ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.162.2005
sp. zn. 6 Azs 162/2005 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci
ž al ob k yn ě : K. B., zastoupena Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem, se sídlem Plynární 6,
Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2005, č. j.
62 Az 99/2004 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 11. 2004, č. j. OAM - 3035/VL - 07 - 03 - 2004,
byla žádost o azyl žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka měla ve své vlasti potíže
s hledáním stálého zaměstnání s přijatelným výdělkem. Ukrajinu opustila,
protože se seznámila s lidmi, kteří jí nabídli zprostředkování práce v České republice, a ona
jejich nabídku přijala. Po příjezdu do Prahy však byla donucena pracovat v nočním klubu.
Když se jí podařilo utéct, požádala o azyl. Pro případ návratu do vlasti se obává potíží
souvisejících s ekonomickou situací na Ukrajině a jednání mužů, kteří ji nutili pracovat
v nočním klubu. Žalovaný tak shledal naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl
jako zjevně nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému
soudu v Ostravě, v níž pouze uvedla, že s ním nesouhlasí, a to zejména ve vztahu k posouzení
její žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné. Bez bližší specifikace se domnívá, že žalovaný
porušil §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46, §47 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu
(účinného do 31. 12. 2005) a §12 zákona o azylu.
Rozsudkem krajského soudu blíže označeným v záhlaví, byla stěžovatelčina žaloba
zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že skutková zjištění, z nichž vycházelo
rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí
jsou v souladu se zákonem. Poukázal dále na skutečnost, že stěžovatelka v průběhu správního
řízení neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že by mohla být
vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Proto byly splněny
podmínky pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž konstatuje,
že krajský soud opřel svá skutková zjištění o spisový materiál žalovaného, z něhož je zřejmé,
že stěžovatelka o azyl požádala z důvodu nespokojenosti s ekonomickou situací na Ukrajině,
což nelze podřadit důvodům pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. S rozhodnutím
však nesouhlasí, neboť zmíněný důvod lze podřadit pod důvody humanitární, na něž je
pomatováno §14 zákona o azylu. Stěžovatelka byla z vlasti vylákána pod příslibem
zaměstnání v České republice, o azyl požádala až v okamžiku, kdy byla fyzickým násilím
nucena k provozování prostituce. Žalovaný možnost udělení humanitárního azylu
neposuzoval dostatečně individuálně. Stěžovatelka dále výslovně uplatnila kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“). Zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy, a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů
navrhuje žalovaný zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s., a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda je kasační stížnost přípustná,
a dospěl k závěru, že tomu tak není. Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně zmiňuje
kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., z jejího obsahu je však zřejmé, že uplatňuje
výhradně důvod uvedený pod písm. a), tedy skutečnost, že krajský soud nesprávně posoudil
právní otázky související s podmínkami pro udělení azylu dle §14 zákona o azylu. Důvod
kasační stížnosti obsažený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., spočívá v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může
přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav
nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně
interpretovaného.
Aby však mohla být tato námitka přípustně namítána, a aby tak Nejvyšší správní soud
mohl přistoupit k posouzení její důvodnosti, musela by stěžovatelka namítat nyní tutéž vadu
řízení před žalovaným, jakou již namítala v řízení před krajským soudem. Pokud
by ji namítala nově až nyní v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud by se jí
podle §103 odst. 1 písm. b) a §104 odst. 4 s. ř. s. nemohl zabývat. Předpokladem přípustnosti
námitky vůči postupu žalovaného ve správním řízení nyní v řízení o kasační stížnosti je tedy
uplatnění takové vady správního řízení již v řízení před Krajským soudem v Ostravě ve formě
žalobního bodu. Žalobní body musí podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové,
tak i právní důvody, pro které žalobce považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné
nebo za nicotné. Námitka nesprávného posouzení podmínek pro udělení humanitárního azylu
ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., není ani v náznaku obsažena v žalobě ke krajskému
soudu. Proto Nejvyšší správní soud uzavírá, že se kasační stížnost opírá o jiný důvod,
než který byl uplatněn v řízení před krajským soudem, ač v předcházejícím soudním řízení
uplatněn být mohl, a Nejvyšší správní soud se jí tak podle §104 odst. 4 s. ř. s. nemůže
zabývat. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřípustnou, a proto ji podle §46
odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu