže v souvislosti s propuštěním ze zaměstnání a hledáním dalšího
zaměstnání, stejně jako neochota splácet náhradu škody, která mu byla uložena, nelze
za pronásledování ve smyslu zákona o azylu považovat. Tento závěr ohledně nesplnění
podmínek pronásledování učinil Nejvyšší správní soud s přísným respektováním základních
principů, na nichž je azylové zákonodárství obecně postaveno. V případě stěžovatele tak
nezbývá než uzavřít, že z jeho vyjádření učiněných u žalovaného nevyplynuly skutečnosti,
podle nichž by se v jeho případě jednalo o represi uskutečňovanou ze strany státu,
ať již přímou, kdy stát sám by stěžovatele ze zákonem stanovených důvodů pronásledoval,
tak i nepřímou, o kterou by se jednalo tehdy, pokud by stát stěžovatele před pronásledováním
cíleně nechránil. Pokud pak stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že uvedené potíže měl
v souvislosti s tím, že nebyl členem K. s. Vietnamu, pak se jedná o nové skutečnosti, které
nezmínil v průběhu řízení před žalovaným ani krajským soudem, a proto k nim Nejvyšší
správní soud nyní nemůže přihlížet.
Pokud dále stěžovatel tvrdí, že by po návratu do Vietnamu mohl být pronásledován
ze strany státních orgánů, a to protože v ČR žádal o azyl a pravděpodobně kritizoval
vietnamské státní zřízení, pak i zde platí, že takovou obavu vůbec nezmínil v řízení
před žalovaným, ač tak učinit mohl. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že pokud
by skutečnost, že v ČR žádal o azyl, nesdělil státním orgánům stěžovatel sám, nemají
tyto orgány možnost se toto dozvědět a právě z tohoto důvodu stěžovatele jakkoli
perzekuovat.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo
rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. července 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu