ECLI:CZ:NSS:2006:6.AZS.62.2006
sp. zn. 6 Azs 62/2006 - 79
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady
Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci ž al ob k yn ě : N. A., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OAM - 817/VL - 20 - ZA09 - 2005 ze dne 11. 5. 2005, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2006, č. j. 56 Az 77/2005 - 63,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému usnesení
krajského soudu, kterým byl zamítnut její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti a bylo jí uloženo, aby do 15 dnů od doručení napadeného
rozhodnutí odstranila vadu svého podání (kasační stížnosti ve věci samé, tj. stížnosti směřující
proti výše označenému rozhodnutí žalovaného) spočívající v absenci povinného zastoupení
advokátem. Stěžovatelka v kasační stížnosti brojí proti tomu, že soud v napadeném usnesení
vyšel ze závěru, že stěžovatelka svá tvrzení uvedená v přehledu potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech nedoložila žádnými listinnými důkazy, ačkoliv k tomu
byla vyzvána. Stěžovatelka namítá, že přílohou vyplněného formuláře byly i telefonní
kontakty na osoby, jež mohly případně její tvrzení o finančních poměrech potvrdit.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody kasační
stížnosti subsumovatelné pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podstatou námitky
je, že stěžovatelka řádně prokázala svou nemajetnost, resp. předpoklad, že by mohla být
osvobozena od soudních poplatků, byla tedy splněna jedna z podmínek ustanovení zástupce
podle §35 odst. 8 s. ř. s. Krajský soud proto nebyl podle stěžovatelky oprávněn s odkazem
na nesplnění této podmínky návrh odmítnout. Co do uplatněných důvodů považuje
tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost za přípustnou.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou
řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů
i v rámci Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Stěžovatelka žádné argumenty pro případné konstatování přijatelnosti sama
nepředložila. Proto Nejvyšší správní soud, především s přihlédnutím ke skutečnosti,
že stěžovatelka nebyla při podání kasační stížnosti zastoupena advokátem a byla nucena
svou stížnost formulovat sama, přistoupil sám ke zjišťování důvodů, pro něž by mohla být
případně kasační stížnost přijatelná. K tomu ho vede především vědomí citlivosti řešené
otázky – odmítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti totiž může
in concreto představovat odepření spravedlnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 7. 2006, č. j. 3 Azs 116/2006 – 150, www.nssoud.cz). Po posouzení předložené
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka namítá, že usnesení
krajského soudu vychází z nesprávného posouzení jejích majetkových poměrů,
resp. nedůvodně považuje jí předložené důkazy za nedostatečné a nesprávně je vyhodnotil.
Při hodnocení kritérií přijatelnosti je východiskem Nejvyššího správního soudu
především zjištění, zda dosavadní judikatura dostatečně a jednotně odpovídá na soubor otázek
přednesený v kasační stížnosti. Otázkou, o níž v kasační stížnosti jde, je určení míry,
v jaké účastník řízení má či nemá doložit svá tvrzení, že nedisponuje dostatečnými prostředky
ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §35 odst. 8 s. ř. s. Nejvyšší správní
soud shledal, že na tuto otázku již dává poměrně jasnou odpověď stávající judikatura. Předně
je to již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006,
č. j. 3 Azs 116/2006 – 150, z něhož a contrario vyplývají minimální nároky na prokázání
skutečností uváděných v přehledu o majetkových poměrech. Podobně je míra prokazování
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků například předmětem rozsudků Nejvyššího
správního soudu č. j. 7 As 40/2004 - 97 ze dne 12. 1. 2005, či č. j. 7 Azs 343/2004 – 50 ze dne
25. 1. 2005.
Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura
Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační
stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu
předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu