ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.56.2005
sp. zn. 6 Azs 57/2005 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: O. V., zastoupen Mgr. Jekatěrinou Sochorovou, advokátkou, se sídlem Dlouhá 16,
Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze č. j. 11 Az 193/2003 - 19 ze dne 12. 2. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Ministerstvu vnitra se ne př i z ná v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Jekatěrině Sochorové,
se př i z ná v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 1075 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní
moci rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 16. 7. 2003,
č. j. OAM - 7333/VL - 09 - SE02 - 2001, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň
žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
citovaného zákona. Správní orgán dále uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno,
že důvodem žádosti o udělení azylu jsou ekonomické problémy v zemi původu,
neboť žalobce neměl peníze na zaplacení auta, které nebylo jeho a někdo mu je ukradl.
Majitel auta na něm požadoval náhradu a žalobci v této souvislosti bylo vyhrožováno
neznámými stále stejnými muži, kteří měli pistole a žalobce má za to, že se jednalo o členy
mafie.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu,
kterou napadl rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a nevztažení překážky vycestování
podle §91 téhož zákona. Žalobce výslovně namítl porušení ustanovení §3 odst. 4, §32
odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“). Podle jeho mínění se správní orgán žádostí o udělení azylu nezabýval
odpovědně a svědomitě, neboť nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním
rozhodnutí, opatřené důkazy nebyly úplné, rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného
stavu věci a odůvodnění žalobce nepřesvědčuje o jeho správnosti. Žalobce navrhl, aby soud
napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2004,
č. j. 11 Az 193/2003 - 19, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl
udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány
žádné překážky vycestování do země původu.
Jak vyplývá z obsahu soudního spisu, žalobce v zákonné lhůtě ve smyslu řádného
poučení napadl kasační stížností tento rozsudek podáním ze dne 27. 1. 2004 doručeném
městskému soudu 3. 3. 2004, jež bylo učiněno v cizím jazyce a označeno jako „Odvolání“,
a bylo městským soudem ustanoveným tlumočníkem přeloženo do češtiny dne 8. 6. 2004
a tímto soudem podle obsahu posouzeno jako kasační stížnost proti pravomocnému rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2004, č. j. 11 Az 193/2003 - 19, kterým byla zamítnuta
žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 7333/VL - 09 - SE02 - 2001 ze dne
16. 7. 2003. Usnesením městského soudu ze dne 18. 2. 2004, č. j. 11 Az 193/2003 - 33, byl
stěžovatel vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil vady shora citovaného podání ve věci
kasační stížnosti a uvedl, čeho se podání týká, co navrhuje, v jakém rozsahu a z jakých
důvodů rozhodnutí napadá, uvedl údaj o doručení rozhodnutí a předložil plnou moc udělenou
advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl řádně poučen
ve smyslu platné právní úpravy o následcích nesplnění uložené povinnosti a o možnosti
požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů. Při doručování tohoto usnesení byla uplatněna
fikce doručení, neboť adresát písemnosti nebyl zastižen a písemnost byla uložena na poště
po předchozí výzvě dne 24. 6. 2004. Podáním ze dne 15. 7. 2004 požádal o ustanovení
zástupce pro řízení kasační stížnosti, a reagoval na obsah shora citované výzvy k odstranění
vad podání. Usnesením městského soudu ze dne 17. 9. 2004, č. j. 11 Az 193/2003 - 41, byla
tato žádost žalobce zamítnuta a současně byl vyzván k předložení plné moci udělené jím
zvolenému advokátovi. Toto usnesení bylo žalobci doručeno 22. 9. 2004 a následně
29. 9. 2004 doručeno soudu vyplněné „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ (dále jen „vzor 060“),
v němž uvedl, že nemá žádné příjmy. Vzhledem k tomu, že při zaslání formuláře vzor 060,
jež bylo soudem žalobci zasláno 30. 7. 2004, přičemž si jej vyzvedl 2. 8. 2004, nebyla žalobci
stanovena lhůta k zaslání vyplněného formuláře, a žalobce tak učinil až poté, kdy byla jeho
žádost o ustanovení zástupce zamítnuta, nezbylo městskému soudu, než usnesení
o neustanovení zástupce zrušit usnesením ze dne 25. 10. 2004, č. j. 11 Az 193/2003 - 48,
a současně byla zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka
Mgr. Jekatěrina Sochorová.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci (dále jen „stěžovatel“)
doručen dne 18. 2. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 3. 3. 2004
a doručena téhož dne městskému soudu. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Jako důvody kasační stížnosti, jak lze dovodit z obsahu podání ve smyslu ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu, stěžovatel uplatňuje důvody obsažené v §103 odst. 1
písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel opakovaně uvádí, stejně jako v žalobě, že správní orgán porušil příslušná
ustanovení správního řádu, neboť nebyl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci, a tím došlo
k porušení procesních práv stěžovatele ve správním řízení. Stěžovatel namítá nezákonnost
rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
a vady řízení.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje kasační stížností napadené
rozhodnutí městského soudu, jež nesprávně ve svém podání z 15. 7. 2004 označuje jako
usnesení městského soudu ze dne 12. 2. 2004, č. j. 11 Az 193/2003 - 19, jímž byla žaloba
odmítnuta, ale je zřejmé, že se jedná o kasační stížností napadený rozsudek městského soudu
ze dne 12. 2. 2004, č. j. 11 Az 193/2003 - 19, jímž byla žaloba zamítnuta, zrušit a věc vrátit
tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační
stížnosti před Nejvyšším správním soudem a o přiznání odkladného účinku podané kasační
stížnosti.
Kasační stížnost z uvedených důvodů považuje žalovaný za nedůvodnou, stejně
tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody, jak lze
dovodit z obsahu podání, podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle §103
odst. 1 písm. a) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení
právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován
nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je
nesprávně vyložen. Podle §103 odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění
správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký
učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech
skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál
je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že městský soud při vlastním přezkoumání
žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu,
který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výroky napadeného rozhodnutí
v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry Městského
soudu v Praze a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody
pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení
před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu
žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Městský soud v Praze právní otázku
v předcházejícím řízení posoudil správně. S námitkami stěžovatele se městský soud náležitým
a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelem uváděné důvody, tedy ekonomické problémy v zemi původu,
a dále potíže se soukromými osobami, podle názoru stěžovatele se jednalo o členy mafie,
které mu vyhrožovaly a ohrožovaly pistolemi, neboť neměl peníze na zaplacení odcizeného
auta, jehož majitel na něm požadoval náhradu, nejsou důvodem, který je podřaditelný
pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody
pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností
k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory. Uváděné skutečnosti nejsou
důvodem pro udělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Na žadatele
se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský soud v Praze napadeným
rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Městský soud nepochybil,
jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Městský soud v Praze postupovaly správně, když důvody
uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Stěžovateli byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2004,
č. j. 11 Az 193/2003 - 48, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přiznal advokátce Mgr. Jekatěrině Sochorové, jak i sama požadovala,
odměnu ve výši 1075 Kč (jeden úkon právní služby po 1000 Kč spočívající v první poradě
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,
ve znění pozdějších předpisů, a jeden režijní paušál po 75 Kč podle §13 odst. 3 téže
vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu