ECLI:CZ:NSS:2006:7.AFS.203.2005
sp. zn. 7 Afs 203/2005 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele
společnosti O., spol. s r. o., zastoupené JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem
v Praze 8, Rozšířená 11, za účasti Finančního ředitelství v Praze, se sídlem v Praze 2, Žitná
12, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2005, č. j.
10 Ca 125/2005 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením městského soudu byla zamítnuta žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků, neboť vzhledem k celkovým majetkovým poměrům
stěžovatele, tedy k celkovému stavu a struktuře majetku, nebylo shledáno naplnění podmínek
pro osvobození.
Ve včas podané kasační stížnosti namítl stěžovatel stížní důvod uvedený v ust. §103
odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel uvedl, že účetní rozvaha předložená jako příloha
k daňovému přiznání za období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004 vycházející z údajů z let 1997
a 1998 byla vadná, neboť partner společnosti pověřený vedením účetnictví je ve smluvním
vztahu se stěžovatelem pouze jeden rok a neměl v době zpracování všech podkladů aktuální
stavy z minulých let od předešlého účetního, proto zanesl chybná data. Údaje o krátkodobých
pohledávkách tak zcela nekorespondují s vykázaným skutečným obratem, přičemž i stav
zásob byl uveden mylně. Stěžovatel dále uvedl, že je v současnosti zpracováváno aktuální
provedení rozvahy ve zkráceném rozsahu, která bude v náhradním termínu doručena soudu.
Stav, na jehož základě soud rozhodoval, tedy neodpovídal finanční situaci stěžovatele,
přičemž soud nepřihlédl k čestnému prohlášení jednatele, který je nyní vážně zraněn,
o skutečné finanční situaci stěžovatele. Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí
a vrácení věci zpět k dalšímu řízení, současně požádal soud o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
městského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Vzhledem k okolnosti, že stěžovatel uvádí jako právní důvod své kasační stížnosti
ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení.
Rozhodnutí je nepřezkoumatelné proto, že není zřejmé, proč rozhodující orgán, tedy soud,
rozhodl tak, jak rozhodl. Tak je tomu tehdy, jestliže rozhodnutí neobsahuje odůvodnění nebo
je toto odůvodnění nesrozumitelné. Další z důvodů, pro který je možno podat kasační stížnost,
je nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Význam tohoto
ustanovení je nutno posuzovat podle toho, zda se rozhodnutí soudu prvního stupně opírá
či neopírá o důvody, které umožňují dospět k určitému výroku rozhodnutí. Jiná vada v řízení
před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, spočívá
např. v neúplném či nedostatečném znaleckém posudku. Taková pochybení však Nejvyšší
správní soud v rozhodnutí městského soudu z důvodů dále uvedených neshledal.
Součástí soudního spisu je i podání stěžovatele nazvané „Doložení tvrzení o výsledku
hospodaření k žádosti o osvobození od soudního poplatku“ ze dne 13. 5. 2005, kopie výpisů
z účtu za období leden až březen 2005, kopie přiznání k dani z příjmů právnických osob
za zdaňovací období roku 2004 a rozvaha ve zkráceném rozsahu od 1. 1. 2004
do 31. 12. 2004. Z těchto dokumentů bylo městským soudem mimo jiné zjištěno, že oběžná
aktiva stěžovatele činila 14 980 000 Kč, zásoby 467 000 Kč, krátkodobé pohledávky
14 302 000 Kč, finanční majetek 211 000 Kč a zůstatek na bankovním účtu 336,19 Kč.
Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s městským soudem, který na základě těchto
skutečností dospěl k závěru, že majetkové poměry stěžovatele neodůvodňovaly, aby mu soud
přiznal osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítal,
že rozvaha, na jejímž základě rozhodoval městský soud, neodpovídala skutečnosti, neboť
v ním byly chybně zaneseny určité údaje. Toto své tvrzení však žádným průkazným
způsobem, např. předložením opravné rozvahy, nedoložil. Proto považuje Nejvyšší správní
soud jeho tvrzení za pouhou spekulaci bez možnosti účinně vyvrátit zákonnost rozhodnutí
městského soudu. V této souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za vhodné uvést,
že na stěžovatele lze aplikovat obecnou právní zásadu „vigilantibus iura scripta sunt (bdělým
náležejí práva)“, neboť je to pouze on, kdo je v kasačním řízení povinen své stížní body
doložit skutkovými a právními důvody, což však v souzené věci stěžovatel neučinil,
proto je jeho kasační stížnost nedůvodná.
Dále považuje Nejvyšší správní soud za nutné uvést, že vzhledem k ust. §104 odst. 4
a §109 odst. 4 s. ř. s. nemůže stěžovatel opírat svou kasační stížnost o důvody, které
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl,
a dále že Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatil až poté,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Vzhledem k okolnosti, že jednou z povinností
podnikatele je i vedení správného, úplného, průkazného, srozumitelného a přehledného
účetnictví, jak je zakotveno v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění platném
pro projednávanou věc, stěžovateli musely být známy veškeré skutečnosti rozhodné pro
stanovení jeho daňové povinnosti a ke zpracování rozvahy již v době, kdy městský soud
projednával jeho žádost o osvobození od soudního poplatku. Neúplnost či vadnost účetních
záznamů tak nemůže jít v žádném případě k tíži městského soudu, který vycházel
z presumpce platnosti a úplnosti stěžovatelem předložených dokladů, mimo jiných i účetních
záznamů. Proto by ani dodatečné doložení dokladů uváděných stěžovatelem v kasační
stížnosti nemohlo na právním posouzení věci nic změnit.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí městského soudu v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle
ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že rozhodnutím
ve věci odpadl pro vydání předmětného usnesení důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Účastník řízení nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto
mu ho soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu