ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.58.2005
sp. zn. 6 Azs 58/2005 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: CH . B. M., zastoupen Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou, se sídlem nám. I. P.
Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2004, č.
j. 60 Az 67/2004 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Ostravě č. j. 60 Az 67/2004 - 20 ze dne 19. 10. 2004, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 534/VL - 10 - 17 - 2004 ze dne 10. 3. 2004, jímž
byla stěžovatelova žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že krajský soud se nezabýval skutečnostmi,
které uváděl jako rozhodné pro posouzení opodstatněnosti humanitárního azylu podle §14
zákona o azylu, ohledně nichž má stěžovatel za to, že jsou naplněny a že mu tedy žalovaný
měl azyl udělit. Žalovaný dle stěžovatele splnění těchto podmínek nezkoumal. Kromě toho
stěžovatel namítá, že ekonomické problémy v zemi svého původu měl též, ty však nebyly
hlavním důvodem, pro který o udělení azylu žádal. Podstata stěžovatelovy žádosti spočívá
nikoli v ekonomickém aspektu, neboť ten představuje až následek neuspokojivé hospodářské,
politické a právní situace v zemi jeho původu, v níž nejsou zaručena základní hospodářská
a sociální lidská práva. Krajský soud dle stěžovatele rovněž uvedl, že žalovaný nepřekročil
meze správního uvážení, nezabýval se však tím, zda žalovaný nevyložil tento pojem příliš
úzce. Stěžovatel tu poukazuje na skutečnost, že se po živelné pohromě v zemi svého původu
nedomohl svého práva na pomoc nezbytnou pro zajištění základních životních podmínek,
které zaručují demokratické státy dodržující lidská práva. Z těchto důvodů stěžovatel
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel rovněž žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný navrhuje kasační stížnost odmítnout, neboť námitka stěžovatele je dle jeho
názoru nepřípustná. Kasační stížnost se v důvodech míjí s napadeným rozsudkem.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel
v průběhu správního řízení výslovně poukazoval na potřebu legalizovat si svůj pobyt v České
republice, neboť v zemi svého původu měl ekonomické potíže, neměl kde bydlet, neboť jeho
vesnice byla postižena záplavami, neměl práci, stejně jako další členové jeho rodiny, nemohl
se tak uživit, a proto ze země svého původu odcestoval. Od té doby pobývá v České republice,
hodlá zde totiž pracovat. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že v případě
stěžovatele byly dány důvody pro zamítnutí jeho žádosti jako zjevně nedůvodné podle §16
odst. 1 písm. g) zákona. Z obsahu soudního spisu pak mimo jiné vyplývá, že stěžovatel podal
proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž kromě procesních vad řízení před žalovaným,
jež ponechal v rovině citací jednotlivých ustanovení správního řádu, namítal splnění
podmínek pro udělení tzv. humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Krajský soud
žalobu zamítl, přitom ohledně tzv. humanitárního azylu poukázal na konstrukci podávanou
ze zákona o azylu, podle níž byl-li §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu aplikován důvodně,
pak se krajský soud neměl otázkami splnění podmínek §14 zákona o azylu vůbec zabývat.
Rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen dne 8. 11. 2004, ten jej dne 10. 11. 2004
napadl kasační stížností.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek krajského soudu vzešel
(§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„s. ř. s.“), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost shledává Nejvyšší správní soud přípustnou,
neboť stěžovatel míří na splnění podmínek pro udělení tzv. humanitárního azylu podle §14
zákona o azylu, pro které mu azyl měl být udělen, což namítal již v žalobě, avšak krajský
soud se těmito skutečnostmi nezabýval. Nejvyšší správní soud tak podle obsahu kasační
stížnosti dovozuje, že stěžovatel ve skutečnosti namítá nevyčerpání předmětu celého řízení,
tj. nevyřešení otázky splnění podmínek pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu,
což naplňuje kasační důvod spočívající v jiné vadě řízení před soudem podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., a nabízí k závěru ohledně splnění těchto podmínek argumenty o obecném
nedodržování lidských práv v zemi jeho původu.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v mezích
kasační stížnosti a z uplatněného kasačního důvodu (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako
zjevně nedůvodná, jestliže žadatel (v tomto případě stěžovatel) neuvádí skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno,
že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního
trvalého bydliště (písm. b/). Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodu
předvídaného v §14 zákona o azylu je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na §16 odst. 1
písm. g) zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto v případě, kdy je aplikován §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu, není již důvodu se kumulativně zabývat aplikací §14 zákona
o azylu.
Nejvyšší správní soud se tedy nejprve zabýval důvodností aplikace §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu, přitom shledal, že toto ustanovení bylo aplikováno důvodně. Pokud
stěžovatel v průběhu správního řízení setrval na konstataci důvodů, pro které o azyl požádal,
směřujících k legalizaci pobytu v České republice a ke snaze odstranit negativní ekonomické
důsledky spojené s životem v zemi jeho původu, pak jeho tvrzení zřetelně nenasvědčovala
tomu, že by byl nebo mohl být v zemi svého původu pronásledován za uplatňování
politických práv a svobod, ani že by měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů. Stěžovatel neuvedl, že by hodlal uplatňovat politická práva, že by mu
v tom bylo bráněno nebo že by dokonce byl za jejich uplatňování pronásledován. Stěžovatel
rovněž nepoukazoval na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit jeho případné obavy
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů. Neposkytnutí pomoci po záplavách, jež zemi
původu stěžovatele postihly, není přímou ani nepřímou persekucí ze strany státu, jež by mohla
být považována za pronásledování. V takovém případě tedy byly důvody k aplikaci §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Posoudil-li tuto právní otázku krajský soud shodně,
pak v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává.
Dospěl-li krajský soud k závěru, že aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu byla
důvodná, a dospívá-li Nejvyšší správní soud k témuž závěru, potom se krajský soud neměl
samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z §14 zákona o azylu, jak stěžovatel
v žalobě požadoval. Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelova tvrzení učiněná v průběhu
správního řízení samostatně posuzovány důvody podle §12 zákona o azylu, toliko bylo
shledáno, že stěžovatel neuvedl ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohl být vystaven
pronásledování, jak má na mysli §12 zákona o azylu, což je závěr pro aplikaci §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných
z §14 zákona o azylu. Takové posouzení tedy krajský soud neuskutečnil správně. Námitka
stěžovatele tedy důvodnou není.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní
soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve sp ojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež
by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2006
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu