ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.312.2005
sp. zn. 6 Azs 312/2005 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobce: O. S., zastoupen Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Plzeň, Na
Jílkalce 13, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2005, č. j.
64 Az 129/2004 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 6. 2004, č. j. OAM - 2145/VL - 10 - 03 - 2004,
byla žalobcova (dále jen „stěžovatel“) žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel měl ve své vlasti potíže
s neznámými fyzickými osobami, které jej fyzicky napadly, vyhrožovaly mu a hrozily
likvidací. Policie je nejprve na krátkou dobu uvěznila, později již však stěžovateli nepomohla.
Jelikož se těchto osob i nadále obával, rozhodl se odjet v březnu 2004 do České republiky,
kde poté, co mu bylo uděleno správní vyhoštění, požádal o azyl. Žalovaný po zohlednění výše
uvedených skutečností shledal naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému soudu
v Ostravě, v níž pouze uvedl, že s ním nesouhlasí, a to zejména ve vztahu k posouzení
jeho žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné. Bez bližší specifikace se domnívá, že žalovaný
porušil §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46, §47 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu
(účinného do 31. 12. 2005), a §12 zákona o azylu. Později doplnil, že doklady pro svá tvrzení
nejprve neměl u sebe, neboť se domníval, že je v azylovém řízení nemusí předložit. Nyní
ale čeká na doručení kopií svých podání na policii.
Rozsudkem krajského soudu blíže označeným v záhlaví, byla stěžovatelova žaloba
zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že skutková zjištění, z nichž vycházelo
rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí jsou
v souladu se zákonem. Poukázal dále na skutečnost, že stěžovatel v průběhu správního řízení
neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Proto byly splněny podmínky
pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, v níž krajskému soudu vytkl,
že se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda v daném případě byly splněny zákonné podmínky
pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu, tedy humanitárního azylu. Při tom bylo na místě
zvážit, zda stěžovateli za okolností zjištěných ve správním řízení neposkytnout ochranu
před újmou na jeho zdraví, popř. dokonce života. Rovněž bylo na místě zohlednit,
že stěžovatel vede dosud spořádaný život. Pokud by při legalizaci svého pobytu postupoval
dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, musel by tak učinit
z území Ukrajiny a vystavoval by se tedy bezpečnostnímu riziku. Z těchto důvodů stěžovatel
výslovně uplatnil kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy, a plně odkazuje na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Z výše uvedených důvodů
navrhuje žalovaný zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda je kasační stížnost přípustná,
a dospěl k závěru, že tomu tak není. Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně zmiňuje kasační
důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., konkrétně skutečnost, že krajský soud nesprávně
posoudil právní otázky související s podmínkami pro udělení azylu dle §14 zákona o azylu.
Důvod kasační stížnosti obsažený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., spočívá v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky
může přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový
stav nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně
interpretovaného.
Aby však mohla být tato námitka přípustně namítána a aby tak Nejvyšší správní soud
mohl přistoupit k posouzení její důvodnosti, musel by stěžovatel namítat nyní tutéž vadu
řízení před žalovaným, jakou již namítal v řízení před krajským soudem. Pokud by ji namítal
nově až nyní v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud by se jí podle §103 odst. 1
písm. a) a §104 odst. 4 s. ř. s. nemohl zabývat. Předpokladem přípustnosti námitky vůči
postupu žalovaného ve správním řízení nyní v řízení o kasační stížnosti je tedy uplatnění
takové vady správního řízení již v řízení před Krajským soudem v Ostravě ve formě
žalobního bodu. Žalobní body musí podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové,
tak i právní důvody, pro které žalobce považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné
nebo za nicotné. Námitka nesprávného posouzení podmínek pro udělení humanitárního azylu
ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není ani v náznaku obsažena v žalobě ke krajskému
soudu. Proto Nejvyšší správní soud uzavírá, že se kasační stížnost opírá o jiný důvod,
než který byl uplatněn v řízení před krajským soudem, ač v předcházejícím soudním řízení
uplatněn být mohl, a Nejvyšší správní soud se jí tak podle §104 odst. 4 s. ř. s. nemůže
zabývat. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřípustnou, a proto ji podle §46
odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu