ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.217.2005
sp. zn. 6 Azs 217/2005 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: V. P., zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem, se sídlem Masná 8, Ostrava -
Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2005, č. j. 24 Az 157/2004 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu Mgr. Faridu Alizeyovi, se př i znáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 1279,30 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce napadá kasační stížností shora označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne
15. 1. 2004, č. j. OAM - 1749/AŘ - 2002, jímž byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 5. 12. 2001, č. j. OAM - 1754/VL - 11 - P13 - 2000, kterým žalobci
nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a rozhodnuto, že se na cizince
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona; a o nákladech řízení bylo
rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Správní orgán rovněž
uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu je
tíživá ekonomická situace žalobce, neboť v zemi původu - Moldavsku - nepracoval, neměl
dostatek prostředků na živobytí a neměl kde bydlet.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
ministra vnitra, jež napadl v celém rozsahu, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
Žalobce výslovně namítl porušení ustanovení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“). Podle jeho mínění se správní orgán žádostí o udělení azylu nezabýval odpovědně
a svědomitě, neposoudil správně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí,
opatřené důkazy nebyly úplné, rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci
a odůvodnění žalobce nepřesvědčilo o jeho správnosti. Žalobce dále namítl porušení
ustanovení §12 a §14 zákona o azylu, neboť podle jeho mínění žalovaný v napadeném
rozhodnutí věnoval většinu pozornosti důvodům, pro které mu nebyl udělen azyl ve smyslu
§12 zákona o azylu a k humanitárním důvodům se vyjádřil nedostatečně. Žalobce uvedl,
že má za to, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12, a z humanitárních
důvodů podle §14 zákona o azylu, resp. minimálně podmínky pro vztažení překážky
vycestování podle §91 citovaného zákona. Žalobce si je vědom, že na udělení azylu
z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu není právní nárok, nicméně je přesvědčen,
že splňuje předpoklady pro udělení tohoto zvláštního druhu ochrany. V této souvislosti uvádí,
že správní orgán měl podle jeho názoru zohlednit při svém rozhodování o možnosti udělit
humanitární azyl stávající soudní judikaturu k této otázce, a odkazuje mimo jiné
na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2003, č. j. 47 Az 114/2003 - 45,
a rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 36 Az 417/2003 - 42. Rovněž namítá,
že odůvodnění rozhodnutí správního orgánu je obecné (v této souvislosti cituje str. 419
publikace „Správní řád“, komentář, autor JUDr. Radek Ondruš a kolektiv, vydalo
nakladatelství Linde Praha, a. s., v roce 2003), neboť správní orgán nedostatečně zhodnotil
žalobcův vážný zdravotní stav, když diabetes je trvalým zdravotním postižením a představuje
pro žalobce každodenní a tudíž i finančně velmi náročnou léčbu. Pokud jde o skutkové
důvody, žalobce odkázal na svoji žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru ze dne
2. 11. 2001, rozklad proti prvoinstančnímu rozhodnutí a ostatní spisový materiál správního
orgánu.
Žalobce vzhledem k uvedenému proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 2. 2005,
č. j. 24 Az 157/2004 - 33, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány
žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce (dále jen
„stěžovatel“) dne 29. 3. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne
15. 3. 2005, kasační stížnost byla podána osobně u krajského soudu dne 29. 3. 2005. Jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody obsažené v §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen
„s. ř. s.“). Stěžovatel opakovaně uvádí, stejně jako v žalobě, že správní orgán porušil příslušná
ustanovení správního řádu, neboť nebyl přesně a úplně zjištěn skutečný stav věci, a tím došlo
k porušení procesních práv stěžovatele ve správním řízení. Rovněž rozsáhle opakuje důvody,
které ho vedly k opuštění rodné země a poukazuje na svůj nepříznivý závažný zdravotní stav.
Tvrdí, že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní otázku,
a sice zda je možno na jeho případ vztáhnout ustanovení §12 zákona o azylu, neboť správní
orgán i soud se omezily v této části pouze na konstatování, že stěžovateli v zemi původu -
v Moldavsku, žádné pronásledování nehrozí, není ohrožen jeho život kvůli nepříznivému
zdravotnímu stavu, a jeho žádost o udělení azylu je tedy nedůvodná. Stěžovatel je toho
názoru, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů
podle §14 zákona o azylu zejména z důvodu jeho vážného zdravotního stavu, jenž nebyl
řádně posouzen a zohledněn a to jak v řízení před správním orgán, tak i příslušným krajským
soudem. Důvod k podání kasační stížnosti stěžovatel dále spatřuje v §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., když má za to, že si správní orgán pro své rozhodnutí neopatřil dostatečné podklady
pro své rozhodnutí, což mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a proto soud,
který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatel
proto rozhodnutí krajského soudu považuje za nepřezkoumatelné s tím, že je dán důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje kasační stížností napadené
rozhodnutí krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, což odůvodnil toliko
odkazem na ustanovení §107 s. ř. s. tím, že právní následky rozhodnutí o neudělení azylu
by pro jeho osobu mohly znamenat nenahraditelnou újmu spočívající v povinnosti vrátit
se na území státu, kde byl nezákonně pronásledován.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení
a na vydané rozhodnutí. Správní orgán k námitkám stěžovatele týkajícím se neudělení azylu
podle §14 zákona o azylu odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu,
že na udělení azylu z humanitárních důvodů podle citovaného ustanovení zákona nemá
žadatel o azyl subjektivní právo a správní orgán o tomto rozhoduje v rámci správního uvážení.
Stěžovatelem uváděné závažné zdravotní potíže správní orgán nezpochybňuje, ale tyto obtíže
nejsou důvodem zvláštního zřetele hodným pro udělení azylu z humanitárních důvodů.
Kasační stížnost z uvedených důvodů považuje žalovaný za nedůvodnou a navrhuje
její zamítnutí. Stejně tak neshledává důvody k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je
nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Ostravě a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S námitkami stěžovatele se krajský soud náležitým
a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelem uváděné důvody, tedy jeho tíživá ekonomická situace v zemi
původu - Moldavsku, kde nepracoval, neměl dostatek prostředků na živobytí a neměl kde
bydlet, nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné
problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou,
národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými
názory. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona o azylu. Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Rovněž námitka, že stěžovateli měl být kvůli jeho závažnému zdravotnímu stavu
udělen azyl z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, je nedůvodná. V této
souvislosti Nejvyšší správní soud vychází z ustálené judikatury, že na udělení azylu
z humanitárních důvodů podle citovaného ustanovení zákona nemá žadatel o azyl subjektivní
právo a správní orgán o tomto rozhoduje v rámci správního uvážení, a v tomto směru se plně
ztotožňuje se závěrem, jež učinil ve vztahu k této námitce krajský soud.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky
stěžovatele o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2005,
č. j. 24 Az 157/2004 - 26, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Ustanovenému zástupci náleží v souladu s ustanovením §11 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,
ve znění pozdějších předpisů, odměna za jeden úkon ve výši 1000 Kč spočívající v písemném
podání soudu ve věci podané kasační stížnosti, a dále náhrada hotových výdajů ve výši
paušální částky, tj. 1 x 75 Kč za jeden úkon podle ustanovení §13 odst. 3 citované vyhlášky,
celkem tedy 1075 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty,
zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna
z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a)
a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 204,30 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy
přiznává náhrada nákladů řízení v celkové výši 1279,30 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu