ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.140.2005
sp. zn. 6 Azs 140/2005 - 73
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci
žalobce: I. S, zastoupen Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem, se sídlem Františkánská
7, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě č. j. 59 Az 212/2003 – 47 ze dne 16. 12. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne př iznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 12. 2003, č. j. OAM - 6137/VL - 10 - 08 - 2003,
byla žádost o azyl žalobce (dále jen „stěžovatel“) zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel se obával jednání vyděračů,
kteří po něm požadovali finanční prostředky, když ukončil své podnikání na Ukrajině. Jednalo
se o soukromé osoby, jejichž jedinou motivací byla snaha o vlastní obohacení. O azyl
stěžovatel zároveň požádal, aby si tím legalizoval pobyt na území České republiky, kde chce
pracovat. Žalovaný tak po zhodnocení stěžovatelových výpovědí dospěl k závěru, že neuvádí
žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být ve své vlasti vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému soudu
v Ostravě. V ní uvedl, že s rozhodnutím nesouhlasí a žádá jeho opětovné projednání a zrušení,
neboť mu bylo telefonicky vyhrožováno.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku,
byla stěžovatelova žaloba zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že skutková zjištění,
z nichž vycházelo rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném
rozhodnutí jsou v souladu se zákonem. Dále konstatoval, že žalovaný postupoval správně,
když stěžovatelovu žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu, neboť v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že stěžovatelem uváděné důvody
nelze podřadit pod azylové relevantní důvody ve smyslu §12 zákona o azylu. Rozsudek byl
stěžovateli doručen dne 20. 1. 2005 a ten jej napadl kasační stížností dne 3. 2. 2005.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku krajského
soudu, zároveň požaduje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a výslovně uplatňuje
kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s“). Konkrétně uvádí, že krajský soud nesprávně posoudil právní
otázku, zda lze na stěžovatele vztáhnout ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
tedy zda bylo možno jeho žádost o azyl zamítnout jako zjevně nedůvodnou. Stěžovatel měl
ve své vlasti potíže s vymahači fiktivních dluhů, a proto byl ohrožen na zdraví a životě.
Z tohoto důvodu je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení azylu dle §12 písm. b)
zákona o azylu, neboť je příslušníkem sociální skupiny nečlenů zločineckých struktur.
Rovněž poukazuje na skutečnost, že pronásledování může vycházet též od některých složek
obyvatelstva, které nerespektují zákony dané země, pokud státní orgány nejsou schopny
zajistit před takovým jednáním účinnou ochranu. Stěžovatel se dále domnívá, že žalovaný
nedostatečně provedl dokazování a nedostatečně zjistil skutkový stav. Kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. d) pak stěžovatel spatřuje v tom, že soud nesprávným způsobem
posoudil právní otázku, zda správní řízení předcházející podání žaloby netrpělo procesní
vadou, a to přestože stěžovatel nijak blíže nespecifikoval tvrzená porušení správního řádu.
Stěžovatel rovněž nesouhlasí s tím, že se žalovaný ani krajský soud nezabýval posouzením
překážek vycestování podle §91 zákona o azylu.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů
navrhuje žalovaný zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit,
že stěžovatel namítá kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., a kasační
stížnost je tedy s výjimkou níže uvedenou přípustná.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3
s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelovo tvrzení, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázky související
s podmínkami udělení azylu, lze podřadit pod důvod kasační stížnosti obsažený v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., který spočívá v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může přitom spočívat v aplikaci
nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav nebo sice v aplikaci
správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně interpretovaného.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal závěry krajského soudu ohledně posouzení
skutečnosti, zda byla stěžovatelova žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná správně
a v souladu se zákonem. Podle §16 odst. 1 písm. g) bude žádost o azyl zamítnuta jako zjevně
nedůvodná, pokud žadatel neuvádí žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být
ve své vlasti vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu
(tj. z důvodů jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů). Pronásledováním je přitom ve smyslu §2
odst. 6 zákona o azylu třeba rozumět ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící
psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna
úřady v zemi stěžovatelova původu nebo pokud tato země není schopna odpovídajícím
způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Potíže, jimž se stěžovatel vycestováním
z vlasti vyhýbá, tj. vyhrožování soukromými osobami, nejsou okolnostmi svědčícími o tom,
že by mohl být ve své vlasti pronásledován ve smyslu zákona o azylu a nejsou ani jevem
státní mocí přímo vyvolaným, tajně podporovaným, státními orgány vědomě trpěným či státní
mocí záměrně nedostatečně potlačovaným. Ze stěžovatelových vyjádření učiněných
v průběhu řízení před žalovaným, nevyplynuly skutečnosti, podle nichž by se v jeho případě
jednalo o byť i jen náznak potíží majících svůj původ v azylově relevantních důvodech, nelze
proto konstatovat, že by takový závěr krajského soudu byl nepodložený. Jak již Nejvyšší
správní soud judikoval v rozsudku publikovaném pod č. 401/2004 Sb. NSS, tzv. „nečleny
zločineckých struktur“ nelze považovat za sociální skupinu ve smyslu §12 zákona o azylu.
Krajský soud v Ostravě tak aplikoval správnou právní normu, kterou správně po právní
stránce vyhodnotil. K námitce ohledně překážek vycestování pak Nejvyšší správní soud
konstatuje, že žalovaný není povinen rozhodnout o překážce vycestování, jestliže žádost
o azyl byla zamítnuta podle §16 zákona o azylu. Pouze v případě udělení či neudělení azylu
v režimu §12, §13 a §14 téhož zákona je ve smyslu §28 zákona o azylu obligatorní částí
rozhodnutí konstatování, zda se na cizince vztahuje překážka vycestování. Nejvyšší správní
soud proto pochybení krajského soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) neshledal.
Stěžovatelovy námitky ohledně porušení správního řádu žalovaným v řízení o udělení
azylu, lze podřadit pod důvody kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Aby však mohla být tato námitka přípustně namítána, a aby tak Nejvyšší správní soud
mohl přistoupit k posouzení její důvodnosti, musel by stěžovatel namítat nyní tutéž vadu
řízení před žalovaným, jakou již namítal v řízení před krajským soudem. Pokud by ji namítal
nově až nyní v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud by se jí podle §103 odst. 1
písm. b) a §104 odst. 4 s. ř. s. nemohl zabývat. Předpokladem přípustnosti námitky
vůči postupu žalovaného ve správním řízení nyní v řízení o kasační stížnosti je tedy uplatnění
takové vady správního řízení již v řízení před krajským soudem ve formě žalobního
bodu.Žalobní body musí podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové,
tak i právní důvody, pro které stěžovatel považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné
nebo za nicotné. Námitka procesních pochybení ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., není
ani v náznaku obsažena v žalobě ke Krajskému soudu v Ostravě (v replice k vyjádření
žalovaného pak chybí jakékoli skutkové důvody tvrzených porušení správního řádu).
Proto ohledně této námitky Nejvyšší správní soud uzavírá, že se opírá o jiný důvod, než který
byl uplatněn v řízení před krajským soudem, ač v předcházejícím soudním řízení uplatněn být
mohl, a Nejvyšší správní soud se jí tak podle §104 odst. 4 s. ř. s. nemůže zabývat. V této části
tedy Nejvyšší správní soud shledává kasační stížnost nepřípustnou.
Pokud dále stěžovatel s odkazem na §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tvrdí, že řízení
před krajským soudem trpí vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci
samé, pak i tato námitka je sice přípustnou, neboť směřuje proti přezkumu, jak jej provedl
krajský soud, není však důvodnou. Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě je zcela srozumitelné a netrpí ani nedostatkem důvodů rozhodnutí. Pokud
soud došel k závěru, že rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem, přičemž
jak rozhodnutí žalovaného, tak soudu je podrobně odůvodněno, Nejvyšší správní soud nemá,
čeho by mu vytknul. Stěžovatel za namítanou vadu považuje skutečnost, že se soud nezabýval
tvrzenými porušeními jím zmiňovaných ustanovení správního řádu. Nejvyšší správní soud
je však nucen i v této souvislosti označit za správný postup krajského soudu, jelikož tento
správně konstatoval, že uvedený výčet ustanovení správního řádu nesplňuje náležitosti
řádných žalobních bodů (viz. výše) a navíc by takové žalobní body byly uplatněny
již po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Proto k nim Krajský soud v Ostravě v souladu
se zákonem nepřihlédl. Ani tato stěžovatelova námitka tedy není důvodnou.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo
rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu