ECLI:CZ:NSS:2006:7.AFS.186.2005
sp. zn. 7 Afs 186/2005 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele O., spol. s r. o., zast. JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem v Praze 8,
Rozšířená 11, za účasti Finančního ředitelství v Praze, se sídlem v Praze 2, Žitná 12,
v řízení o kasačních stížnostech proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2005,
č. j. 10 Ca 61/2005-25, 10 Ca 109/2005-24, 10 Ca 110/2005-22, 10 Ca 111/2005-22, 10 Ca
112/2005-22, 10 Ca 113/2005-22, 10 Ca 114/2005-22, 10 Ca 115/2005-22 a 10 Ca 116/2005-
22,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usneseními Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2005, č. j. 10 Ca 61/2005 – 25,
č. j. 10 Ca 109/2005 – 24, č. j. 10 Ca 110/2005 – 22, č. j. 10 Ca 111/2005 – 22,
č. j. 10 Ca 112/2005 – 22, č. j. 10 Ca 113/2005 – 22, č. j. 10 Ca 114/2005 – 22,
č. j. 10 Ca 115/2005 – 22 a č. j. 10 Ca 116/2005 - 22 byly zamítnuty žádosti stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků, neboť vzhledem k jeho celkovým majetkovým poměrům,
tedy k celkovému stavu a struktuře majetku, neshledal městský soud naplnění podmínek
pro osvobození.
V kasačních stížnostech podaných v zákonné lhůtě namítal stěžovatel stížní důvod
uvedený v ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatel uvedl, že účetní rozvaha předložená
jako příloha k daňovému přiznání za období od 1. 1. do 31. 12. 2004 vycházející z údajů z let
1997 a 1998 byla vadná, neboť jeho partner pověřený vedením účetnictví je ve smluvním
vztahu se stěžovatelem pouze jeden rok a neměl v době zpracování všech podkladů aktuální
stavy z minulých let od předešlého účetního, a proto zanesl chybná data. Údaje
o krátkodobých pohledávkách tak zcela nekorespondují s vykázaným skutečným obratem,
přičemž i stav zásob byl uveden mylně. Stěžovatel dále uvedl, že je v současnosti
zpracováváno aktuální provedení rozvahy ve zkráceném rozsahu, která bude v náhradním
termínu doručena soudu. Stav, na jehož základě městský soud rozhodoval, tedy neodpovídal
finanční situaci stěžovatele, přičemž soud nepřihlédl k čestnému prohlášení jednatele, který
je nyní vážně zraněn, o skutečné finanční situaci stěžovatele. Proto stěžovatel navrhl zrušení
napadených rozhodnutí a vrácení věcí zpět k dalšímu řízení a současně požádal soud
o přiznání odkladného účinku kasačním stížnostem.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasačních stížností napadená usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasačních stížnostech a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ust. §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat pouze z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Vzhledem k okolnosti, že stěžovatel uvádí jako právní důvod svých kasačních stížností
ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení.
Rozhodnutí je nepřezkoumatelné proto, že není zřejmé, proč rozhodující orgán, tedy soud,
rozhodl tak, jak rozhodl. Tak je tomu tehdy, jestliže rozhodnutí neobsahuje odůvodnění nebo
je toto odůvodnění nesrozumitelné. Další z důvodů, pro který je možno podat kasační stížnost,
je nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Význam tohoto
ustanovení je nutno posuzovat podle toho, zda se rozhodnutí soudu prvního stupně opírá
či neopírá o důvody, které umožňují dospět k určitému výroku rozhodnutí. Jiná vada v řízení
před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, spočívá
např. v neúplném či nedostatečném znaleckém posudku. Taková pochybení však Nejvyšší
správní soud v rozhodnutí městského soudu z důvodů dále uvedených neshledal.
Součástí soudních spisů je i podání stěžovatele nazvané „Doložení tvrzení o výsledku
hospodaření k žádosti o osvobození od soudního poplatku“ ze dne 13. 5. 2005, kopie výpisů
z účtu za období leden až březen 2005, kopie přiznání k dani z příjmů právnických osob
za zdaňovací období roku 2004 a rozvaha ve zkráceném rozsahu od 1. 1. do 31. 12. 2004.
Z těchto listin bylo městským soudem mimo jiné zjištěno, že oběžná aktiva stěžovatele činila
14 980 000 Kč, zásoby 467 000 Kč, krátkodobé pohledávky 14 302 000 Kč, finanční majetek
211 000 Kč a zůstatek na bankovním účtu 336,19 Kč. Nejvyšší správní soud se zcela ztotožnil
s městským soudem, který na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že majetkové
poměry stěžovatele neodůvodňují, aby mu soud přiznal osvobození od soudních poplatků.
Stěžovatel sice v kasačních stížnostech tvrdil, že rozvaha, na jejímž základě rozhodoval
městský soud, neodpovídala skutečnosti, neboť v ní byly chybně zaneseny určité údaje,
ale toto své tvrzení žádným průkazným způsobem, např. předložením opravné rozvahy,
nedoložil. Proto považuje Nejvyšší správní soud jeho tvrzení za pouhou spekulaci, která
nemůže jakkoliv zpochybnit zákonnost napadených usnesení městského soudu. V této
souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za vhodné uvést, že na stěžovatele lze aplikovat
obecnou právní zásadu „vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva)“, neboť je to
pouze on, kdo je v kasačním řízení povinen své stížní body doložit skutkovými a právními
důvody, což však v dané věci stěžovatel neučinil.
Dále považuje Nejvyšší správní soud za nutné uvést, že vzhledem k ust. §104 odst. 4
a §109 odst. 4 s. ř. s. nemůže stěžovatel opírat své kasační stížnosti o důvody, které
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl,
a dále že Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatil až poté,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Vzhledem k okolnosti, že jednou z povinností
podnikatele je i vedení správného, úplného, průkazného, srozumitelného a přehledného
účetnictví, jak je zakotveno v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění platném
pro projednávanou věc, musely být stěžovateli známy veškeré skutečnosti rozhodné
pro stanovení jeho daňové povinnosti a ke zpracování rozvahy již v době, kdy městský soud
projednával jeho žádost o osvobození od soudního poplatku. Neúplnost či vadnost účetních
záznamů tak nemůže jít v žádném případě k tíži městského soudu, který vycházel
z presumpce platnosti a úplnosti stěžovatelem předložených dokladů, mimo jiných i účetních
záznamů. Proto by ani dodatečné doložení dokladů uváděných stěžovatelem v kasačních
stížnostech nemohlo na právním posouzení věci nic změnit.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnosti podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle §109 odst. 1 citovaného zákona.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasačním stížnostem přiznán odkladný účinek podle
ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že rozhodnutím
ve věci odpadl pro vydání předmětného usnesení důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl,
proto mu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení a Finančnímu ředitelství v Praze žádné
náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu
7 Afs 186/2005-38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v právní věci stěžovatele O., spol. s r. o., zastoupeného
JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Rozšířená 11, za účasti
Finančního ředitelství v Praze, se sídlem v Praze 2, Žitná 12, v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2005, č. j. 10 Ca 61/2005 – 25,
takto:
Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 Afs 186/2005
až 7 Afs 194/2005 se s p o j u j í ke společnému projednání. Věci budou nadále vedeny
pod sp. zn. 7 Afs 186/2005.
Odůvodnění:
Stěžovatel se podanými kasačními stížnostmi vedenými pod sp. zn. 7 Afs 186/2005
až 7 Afs 194/2005 domáhá přezkoumání usnesení Městského soudu v Praze, kterými byly
zamítnuty jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízeních, v nichž se domáhá
zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze o zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutím
Finančního úřadu Praha - západ, jimiž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmů
právnických osob za zdaňovací období roku 1997 a 1998 a daň z přidané hodnoty
za zdaňovací období srpen 1997 až únor 1998.
Podle ustanovení §39 odst. 1 s. ř. s. může předseda senátu samostatné žaloby
směřující proti témuž rozhodnutí nebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí,
usnesením spojit ke společnému projednání. Podle §120 s. ř. s. se pro řízení o kasační
stížnosti přiměřeně použijí ustanovení části třetí hlavy I s. ř. s.
Protože kasačními stížnostmi napadená usnesení spolu skutkově souvisejí,
když žádosti o osvobození od soudních poplatků byly zamítnuty ze stejných důvodů, rozhodla
předsedkyně senátu o spojení předmětných věcí ke společnému projednání.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu