ECLI:CZ:NSS:2006:7.AFS.182.2005
sp. zn. 7 Afs 182/2005 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele J. D.,
zastoupeného JUDr. Marcelou Ondřejovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 24, za
účasti Finančního ředitelství v Praze, se sídlem v Praze 2, Žitná 12, v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č. j. 11 Ca 228/2004 -
39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Městského soudu v Praze se stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního
ředitelství v Praze (dále jen „správní orgán“) ze dne 21. 6. 2004, č. j. 3989/04-140, jímž bylo
zamítnuto odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Rakovníku
ze dne 8. 12. 2003, č. j. 98908/03/069900/3931, na daň darovací.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel namítl stížní důvody uvedené v ust. §103
odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nejprve podrobně rozvedl dosavadní průběh sporu, když uvedl,
že finanční úřad vycházel při doměření daně z hodnoty rozestavěné stavby ze stavu, ve kterém
tato stavba byla po 18ti měsících od data, kdy stěžovatel uzavřel s bývalou manželkou
v pořadí druhou Dohodu o vypořádání zaniklého společného jmění. Je zcela evidentní,
že se jedná z části o nepřezkoumatelné rozhodnutí správního orgánu, neboť stav
rozestavěnosti a tudíž i hodnota stavby byla v době převodu vlastnictví nižší než v době
vyměření daně z převodu nemovitostí. Je zde proto rozpor mezi stavem skutečným a formálně
právním. Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci zpět k dalšímu řízení.
Správní orgán ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti namítá jiné
skutečnosti, než které uváděl v žalobě. Navrhl kasační stížnost pro nepřípustnost odmítnout,
příp. zamítnout.
Ze soudního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti:
Dne 18. 8. 2004 podal stěžovatel žalobu o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu,
ve které se nejprve vyjadřoval ke skutkovým zjištěním a poté namítal, že finanční úřad
z důvodu nesprávné interpretace občanského zákoníku mu závazně určil uhradit daň darovací,
aniž by stěžovatel byl de facto z jakéhokoliv titulu obdarován. Stěžovatel dále uvedl,
že správní orgán mylně váže vznik právních účinků z právních úkonů, které podléhají zápisu
do katastru nemovitostí, protože aplikuje neplatný právní předpis. Účinky vkladu
jsou deklaratorní, nikoliv konstitutivní, a proto smlouva byla účinná již před jejím vlastním
vkladem.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil,
že skutečnosti a důvody, které stěžovatel uvádí v kasační stížnosti, spočívající v nesouhlasu
s hodnotou nemovitosti, kterou vzal finanční úřad za základ daně pro stanovení daně
z převodu nemovitostí, jsou důvody a skutečnostmi novými, které nebyly dříve uplatněny
v řízení před soudem. Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že dle ust. §104 odst. 4 s. ř. s.
je kasační stížnost opírající se pouze o nové důvody nepřípustná.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Protože stěžovatel opřel svou kasační stížnost pouze o nové
důvody, které mohl uplatnit už dříve v řízení před soudem, a neuplatnil žádný stížní bod,
pro který by bylo možné napadený rozsudek věcně přezkoumat, Nejvyšší správní soud
kasační stížnost podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. z důvodu
uvedeného v ust. §104 odst. 4 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu