ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.234.2005
sp. zn. 6 Azs 234/2005 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: J. J., zastoupen Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, nám. I. P. Pavlova 3, Praha
2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha
7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j.
14 Az 442/2003 - 20 ze dne 8. 2. 2005,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 442/2003 - 20 ze dne
8. 2. 2005 se zrušuj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 2. 2005,
č. j. 14 Az 442/2003 – 20, byla zamítnuta žaloba žalobce směřující proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 9. 2003, č. j. OAM – 520/LE – B02 – B04 – 2003, kterým žalobci
nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím,
že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány
žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalobce (dále jen
„stěžovatel“) dne 4. 3. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne
3. 3. 2005, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 4. 3. 2005 a doručena krajskému
soudu dne 7. 3. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel
je zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek vázán jejími důvody v souladu s ustanovením §109 odst. 2, 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, (dále jen „s. ř. s.“), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody obsažené §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel namítá, že se krajský soud nezabýval otázkou, zda správní
orgán postupoval v řízení v souladu s platnými právními předpisy a vycházel tak ze spolehlivě
zjištěného stavu věci ve smyslu ust. §3 odst. 4 a §46 správního řádu., žalovaný řádně
nezkoumal, zda jsou dány podmínky podle §14 zákona o azylu, tedy podmínky zvláštního
zřetele hodné pro to, aby byl žadateli azyl udělen. Stěžovatel dále vytýká krajskému soudu,
že se řádně nezabýval tím, zda správní uvážení nepřekročilo meze zákony a zda jej správní
orgán nevyložil příliš úzce, neboť podle názoru stěžovatele je nutno zvážit, zda nemohou
existovat situace, kdy za určitých okolností mohou být ekonomické důvody žadatele
podřazeny pod §14 zákona o azylu jako důvody humanitární. Vzhledem k tomu, že zákon
o azylu blíže nevymezuje, co jsou humanitární důvody a výklad tohoto pojmu závisí
na uvážení správního orgánu, pak podle názoru stěžovatele, právě proto že není výčet
humanitárních důvodů, ale jejich konkretizace je ponechána na uvážení správního orgánu,
je nutné soudně přezkoumat meze tohoto uvážení. Dále stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost
soudního rozhodnutí, a to z důvodů, že rozhodnutí je nesrozumitelné nedostatečně
odůvodněno, neboť na straně 2 napadeného rozsudku se uvádí, že: „Čínu opustil žadatel
v zoufalé a bezvýchodné situaci …“. Na straně 3 a 4 je pak uvedeno, že: „žalobce Vietnam
opustil v srpnu 1998 …. a že ve Vietnamu se státními orgány žádné jiné problémy neměl ….;
a dále, že jednání žalobce nebylo vedeno snahou požádat státní orgány ČR před státními
orgány Vietnamu …“ Stěžovatel uvádí, že jeho tvrzení ohledně jeho vztahu k Vietnamu
a k jeho státním orgánům jsou jistě pravdivá, přinejmenším za situace, kdy stěžovatel
ve Vietnamu nikdy nebyl. Jedná se o čínského státního příslušníka, který hledá v ČR ochranu
před neuspokojivou osobní a bezpečnostní situací v Čínské lidové republice. Není tedy
zřejmé, čím se vlastně jak správní orgán, tak posléze soud zabýval, a tato závažná vada má
za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Z odůvodnění rozhodnutí tak není patrné,
o jaké důvody se opírá. Stěžovatel zdůrazňuje, že toto rozhodnutí je pro něj nesrozumitelné,
neboť nechápe, proč se zabývá jeho případným vztahem k Vietnamu a nikoliv k ČLR.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje kasační stížností napadené
rozhodnutí krajského soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, což odůvodnil toliko
odkazem na ust. §107 s. ř. s. tím, že právní následky rozhodnutí o neudělení azylu
by pro jeho osobu mohly znamenat nenahraditelnou újmu, když by neměl možnost hájit
své zájmy a uplatnit svá práva ve smyslu §36 s. ř. s.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti mj. vyjadřuje k námitce
stěžovatele, jež uvedl, že je občanem Čínské lidové republiky a s Vietnamem nemá nic
společného, tak, že se podle názoru správního orgánu jedná toliko o zřejmou chybu v psaní,
jež nemá vliv na vydané rozhodnutí o neudělení azylu, a dále odkazuje na obsah správního
spisu. Kasační stížnost považuje žalovaný za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d)
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu zjistil, že žalobou podanou
u Krajského soudu v Ústí nad Labem v zákonné lhůtě se stěžovatel domáhal zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2003, č. j. OAM – 520/LE – B02 – B04 – 2003,
kterým stěžovateli nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu s tím,
že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona. Žalobou napadl
rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu a nevztažení
překážky vycestování. Podle jeho mínění správní orgán nesprávně posoudil skutkový stav
věci a na základě toho nesprávně rozhodl. Dále uvedl, že Čínu opustil v zoufalé
a bezvýchodné situaci, která znamenala bezprostřední ohrožení jeho svobody a bezpečnosti.
Je si vědom, že jím uvedené důvody, pro něž žádal o azyl, neodpovídají důvodům uvedeným
v ust. §12 zákona o azylu. Domnívá se však, že v jeho případě mohl správní orgán
přihlédnout k možnosti udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 tohoto zákona.
Svůj návrat do země původu považuje za nemožný a požádal o zohlednění tíživé situace
a přehodnocení stanoviska. Vzhledem k uvedenému stěžovatel proto navrhl, aby soud
napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že v odůvodnění kasační stížností napadeného
rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem je na straně tři v odstavci třetím výslovně
uvedeno – cituji: „Z obsahu spisu – návrhu na zahájení řízení o udělení azylu ze dne
22. 5. 2003 a protokolu o pohovoru ze dne 18. 7. 2003 vyplývá, že jediným důvodem žádosti
byla legalizace pobytu. Žalobce Vietnam opustil v srpnu 1998, asi jeden rok se zdržoval
v Kyjevě a v červenci 1999 nelegálně ze Slovenka, kde se zdržoval asi měsíc, přicestoval
do ČR. V březnu 2003 byl zadržen v Plzni policií, neměl u sebe žádné doklady a bylo mu
uděleno správní vyhoštění. V případě návratu se obává, že by byl uvězněn, protože si vypůjčil
peníze na autobus, způsobil dopravní nehodu, při které bylo zraněno více lidí, byl označen
za viníka a hledala ho policie. Ve Vietnamu žádné jiné problémy se státními orgány, soudy
ani policií neměl, politicky se nikdy neangažoval. V případě návratu se obává uvěznění,
a to i v případě, že by vydělal dlužné peníze“. Na straně 4 v odstavci prvním je pak výslovně
uvedeno – cituji: „Správní orgán proto dospěl k závěru, že jednání žalobce nebylo vedenou
snahou požádat státní orgány ČR o ochranu před státními orgány Vietnamu, ale v jeho případě
jde o jednání účelové, které je v rozporu s podstatou institutu azylu“.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že námitka stěžovatele, že je dán důvod kasační
stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť kasační stížností napadený rozsudek
je nepřezkoumatelný, je důvodná.
Podle §103 odst. 1 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů
skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom
jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady
lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení
nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé,
zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny - (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75).
Krajský soud v Ústí nad Labem pochybil, jestliže v odůvodnění rozsudku uvádí,
že stěžovatel opustil zemi původu – Vietnam, kde jiné problémy se státními orgány, soudy
ani policií neměl, politicky se nikdy neangažoval, a že jednání žalobce nebylo vedenou
snahou požádat státní orgány ČR o ochranu před státními orgány Vietnamu,
ačkoliv stěžovatel je státní příslušník Čínské lidové republiky, jak je správně uvedeno
v záhlaví rozsudku. Je proto nutno přisvědčit této uplatněné námitce stěžovatele,
a proto Krajský soud v Ústí nad Labem při svém dalším rozhodování je vázán názorem
Nejvyššího správního soudu, jež v řízení o kasační stížností napadený rozsudek zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení vzhledem k výše uvedenému.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud považuje kasační stížnost
za důvodnou. Podle §110 odst. 1 s. ř. s. mu tedy nezbylo, než napadený rozsudek Krajského
soudu v Ústí nad Labem zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Za této procesní situace
se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu