ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.382.2005
sp. zn. 6 Azs 382/2005 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: Y. Ch., zastoupen Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, se sídlem nám. I. P.
Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2005, č. j. 8 Az 51/2004 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 29. 11. 2004,
č. j. OAM - 1602/VL - 08 - HA08 - 2003, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný
rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem
žádosti o udělení azylu jsou potíže v zemi původu – v Číně, a to problémy, které nastaly
po narození třetího dítěte, kdy žalobce nebyl schopen zaplatit pokutu, a dále snaha legalizovat
pobyt na území České republiky.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu,
kterou napadl rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování
podle §91 téhož zákona. Žalobce namítl porušení ustanovení §32 odst. 1 a §46 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád),
neboť podle jeho mínění žalovaný nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci, nezabýval
se konkrétní situací žalobce, napadené rozhodnutí není v souladu se zákony a nevychází
ze spolehlivě zjištěného stavu věci, žalovaný se nevypořádal se všemi důkazy. Dále žalobce
namítl porušení ustanovení §14 a §91 zákona o azylu. Uvedl, že se domnívá, že splňuje
zákonné podmínky pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu z humanitárních důvodů,
a to z důvodu zvláštního zřetele hodného vzhledem k jeho osobní situaci, a podmínky
pro vztažení překážky vycestování podle §91 citovaného zákona.
O žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 8 Az 51/2004 - 25 ze dne
24. 6. 2005 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobcem
uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit
a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné
překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
dne 21. 7. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne
18. 7. 2004, kasační stížnost byla osobně doručena Městskému soudu 21. 7. 2005. Jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel výslovně uplatnil důvody podle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel
namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky Městským soudem
v Praze v předcházejícím řízení. Dále namítá, že žalovaný správní orgán nepostupoval
v souladu s platnými právními předpisy a nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci,
a na základě takto zjištěného skutkového stavu nebylo možné ve správním řízení o udělení
azylu spravedlivě rozhodnout. Stěžovatel se domnívá, že splňuje podmínky pro udělení azylu
z humanitárního důvodu podle §14 zákona o azylu vzhledem k jeho zvláštním osobním
poměrům a k situaci v zemi původu, kde mu bylo uložena úřadem pro plánované rodičovství,
v rámci tzv. politiky jednoho dítěte, pokuta ve výši 80 000 RMB, kterou nebyl schopen
uhradit. Dále stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů
rozhodnutí.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnil tím, že chce mít
možnost hájit své zájmy a uplatňovat svá práva v řízení ve smyslu §36 s. ř. s.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Městského soudu v Praze. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnila stížnostní důvody
podle ustanovení §103 odst. 1, písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. a) lze kasační
stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,
popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle §103
odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata
je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil
rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový
materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle §103 odst. 1 písm. d) lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že městský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil, a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Městského
soudu v Praze a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Městský soudu v Praze právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze správně usoudil, že stěžovatel nemá nárok
na udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, a že se na něj nevztahuje
překážka vycestování podle §91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatele se Městský
soud v Praze náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí
vypořádal.
Námitku stěžovatele, že byl v Číně diskriminován kvůli tomu, že porušil opatření
týkající se regulace porodnosti a za porušení regulačního opatření byl nucen k zaplacení
pokuty, a z těchto důvodů mu měl být udělen azyl, nelze přijmout, neboť uváděné skutečnosti
nejsou důvodem pro udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu.
Na žadatele se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu.
Ostatně stěžovatelem uváděné důvody, tedy obava z možných následků po návratu
do Číny, kde by byl vystavena sankcím, neboť nezaplatil vyměřenou pokutu z důvodu
narození třetího dítěte, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu,
neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými,
tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině,
či zastávanými politickými názory.
Rovněž námitka, že stěžovateli měl být kvůli jeho závažným osobním poměrům
udělen azyl z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, je nedůvodná. V této
souvislosti Nejvyšší správní soud vychází z ustálené judikatury, že na udělení azylu
z humanitárních důvodů podle citovaného ustanovení zákona nemá žadatel o azyl subjektivní
právo a správní orgán o tomto rozhoduje v rámci správního uvážení, a v tomto směru se plně
ztotožňuje se závěrem, jež učinil ve vztahu k této námitce krajský soud.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský soud v Praze napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Městský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Námitky stěžovatele o tvrzené nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. rovněž nebyly shledány
důvodnými.
Žalovaný správní orgán i Městský soud v Praze postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu