ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.421.2004
sp. zn. 6 Azs 421/2004 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: L. P. H., zastoupen JUDr. Petrem Práglem, advokátem, se sídlem Dlouhá 5, Ústí
nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2004,
č. j. 24 Az 229/2004 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne p ř i z ná v á .
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 3. 2004, č. j. OAM - 823/VL - 07 - 05 - 2004,
neudělil žalobci (dále jen „stěžovatel “) azyl z důvodu, že nesplnil podmínky stanovené v §12,
§13 odst. 1 a 2, §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně
rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 uvedeného
zákona. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že stěžovatel v průběhu správního řízení
zmínil pouze rodinné problémy a snahu o legalizaci pobytu na území České republiky.
K odjezdu z vlasti jej vedly neshody s nevlastním otcem a snaha nalézt otce vlastního,
který pobývá na území České republiky. Pro případ návratu se stěžovatel obává pouze
případných potíží spojených se skutečností, že svůj odjezd neoznámil v místě bydliště.
Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel dne 25. 3. 2004 žalobu ke Krajskému
soudu v Ostravě. Žaloba došla soudu dne 26. 3. 2004 a byla vedena pod spisovou značkou
24 Az 229/2004. Stěžovatel byl usnesením ze dne 29. 3. 2004 vyzván k odstranění vad žaloby
ve lhůtě 1 měsíce. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 16. 4. 2004.
Usnesením ze dne 3. 6. 2004, č. j. 24 Az 229/2004 - 14, Krajský soud v Ostravě
stěžovatelovu žalobu odmítl a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že stěžovatel nereagoval na výzvu soudu
a přes poučení o možných následcích ve stanovené lhůtě nedoplnil svou žalobu ze dne
23. 3. 2004. V řízení nebylo možné pokračovat zejména proto, že z podání žalobce není
zřejmé označení napadených výroků rozhodnutí a důvody, pro které považuje stěžovatel
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, a to z důvodu nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu podle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Dále uvedl, že mu skutečně dne 16. 4. 2004 byla doručena
výzva k odstranění vad podání, avšak v dalším již soud vyšel z nesprávného zjištění, neboť on
na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 19. 4. 2004, které předal k poštovní přepravě dne
26. 4. 2004. Toto své tvrzení dokládá originálem podacího lístku, který připojil jako přílohu
kasační stížnosti. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.),
stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit,
že stěžovatel namítá kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a kasační stížnost
je přípustná.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení a postup krajského soudu
předcházející jeho vydání a dospěl k následujícím závěrům. Je nesporné, že stěžovatel
na výzvu soudu k odstranění vad žaloby reagoval a tuto doplnil podáním ze dne 19. 4. 2004.
Toto podání bylo ovšem chybně označeno a vyhotoveno jako nová samostatná žaloba,
aniž by bylo z jeho textu jakkoli patrno, že se jedná o doplnění žaloby na výzvu soudu.
Takové pochybení tedy nelze přičítat soudu, ale zástupci stěžovatele, který uvedené podání
takto nesprávně označil. V době, kdy krajský soud vydal napadené usnesení, nebylo možné
ve věci meritorně rozhodnout, neboť nebyly splněny podmínky řízení. Proto krajský soud
nepochybil, když žalobu odmítl.
Jak vyplývá z obsahu soudního spisu Krajského soudu v Ostravě
sp. zn. 24 Az 293/2004, který měl Nejvyšší správní soud rovněž k dispozici, byla
stěžovatelovu podání přidělena nová spisová značka. Krajský soud, vědom si výše uvedené
situace, o tomto podání rozhodl jako o samostatné žalobě, přičemž se podrobně zabýval všemi
stěžovatelem uplatněnými námitkami. Nejvyšší správní soud proto shledal, že ačkoli došlo
k pochybení na straně právního zástupce stěžovatele a následně i na straně soudu, dostalo
se stěžovateli řádného projednání jeho žaloby, byť pod jinou spisovou značkou, a byla
tak naplněna všechna jeho procesní práva.
Nejvyšší správní soud tak vzhledem k výše uvedenému shledal, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval
a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, proto bylo
rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 23. února 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu