ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.282.2005
sp. zn. 6 Azs 282/2005 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: I. S., zastoupen JUDr. Robertem Jonákem, advokátem, se sídlem Žižkova 280,
Havlíčkův Brod, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
28. 4. 2005, č. j. 28 Az 128/2004 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e př i z ná v á .
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi JUDr. Robertu Jonákovi, se ur č uj e
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 2558,50 Kč. Odměna bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové č. j. 28 Az 128/2004 - 27 ze dne 28. 4. 2005, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 94/CU - 06 - C07 - 2004 ze dne 13. 7. 2004,
kterým stěžovateli nebyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), udělen azyl a kterým bylo rozhodnuto o tom, že se na stěžovatele
nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že skutková podstata, z níž žalovaný
vycházel, nemá oporu ve spisech či je s nimi v rozporu (stěžovatel tu Nejvyššímu správnímu
soudu předkládá k rozhodnutí alternativu) a krajský soud měl k jím podané žalobě napadené
rozhodnutí žalovaného zrušit, avšak neučinil tak. Stěžovatel tu namítá, že za žalovaného
nepodepsala rozhodnutí osoba oprávněná za žalovaného jednat, krajský soud se přitom s touto
námitkou řádně nevypořádal. Dále stěžovatel namítá, že podklady, na které se žalovaný
ve svém rozhodnutí odvolal, netvořily podklad jeho rozhodnutí a nebyly obsaženy ve spise.
Kromě toho stěžovatel namítá, že žalovaný i krajský soud se nedostatečně vypořádali
s otázkou tzv. humanitárního azylu, přitom stěžovatel uvádí, že v České republice žije
společně celá stěžovatelova rodina. Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku jím podané kasační
stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření její důvodnost popírá; poukazuje na skutečnost,
že udělení azylu je pouze jednou, a sice krajní možností získání oprávnění k pobytu na území
České republiky, kromě toho žalovaný poukazuje na omezený rozsah přezkumu otázky
humanitárního azylu a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že rozhodnutí
žalovaného založené ve spisu je opatřeno podpisem ředitele odboru azylové a migrační
politiky; pokud jde o důvody, pro které stěžovatel o udělení azylu žádal, tu stěžovatel
poukazoval na to, že v minulosti začal v České republice podnikat, v zemi svého původu
žádné konkrétní problémy neměl, naopak zde byl odsouzen za to, že řídil motorové vozidlo
přesto, že mu byl vysloven zákaz, a nebylo mu prodlouženo vízum. Důvodem byla tedy
legalizace pobytu a snaha být zde se svojí rodinou. Žalovaný stěžovateli azyl neudělil.
Z obsahu soudního spisu pak vyplývá, že stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného žalobou,
v níž namítal absenci podpisu oprávněné osoby na rozhodnutí žalovaného a nedostatky
v podkladech rozhodnutí. Krajský soud stěžovatelovu žalobu zamítl. Rozsudek krajského
soudu byl stěžovateli doručen dne 26. 5. 2005 a ten jej dne 9. 6. 2005 napadl kasační stížností.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“),
a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas (§106
odst. 2 s. ř. s.).
Pokud jde o přípustnost kasační stížnosti, pak námitka, podle níž žalovaný i krajský
soud se nedostatečně vypořádali s otázkou tzv. humanitárního azylu, je zčásti nepřípustná,
zčásti nedůvodná. Nepřípustná je v té části, kde stěžovatel namítá, že se touto otázkou
nezabýval žalovaný, a sice z toho důvodu, že tato námitka nemá oporu v žalobě. Podle §104
odst. 4 s. ř. s. je totiž kasační stížnost nepřípustná mimo jiné i tehdy, opírá-li se o jiné důvody,
než které byly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač jejich uplatnění nic nebránilo. Nedůvodná je pak tato námitka ve vztahu k přezkumu
uskutečněnému krajským soudem; pokud stěžovatel tuto otázku neučinil předmětem
přezkumu, pak se krajský soud, jenž je v přezkumné činnosti podle §75 odst. 1 s. ř. s. zásadně
determinován uplatněnými žalobními body, touto otázkou zabývat neměl. Nemůže být tedy
důvodnou námitka, podle níž se touto otázkou nezabýval dostatečně.
Další námitky jsou přípustné, nikoli však důvodné.
Pokud stěžovatel namítá, že mu nebylo doručeno rozhodnutí žalovaného,
které by podepsala oprávněná osoba, pak Nejvyšší správní soud uvádí, že ve správním spise
je založené rozhodnutí, jež podpisem opatřil ředitel odboru žalovaného. Pokud jde
tedy o případnou nicotnost rozhodnutí žalovaného z důvodu absence podpisu oprávněné
osoby na rozhodnutí žalovaného, k níž stěžovatel směřuje, potom Nejvyšší správní soud
žádné pochybení při přezkumu krajským soudem neshledává. Nicotnost (neexistenci)
správního aktu totiž způsobují jen takové vady řízení, které mají za následek, že o správním
aktu nelze v daném případě vůbec hovořit. Může se přitom jednat například o vady spočívají
v rozhodování absolutně nekompetentního orgánu, rozhodování podle právního předpisu,
který byl přede dnem rozhodnutí bez náhrady zrušen, či absolutní nedostatek zákonem
předepsané formy. Namítanou vadu formy rozhodnutí ovšem nelze pokládat za natolik
intenzivní, aby mohla založit přímo nicotnost tohoto rozhodnutí. Za nicotné by toto
rozhodnutí mohlo být považováno například tehdy, kdyby se posléze ukázalo, že absence
podpisu oprávněné osoby odráží fakt, že toto rozhodnutí bylo vydáno zcela bez jejího vědomí.
Tak tomu ovšem v daném případě zjevně není. Ve správním spisu je založeno vyhotovení
rozhodnutí, které je řádně podepsáno oprávněnou osobou, a není tak ve skutečnosti pochyb
o tom, že rozhodnutí v prvním stupni správního řízení skutečně vydal ředitel odboru azylové
a migrační politiky, tedy osoba k jeho vydání oprávněná. Vada rozhodnutí spočívající
v nedostatku podpisu na tom vyhotovení rozhodnutí, jež bylo stěžovateli doručeno, za situace,
že součástí správního spisu je vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou
a je i jinak bezvadné, tedy nezakládá nicotnost tohoto rozhodnutí. Tato námitka
tedy důvodnou není.
Stejně tak Nejvyšší správní soud neshledává důvodnou námitku absence části
podkladů ve správním spisu. Stěžovatel nespecifikuje, jaké listiny ve správním spisu nebyly,
přitom ze spisu samotného žádná zjevná nekompletnost nevyplývá. Za situace, kdy stěžovatel
v průběhu správního řízení poukazoval na skutečnost, že zde v České republice podnikal,
avšak poté mu nebylo prodlouženo vízum, tedy neuváděl žádné skutečnosti, jež by bylo
zapotřebí prokazovat listinami, není navíc zřejmé, jakými listinami by dle stěžovatele mohly
být prokazovány důvody azylově relevantní. Způsob, jakým se krajský soud vypořádal
s touto námitkou stěžovatele, tedy Nejvyšší správní soud rovněž plně aprobuje.
Ze všech shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému náklady řízení,
které by přesáhly běžné náklady jeho administrativní činnosti, nevznikly, a proto mu právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 7 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
nebylo přiznáno.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven usnesením krajského soudu
č. j. 28 Az 128/2004 - 56 ze dne 14. 9. 2005 zástupcem advokát JUDr. Robert Jonák. Soud
mu určil odměnu za zastupování ve výši 2558,50 Kč, a sice za dva úkony právní služby
ve výši 2000 Kč spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí zastoupení a v doplnění
kasační stížnosti (§11 odst. 1 písm. b/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
ve znění pozdějších předpisů) společně se dvěma režijními paušály ve výši 150 Kč podle §13
odst. 3 téže vyhlášky, to vše navýšeno o částku odpovídající dani z přidané hodnoty. K úhradě
odměny stanovil soud přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu