ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.243.2005
sp. zn. 6 Azs 243/2005 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: D. G., zastoupena JUDr. Boženou Burdychovou, advokátkou, se sídlem
Lovosická 440/40, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 21. 7. 2004, č. j. 15 Az 621/2003 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení ne má právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátce JUDr. Boženě Burdychové,
se urč u je odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Odměna bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 Az 621/2003 - 17 ze dne 21. 7. 2004, kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 3375/VL - 10 - C10 - 2002
ze dne 4. 3. 2003, kterým nebyl stěžovatelce udělen azyl podle zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatelka v kasační stížnosti, po ustanovení zástupce soudem doplněné, namítá,
že žalovaný při hodnocení skutkového stavu vycházel z jednostranného hodnocení obav
stěžovatelky o svůj život na základě jejího projevu na mítinku ve vesnici C. dne 9. 5. 2002,
které byly důvodné vzhledem k jejímu sociálnímu postavení osamělé ženy starající se o dvě
děti, a neposoudil správně povahu jejího projevu a jeho následky, nepřihlédl ke skutečnému
stavu dodržování lidských práv v zemi stěžovatelčina původu jako celku, zejména pak v jejích
nižších územních částech. Žalovaný nevzal v úvahu skutečnost, že stěžovatelčin projev byl
kritikou nesprávně prováděných sociálních a ekonomických opatření ze strany místních
orgánů ovládaných stále komunisty, kteří mají majoritu i v centrálních orgánech v zemi
stěžovatelčina původu. Žalovaný rovněž zcela přehlédl, že vystoupení stěžovatelky na
mítinku bylo výrazem jejího práva vyjadřovat své názory. Není pravdou, že by její tvrzení
učiněná v průběhu správního řízení byla nevěrohodná, žalovaný nesprávně pochopil obsah
stěžovatelčiny výpovědi. Stěžovatelka dále vyvrací závěr žalovaného o tom, že hlavním
důvodem její žádosti o udělení azylu byly ekonomické potíže. Na uvedené nedostatky pak
krajský soud rozhodující o žalobě nepoukázal a napadené rozhodnutí žalovaného nezrušil, ač
tak učinit měl.
Kromě toho má stěžovatelka za to, že důvody, které uváděla, jsou důvody azylově
relevantními, neboť stěžovatelka byla pronásledována. Krajský soud se však dopustil
nesprávného posouzení právní otázky splnění podmínek pro udělení azylu, neboť nesprávně
vyhodnotil kritické vystoupení stěžovatelky vůči místním orgánům na mítinku v obci
konaném dne 9. 5. 2002. Stěžovatelčin projev odpovídal uplatnění politického práva
vyjadřovat své názory. Kromě toho stěžovatelka zpochybňuje i závěr ohledně nesplnění
podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů, přitom argumentuje péčí o dvě nezletilé
děti.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku
a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení, kromě toho žádá přiznání odkladného
účinku jí podané kasační stížnosti.
Žalovaný vyjádření k obsahu kasační stížnosti nepodal.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatelka brojila
proti rozhodnutí žalovaného žalobou formulářového charakteru, kdy do předtištěného textu
toliko doplnila identifikační údaje týkající se její osoby a napadeného rozhodnutí žalovaného.
V části III. žaloby uvedla, že výrok rozhodnutí žalovaného napadá v celém rozsahu
a že žalovaný na podkladě shromážděných důkazů nesprávně posoudil skutkový stav věci
a na základě toho vydal rozhodnutí, které stěžovatelka považuje za nesprávné. V části IV.
žaloby pak za text „Podání žaloby odůvodňuji následujícími skutečnostmi:“ doplnila,
že odůvodnění žaloby učiní dodatečným podáním. Z obsahu soudního spisu však uskutečnění
takového doplnění nevyplývá. Krajský soud k takto podané žalobě napadené rozhodnutí
žalovaného přezkoumal, setrval při tomto přezkumu v míře obecnosti, jež i tak přesahovala
míru, na níž stěžovatelka v žalobě setrvala. Nejvyšší správní soud by s ohledem na obsah
žaloby a neexistenci jejího doplnění byl připraven aprobovat takový postup krajského soudu,
jímž by žalobu pro absenci byť jen jediného žalobního bodu věcně neprojednával a odmítl ji.
Tu Nejvyšší správní soud připomíná, že ze zásady dispoziční a koncentrační, jimiž je řízení
před krajskými soudy ve správním soudnictví ovládáno, je jeho již konstantní judikaturou
dovozována neexistence povinnosti krajského soudu činit za absence jakéhokoli žalobního
bodu výzvu k doplnění žaloby. Kromě toho stěžovatelka sama odůvodnění žaloby, a tím
i přednes žalobních bodů, ohlásila, avšak neučinila tak. Uskutečnil-li krajský soud přezkum,
pak mu z hlediska dodržení stěžovatelčiných práv nelze ničeho vytknout. Faktické
uskutečnění takového přezkumu však nemůže pro stěžovatelku přivodit příznivější závěr
ohledně obsahu žaloby.
Pokud tedy stěžovatelka nyní namítá konkrétní vady řízení před žalovaným
(jednostranné hodnocení stěžovatelčiny situace, nepřihlédnutí ke stavu dodržování lidských
práv v zemi jejího původu atd.) a zpochybňuje-li nyní z konkrétně podávaných důvodů
i hmotněprávní posouzení svého případu (pronásledování stěžovatelky pro využití základního
práva vyjadřovat své názory a péče o děti coby důvod k udělení humanitárního azylu), pak
nelze dospět k závěru jinému, a to ani při nejvyšší míře příznivosti posouzení obsahu žaloby
ke krajskému soudu, než že tyto námitky obsažené nyní v kasační stížnosti nenalézají své
opory v žalobě podané ke krajskému soudu, byť by Nejvyšší správní soud připustil i značnou
míru jejich tehdejšího zobecnění. Těmito námitkami stěžovatelka proti rozhodnutí žalovaného
brojí poprvé až nyní v kasační stížnosti, ač stěžovatelce v jejich dřívějším uplatnění žádné
objektivní okolnosti nebránily.
Podle §104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), není kasační stížnost přípustná též tehdy, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl.
Opírá-li se tedy stěžovatelčina kasační stížnost výlučně o důvody, které nebyly uplatněny
v řízení před krajským soudem, ač uplatněny být mohly, je kasační stížnost podle §104
odst. 4 s. ř. s. nepřípustná a Nejvyšší správní soud ji musel podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. odmítnout. Za této situace se nemohl zabývat ani návrhem na přiznání
odkladného účinku.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatelce byla zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka
JUDr. Božena Burdychová. Té Nejvyšší správní soud určil odměnu za zastupování v celkové
výši 2150 Kč (dva úkony právní služby podle §11 odst. 1 písm. b/ a d/ vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, spočívající v první poradě
s klientem včetně převzetí věci a v doplnění kasační stížnosti, společně se dvěma režijními
paušály v celkové výši 150 Kč podle §13 odst. 3 téže vyhlášky). K jejímu vyplacení stanovil
přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu