ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.211.2005
sp. zn. 6 Azs 211/2005 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: Y. L., zastoupena Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, se sídlem nám. I. P.
Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2005, č. j. 55 Az 6/2004 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ministerstvu vnitra se nepři zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 26. 11. 2003,
č. j. OAM – 5366/VL – 19 – ZA08 – 2003, nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení
§12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň
žalovaný rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo
objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou ekonomické potíže v zemi původu
- Čínské lidové republice, a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu,
jíž napadla rozhodnutí správního orgánu v rozsahu výroku o neudělení azylu podle §12
a §14 zákona o azylu a dále ve výroku o nevztažení překážky vycestování §91 téhož zákona.
Žalobkyně výslovně namítla porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47
odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„správní řád“). Podle jejího mínění správní orgán nevyšel při svém rozhodování ze spolehlivě
zjištěného stavu věci, nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci, neopatřil si potřebné
podklady pro rozhodnutí a nevypořádal se všemi provedenými důkazy. Žalobkyně rovněž
namítla porušení ust. §12 zákona o azylu, neboť má za to, že splňuje zákonné podmínky
pro udělení azylu, resp. minimálně splňuje podmínky pro vztažení překážky vycestování
podle §91 citovaného zákona. Pokud jde o skutkové důvody, žalobkyně odkázala na svoji
žádost o udělení azylu ze dne 16. 10. 2003, protokol o pohovoru ze dne 25. 11. 2003,
který s ní byl proveden, a dále na ostatní spisový materiál správního orgánu.
Vzhledem k tomu, že podání žalobkyně postrádalo předepsané náležitosti ve smyslu
platné právní úpravy, zejména pak ustanovení §71 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, v platném znění, (dále jen „s. ř. s.“), byla žalobkyně po řádném poučení
vyzvána k odstranění vad podání. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu ohledně
skutkových důvodů tak, že podle jejího názoru žalovaný nezkoumal důvody uvedené
v žádosti o azyl v širších souvislostech, zejména nebyla zvážena její osobní situace,
kdy by se po návratu do země původu ocitla v neřešitelné životní situaci. Podle mínění
žalobkyně je tedy na místě zkoumat, zda v jejím případě nejsou dány důvody hodné
zvláštního zřetele ve smyslu ust. §14 zákona o azylu. Zdůraznila, že opírá svoji žalobu
především o fakt, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci, a to především
v tom smyslu, že za dané situace se žalobkyně nemůže vrátit do země původu, neboť jí zde
hrozí pronásledování ze strany státních orgánů, nemá možnost obživy, neboť je jí
znemožněno najít zaměstnání. Pokud se týká skutečnosti, že na ni žalovaný nevztáhl překážku
vycestování, tak podle jejího názoru v zemi původu panují takové poměry, které žalobkyni
brání vrátit se zpět do Čínské lidové republiky.
Žalobkyně vzhledem k uvedenému proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 2. 2005,
č. j. 55 Az 6/2004 – 30, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a žalobkyně tak nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly
shledány žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) dne 12. 4. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne
11. 4. 2005, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 12. 4. 2005 a doručena
krajskému soudu dne 13. 4. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná.
Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody obsažené §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatelka namítá, že se krajský soud nezabýval otázkou,
zda správní orgán postupoval v řízení v souladu s platnými právními předpisy a vycházel
tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci ve smyslu ust. §3 odst. 4 a §46 správního řádu.
Stěžovatelka dále vytýká krajskému soudu, že řádně nezkoumal, zda jsou dány podmínky
zvláštního zřetele hodné pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona
o azylu. Vzhledem k tomu, že zákon o azylu blíže nevymezuje, co jsou humanitární důvody
a výklad tohoto pojmu závisí na uvážení správního orgánu, pak podle názoru stěžovatelky,
právě proto že není výčet humanitárních důvodů, ale jejich konkretizace je ponechána
na uvážení správního orgánu, je nutné soudně přezkoumat meze tohoto uvážení.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka proto navrhuje kasační stížností napadené
rozhodnutí krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, což odůvodnila toliko
odkazem na ust. §107 s. ř. s. tím, že právní následky rozhodnutí o neudělení azylu by pro její
osobu mohly znamenat nenahraditelnou újmu, když by neměla možnost hájit své zájmy
a uplatnit svá práva ve smyslu §36 s. ř. s.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti rozsáhle vyjadřuje k námitce
stěžovatelky, že jí měl být udělen humanitární azyl podle §14 zákona o azylu, a uzavírá,
že na udělení azylu z humanitárních důvodů je správním orgánem ve smyslu platné právní
úpravy tato otázka posuzována v rámci správního uvážení.
Kasační stížnost z uvedených důvodů považuje žalovaný za nedůvodnou, stejně
tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d)
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Brně a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení
azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem,
nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl
udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Brně právní otázku v předcházejícím řízení
posoudil správně. S námitkami stěžovatele se Krajský soud v Brně náležitým
a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelkou uváděné důvody, tedy její ekonomická situace, obava z návratu
do země původu, nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu,
neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými,
tedy její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině,
či zastávanými politickými názory. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Stejně tak snaha legalizovat pobyt na území
České republiky není relevantním důvodem pro řízení o udělení azylu. Na žadatelku
se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Rovněž námitka, že stěžovatelce měl být z důvodu hodného zvláštního zřetele, jímž je
celková politická a ekonomická situace a stav dodržování lidských práv v Čínské lidové
republice, udělen azyl z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, je nedůvodná.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud vychází z ustálené judikatury, že na udělení azylu
z humanitárních důvodů podle citovaného ustanovení zákona nemá žadatel o azyl subjektivní
právo a správní orgán o tomto rozhoduje v rámci správního uvážení. Úkolem soudu není
nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán
v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem,
resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo
o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. Nejvyšší
správní soud se v tomto směru plně ztotožňuje se závěrem, jež učinil ve vztahu k této námitce
krajský soud.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Brně napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky
stěžovatelky o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Brně postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu