ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.255.2005
sp. zn. 6 Azs 255/2005 - 94
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Milady Haplové v právní věci
žalob k yně: T. T. H., zastoupena JUDr. Gustavem Valenzem, advokátem, Plzeň, Božkovská
15, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
č. j. 63 Az 106/2004 - 66 ze dne 11. 4. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 7. 5. 2004,
č. j. OAM - 1653/VL - 19 - 05 - 2004, byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu správního
řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou potíže rodinného charakteru,
ekonomické problémy v zemi původu – ve Vietnamu, obavy z jednání soukromých osob
a dále legalizace pobytu žadatelky na území České republiky.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu,
kterou se domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2004,
č. j. OAM - 1653/VL - 19 - 05 - 2004. V podání ze dne 14. 3. 2005, kterým k výzvě
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2004, č. j. 63 Az 106/2004 - 13, žalobkyně doplnila
žalobu a navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení. Namítla, že žalovaný porušil ustanovení §3 a §32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (dále jen „správní řád“). Dále žalobkyně namítla, že v podané žádosti
uvedla celou řadu důvodů pro udělení azylu, a to jak ve smyslu ust. §12 zákona o azylu,
tak i ve smyslu ust. §14 tohoto zákona, a rovněž uvedla i řadu překážek pro vycestování
podle ust. §91 citovaného zákona. Poukázala na režim, který v její vlasti panuje
a s nímž nesouhlasí. Podle jejího mínění žalovaný důvody pro udělení azylu nehodnotil
ve vztahu k její osobě a skutečné situaci ve Vietnamu, ale obecně a jen podle vlastního
přesvědčení, že žádost není důvodná. Rovněž namítla, že žalovaný se při vydání rozhodnutí
dopustil řady procesních chyb, které ve svém důsledku podle mínění žalobkyně znamenají
i vadu napadeného rozhodnutí.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 4. 2005,
č. j. 63 Az 106/2004 - 66, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl,
že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, jenž žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť důvodem žádosti o udělení
azylu jsou potíže rodinného charakteru, ekonomické problémy v zemi původu – ve Vietnamu,
obavy z jednání soukromých osob a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) dne 18. 4. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a zjistil, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovatelce byl rozsudek krajského soudu
doručen dne 15. 4. 2005, kasační stížnost byla na poštu k přepravě podána 18. 4. 2005
a doručena Krajskému soudu v Ostravě dne 19. 4. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelka v kasační stížnosti především uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., a tvrdí, že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní
otázku, a sice zda je možno na její případ vztáhnout ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu. Vytýká krajskému soudu, že se její žalobou nedostatečně zabýval, a to zejména,
že se nezabýval námitkou týkající se porušení ustanovení §14 zákona o azylu. Stěžovatelka
je přesvědčena, že na základě skutečností, které uvedla, je dán důvod k udělení azylu
podle ustanovení §12 a §14 zákona, neboť uvedla v žádosti o udělení azylu celou řadu
důvodů pro udělení azylu, a to jak ve smyslu ust. §12 zákona o azylu, tak i ve smyslu
ust. §14 tohoto zákona, a rovněž nastínila i řadu překážek pro vycestování podle ust. §91
citovaného zákona. Stěžovatelka stejně jako v žalobě namítá porušení ustanovení §3 a §32
odst. 1 správního řádu žalovaným. Konečně důvod podání kasační stížnosti stěžovatelka
spatřuje v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., když je toho názoru, že rozhodnutí krajského soudu
je nepřezkoumatelné. Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí
zrušit a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnila tím,
že by byla nucena opustit Českou republiku dříve, než se dozví výsledek rozhodnutí o podané
kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnost plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí
krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního
spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení,
a na vydané rozhodnutí. Kasační stížnost žalovaný považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně
uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Podle §103
odst. 1 písm. a) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení
právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován
nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento
je nesprávně vyložen. Podle §103 odst. 1 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského
soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu,
a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze
zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit,
anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku v předcházejícím
řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že krajský soud správně vyšel z toho, že stěžovatelka neuvedla skutečnosti svědčící
o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu, takže žalovaný správně její žádost o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. S námitkami stěžovatelky se krajský soud náležitým
a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelkou uváděné potíže rodinného charakteru, ekonomické problémy
v zemi původu – ve Vietnamu a obavy z jednání soukromých osob, nejsou důvodem,
který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly
zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy její rasou, národností,
náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory,
a nejsou proto důvodem pro udělení azylu. Stejně tak snaha legalizovat pobyt na území České
republiky není relevantním důvodem pro řízení o udělení azylu.
Neobstojí tedy ani námitka, že se krajský soud nezabýval řádně žalobními body
a podané žalobě nevyhověl, neboť v případě stěžovatelky je dán důvod k udělení azylu
podle ustanovení §12 a §14 zákona o azylu. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu nelze považovat
za rozhodnutí o neudělení azylu ve smyslu §28 tohoto zákona. Za takové lze považovat
pouze rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra rozhodne o neudělení azylu pro nesplnění
podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 téhož zákona po věcném posouzení
důvodů tvrzených žadatelem o azyl. Z tohoto důvodu neshledal Nejvyšší správní soud
v postupu žalovaného v daném případě žádné pochybení a ani krajskému soudu nelze
vytýkat, že se otázkou splnění podmínek pro udělení azylu řádně ve svém rozsudku
nezabýval, neboť v případě zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné by bylo
rozhodování podle citovaných ustanovení zákona o azylu nadbytečné.
Podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne
jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Důvodnými nebyly rovněž
shledány námitky stěžovatelky o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladu
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu