ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.228.2005
sp. zn. 6 Azs 228/2005 - 94
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: M. G ., zastoupena JUDr. Blankou Šimkovou, advokátkou, se sídlem 17.
listopadu 237, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 28 Az 216/2003 – 65 ze dne 24. 2. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadá kasační stížností shora označený rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí ministra vnitra
19. 12. 2000, č. j. OAM – 377/AŘ – 2000, jímž byl zamítnut rozklad žalobkyně
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16. 8. 2000, č. j. U – 4048/VL – 10 – P07 – 99,
kterým žalobkyni nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a rozhodnuto,
že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona; a o nákladech
řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala
zrušení rozhodnutí ministra vnitra, jež napadla v celém rozsahu, a vrácení věci žalovanému
k dalšímu řízení. Ve velmi podrobné žalobě žalobkyně výslovně namítla porušení ustanovení
§3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 1 a 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Správnímu orgánu vytýká, že neprovedl
dostatečné dokazování a na základě takto neúplného řízení a nedostatečně zjištěného
skutkového stavu o žádosti žalobkyně nesprávně rozhodl. Uvedla, že s ohledem na situaci,
do které se dostala v zemi svého původu – na Ukrajině kvůli podnikání českého občana pana
R., je na ni nutno pohlížet jako na člena sociální skupiny, neboť hájila zájmy podnikatele a
v důsledku tohoto byla vystavena nátlaku a pomstě nelegálních struktur. Žalobkyně dále
uvedla, že má za to, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona
o azylu a že se na ni vztahuje překážka vycestování podle §91 citovaného zákona.
Žalobkyně vzhledem k uvedenému proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl ve smyslu platné právní úpravy dané zákonem č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jež nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2003, příslušný Krajský
soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 2. 2005, č. j. 28 Az 216/2003 – 65, tak,
že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyní uplatněné důvody nelze
podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobkyně tak nesplnila
zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné překážky vycestování
do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) dne 6. 4. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl stěžovatelce doručen
dne 24. 3. 2005, kasační stížnost byla podána osobně u krajského soudu dne 6. 4. 2005. Jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena
advokátem.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody obsažené §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., jak lze dovodit z obsahu podání. Stěžovatelka opakovaně uvádí, stejně
jako v žalobě, že rozhodnutí správního orgánu je nepřezkoumatelné, nesrozumitelné a opírá se
o nedostatečně zjištěný skutkový stav. Stěžovatelka nesouhlasí se závěry, k nimž dospěl
Krajský soud v Hradci Králové v žalobním řízení, a proto rozhodnutí krajského soudu
považuje za nepřezkoumatelné s tím, že je dán důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka proto navrhuje kasační stížností napadené
rozhodnutí krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, aniž by tento svůj návrh
odůvodnila.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Hradci Králové. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu,
tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje
na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné
ve správním řízení, a dále na vydaná rozhodnutí.
Kasační stížnost z uvedených důvodů považuje žalovaný za nedůvodnou a navrhuje
její zamítnutí. Stejně tak neshledává důvody k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Hradci Králové a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Hradci Králové právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S námitkami stěžovatelky se krajský soud
náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelkou uváděné důvody, tedy potíže se soukromými osobami, do nich
se stěžovatelka dostala v zemi svého původu – na Ukrajině kvůli podnikání českého občana
pana R., neboť hájila zájmy podnikatele a v důsledku tohoto byla vystavena nátlaku a pomstě
nelegálních struktur, nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu,
neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy
její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými
politickými názory. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Na žadatele o udělení se v tomto případě nevztahuje ani
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky stěžovatelky o tvrzené
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Hradci Králové postupovaly správně,
když důvody uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho
rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu