ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.48.2005
sp. zn. 6 Azs 48/2005 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
stěžovatelky: I. B., zastoupena JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou, se sídlem nám.
Kinských 3, Praha 5, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 28 Az 108/2004 - 28 ze dne 30. 11. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i zn ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 24. 5. 2004,
č. j. OAM - 1081/VL - 07 - K03 - 2004, nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný
rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného
zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno,
že důvodem žádosti o udělení azylu je snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Žalobkyně chce v ČR žít a podnikat a hodlá se tady provdat.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu,
kterou napadla rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku. Žalobkyně namítla
porušení ustanovení §3 odst. 3, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), a dále porušení §12 a §91
zákona o azylu. Žalobkyně uvedla, že se v případě návratu obává o svůj život a zdraví,
neboť odmítla spolupráci s B. s. Ukrajiny, státní moc jí podle jejího mínění není schopna
zabezpečit náležitou ochranu, neboť v zemi původu existuje korupce a propojenost s mafií.
Dále uvedla, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12
zákona o azylu, resp. podmínky pro vztažení překážky vycestování podle §91 citovaného
zákona. Pokud jde o skutkové důvody, odkázala na obsah správního spisu žalovaného.
Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 11. 2004,
č. j. 28 Az 108/2004 - 28, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a žalobkyně tak nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly
shledány žádné překážky vycestování do země původu.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) dne 4. 1. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne
22. 12. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 4. 1. 2005 a doručena
Krajskému soudu v Hradci Králové 5. 1. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uplatnila důvody podle §103
odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelka stejně jako v žalobě uvádí, že splňuje podmínky pro udělení azylu a že se na ni
vztahuje překážka vycestování. Namítá, že správní orgán i krajský soud nerozhodovaly
na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Jestliže pro posouzení situace na Ukrajině
bylo vycházeno ze Zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA o situaci v oblasti dodržování
lidských práv na Ukrajině za rok 2003 z 25. 2. 2004, včetně informací Ministerstva
zahraničních věcí ČR z 4. 4. 2000 a 12. 2. 2003 a aktuálních údajů v informační databance
ČTK, tak je stěžovatelka přesvědčena o tom, že tyto zprávy nemohou zcela vystihnout situaci
v jejím domovském státě. Veškerá tvrzení týkající se důvodů odchodu ze země původu jsou
pravdivá, tyto skutečnosti lze však těžko doložit písemnými důkazy. Stěžovatelka má
důvodné obavy o svůj život po návratu na Ukrajinu, neboť má strach z B. s. Ukrajiny, která ji
nutila k podávání informací o nadřízeném a vyhrožovala internací v psychiatrické léčebně.
To, že nepožádala na Ukrajině o pomoc, plyne z jejího strachu ze zmíněné bezpečnostní
služby a přesvědčení, že by se jí žádné pomoci od příslušných orgánů v zemi původu
nedostalo. Proto raději zvolila odjezd ze země a požádala o azyl v České republice. Za
podstatnou vadu řízení stěžovatelka považuje skutečnost, že krajský soud rozhodoval o žalobě
bez nařízení jednání za výslovného souhlasu žalovaného správního orgánu a jen jejího
prezumovaného souhlasu, a tímto postupem soudu jí byla odebrána možnost vyjádřit se
k tvrzením, jež uvedla v žalobě. Stěžovatelka dále namítá, že soud při svém rozhodování
dostatečně nezohlednil důvody, které ji vedly k podání žádosti o udělení azylu na území
České republiky a ani se více nezabýval důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů
podle §14 zákona o azylu, a že se na ni vztahuje překážka vycestování podle §91 tohoto
zákona.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit
a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Hradci Králové. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu,
tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje
na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné
ve správním řízení. Správní orgán dále uvádí, že stěžovatelka v průběhu správního řízení
neuvedla relevantní skutečnosti pro udělení azylu. Pokud měla potíže s Bezpečnostní službou
Ukrajiny, která na ní požadovala informace o nadřízeném, byla především povinna tyto potíže
řešit prostřednictvím kompetentních orgánů země původu, což však stěžovatelka nečinila.
Správní orgán rovněž neshledal žádné zvláštního zřetele hodné důvody pro udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu, neboť na udělení azylu ve smyslu tohoto
ustanovení není právní nárok a je pouze na uvážení správního orgánu, zda azyl podle §14
zákona udělí či nikoliv. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí.
Rovněž nepodporuje návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka uplatnila stížnostní důvody podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak
dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným
skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu
ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Podle §103 odst. 1 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti
spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Krajského
soudu v Hradci Králové a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Hradci Králové právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové správně usoudil a rozhodl,
že stěžovatelka nemá nárok na udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu
a že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle §91 citovaného zákona. S námitkami
stěžovatelky se Krajský soud v Hradci Králové náležitým a vyčerpávajícím způsobem
v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Námitku stěžovatelky, že se v případě návratu obává o svůj život a zdraví,
neboť odmítla spolupráci s Bezpečnostní službou Ukrajiny, která na ní požadovala informace
o nadřízeném, a státní moc jí není schopna zabezpečit náležitou ochranu, nelze přijmout,
neboť byla především povinna tyto své potíže řešit prostřednictvím kompetentních orgánů
země původu, což však nečinila. Uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Na žadatelku se v tomto případě nevztahuje
ani překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Námitka, že uváděné zprávy o situaci na Ukrajině nemohou zcela vystihnout situaci
v domovském státě stěžovatelky, je nedůvodná, neboť bylo vycházeno ze zpráv
shromážděných v průběhu vedeného správního řízení, a bylo na ně řádně odkázáno
v odůvodnění rozhodnutí jak správního orgánu, tak i příslušného krajského soudu.
Rovněž nelze přijmout námitku stěžovatelky, že jí byla odebrána možnost vyjádřit
se k tvrzením uvedeným v žalobě, když krajský soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání.
Jak vyplývá ze soudního spisu, stěžovatelka byla vyzvána, aby sdělila, zda souhlasí,
aby o věci bylo rozhodnuto bez jednání, a řádně poučena, že nevyjádří-li do dvou týdnů svůj
nesouhlas s takovým projednáním věci, má se za to, že souhlas je udělen (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Na tuto výzvu nereagovala, a proto bylo soudem rozhodnuto ve smyslu platné právní úpravy
bez nařízení jednání.
Námitkou stěžovatelky, že její osobní situace v zemi původu, je důvodem pro udělení
azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť tato skutečnost nebyla stěžovatelkou v žalobě namítána.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky
stěžovatelky o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Hradci Králové postupovaly správně,
když důvody uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho
rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a nezbytném poučení účastníků o složení senátu, se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu
vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu