ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.16.2006
sp. zn. 6 Azs 16/2006 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: V. A. M ., zastoupen JUDr. Petrem
Knoblochem, advokátem, se sídlem Husova 17, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2005, č. j. 60 Az
98/2005 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátu, JUDr. Petru Knoblochovi, se p ři z n ává odměna
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 2150 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
usnesení krajského soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2005,
č. j. OAM - 526/LE - B02 - B02 - 2005. Stěžovatel v kasační stížnosti doplněné
prostřednictvím ustanoveného zástupce uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přičemž nesprávné
posouzení právní otázky spatřuje v tom, že krajský soud nezohlednil absenci právnického
vzdělání u stěžovatele. Rovněž tak nebylo zohledněno, že se jedná o cizince a nelze tedy
po něm spravedlivě požadovat hlubší znalost českého právního řádu. Stěžovatel
rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti
uplatňuje důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podstatou námitky je,
že soud při zamítnutí návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě dospěl
k nesprávnému právnímu závěru ohledně nezbytnosti zastoupení pro ochranu zájmů
stěžovatele. Co do uplatněných důvodů považuje tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost
za přípustnou.
Předně Nejvyšší správní soud konstatuje, že žádost o přiznání odkladného účinku
je bezpředmětná, jelikož kasační stížnost ve věcech azylových je jím vybavena
od 13. 10. 2005 ex lege (§32 odst. 5 zákona o azylu ve znění zákona č. 350/2005 Sb.).
Od stejného data se však Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. zabývá
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem, jehož výklad
provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 ze dne
26. 4. 2006. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Stěžovatel žádné argumenty pro případné konstatování přijatelnosti sám nepředložil.
Proto Nejvyšší správní soud přistoupil sám ke zjišťování důvodů, pro něž by mohla být
případně kasační stížnost přijatelná.
Při hodnocení kritérií přijatelnosti je východiskem Nejvyššího správního soudu
především zjištění, zda dosavadní judikatura dostatečně a jednotně odpovídá na soubor otázek
přednesený v kasační stížnosti. Otázkou, o níž v kasační stížnosti jde, je otázka posuzování
nezbytnosti zastoupení stěžovatele v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného pro ochranu
jeho zájmů. K této právní otázce se Nejvyšší správní soud opakovaně vyjádřil, a to například
v rozsudcích publikovaných pod č. 108/2004 Sb. NSS a č. 492/2005 Sb. NSS. Pokud jde tedy
o kritéria přijatelnosti uvedená sub 1) – 3), Nejvyšší správní soud konstatuje, že případ
stěžovatele nikterak nevybočuje svým rozsahem z otázek, které již předmětem judikatorní
činnosti soudů byly a nenastoluje problémy nové, pro něž by bylo třeba meritorním
rozhodnutím dosavadní judikaturu měnit či obohacovat.
Jediným důvodem, pro který by mohl Nejvyšší správní soud stěžovatelovu kasační
stížnost shledat přijatelnou, je tedy důvod jmenovaný sub 4). Jak již bylo uvedeno,
tento případ by mohl nastat tehdy, pokud by prima facie bylo zřejmé, že krajský soud ve svém
rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu či hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud z odůvodnění napadeného usnesení
a soudního spisu zjistil, že správní řízení bylo se stěžovatelem vedeno v českém jazyce
a žaloba, kterou stěžovatel rozhodnutí žalovaného napadl, je sepsána rovněž v jazyce českém,
je dostatečně konkrétní, zcela zřetelně a podrobně označuje tvrzená pochybení žalovaného,
a proto se s přihlédnutím ke všem okolnostem nelze domnívat, že by ochrana zájmů
stěžovatele v daném případě vyžadovala ustanovení zástupce pro řízení o této žalobě. Shodná
kritéria považuje Nejvyšší správní soud za rozhodná i pro případné jednání před krajským
soudem. Prima facie tak není důvodu pro domněnku, že by krajský soud ve stěžovatelově
případě postupoval v rozporu s právem, resp. se při aplikaci práva odchýlil od výkladu
podávaného konstantní judikaturou. Nejvyšší správní soud shledává proto i kritérium
nepřijatelnosti vymezené sub 4) nenaplněným.
Nejvyšší správní soud neshledal žádný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal
ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů ř ízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Odměna právnímu zástupci stěžovatele, který mu byl ustanoven k jeho žádosti
usnesením krajského soudu, byla stanovena za dva úkony právní služby (porada s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení a sepsání kasační stížnosti) na základě §9 odst. 3
písm. f) ve spojení s §7 vyhlášky č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 2000 Kč. Výše hotových
výdajů byla stanovena podle §13 odst. 3 advokátního tarifu taktéž za dva úkony právní
služby ve výši 150 Kč. Celkem tedy stěžovatelovu zástupci náleží odměna 2150 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu