ECLI:CZ:NSS:2006:7.AS.59.2005
sp. zn. 7 As 59/2005 - 119
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci
stěžovatele Ministerstvo dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12,
zastoupeného JUDr. Miroslavou Srbovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Korunní 104,
za účasti S. V., s. r. o., zastoupené JUDr. Emilem Jančou, advokátem se sídlem v Praze 6,
Sartoriova 60/12, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
31. 3. 2005 č. j. 6 Ca 167/2004 – 64,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005 č. j. 6 Ca 167/2004 – 64,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005 č. j. 6 Ca 167/2004 – 64 bylo
zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 12. 5. 2004 č. j. 32/2004-150-STK3/7, jímž bylo
zamítnuto odvolání S. V., s. r. o. (dále jen “účastník“) a potvrzeno rozhodnutí Krajského
úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 19. 1. 2004 č. j. JMK 35103/2003
OD/Di, kterým bylo účastníkovi odňato oprávnění k provozování stanice technické kontroly
(dále jen „S.“) z důvodu závažného porušení zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu
vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně souvisejících zákonů ve
znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“). Městský
soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že žaloba je zčásti důvodná, a to pokud účastník namítal,
že předmětné rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
Podle názoru městského soudu měly být k objasnění věci vyslechnuti jako svědci osoby, které
měly vztah k vozidlům, jež byla předmětem sledování kontrolního orgánu a k nimž byly dne
4. 12. 2003 vydány protokoly o technické prohlídce, tj. jak osoby, které vozidla k prohlídce
přistavily, tak i osoby, které technickou prohlídku prováděly. V této souvislosti městský soud
poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uveřejněné pod č. 39/2003 Sb.
rozhodnutí NSS. Podle názoru městského soudu ale účastník nedůvodně namítal, že z
rozhodnutí správního orgánu není patrné, které konkrétní povinnosti měl porušit. Městský
soud konstatoval, že z odůvodnění rozhodnutí je zcela zřejmé, za co byla účastníkovi licence
odňata. Uvedl, že provedením technické kontroly, aniž by bylo vozidlo k jejímu provedení
přistaveno, jsou porušeny všechny povinnosti, které zákon o podmínkách provozu vozidel
ukládá, a bylo by proto nadbytečné všechny tyto povinnosti ve výroku rozhodnutí výslovně
zmiňovat. Rovněž názor účastníka, že povinnost přistavení vozidel k technické prohlídce
z citovaného zákona nevyplývá, označil městský soud za mylný. Městský soud nesouhlasil
ani s námitkou, že k odnětí licence může správní orgán přistoupit pouze při opakovaném
porušení povinností. Ustanovení §59 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel totiž
jasně hovoří o závažném, nikoli opakovaném, porušování zákonných povinností. A konečně,
městský soud neshledal důvodným ani žalobní bod, že správní orgán neprovedl opakovanou
technickou prohlídku vozidel, a to jednak proto, že účastník v den kontroly nebyl schopen
pověřené osobě předat záznamy o provedené kontrole, ale zejména proto, že meritem věci
v tomto případě nebylo ověřit, zda kontrolovaná vozidla jsou skutečně technicky způsobilá ve
smyslu vydaných protokolů, ale meritem věci bylo zjistit, zda kontrolovaná vozidla byla
fyzicky přítomna v areálu S. za účelem provedení kontroly, o níž byl vystaven kontrolní
protokol dne 4. 12. 2003 či nikoli.
Stěžovatel v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil stížní bod ve smyslu
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel je přesvědčen, že dokazování provedené správními
orgány bylo v souladu s ustanoveními §3, §32 odst. 1, §34 i §46 zákona č. 71/1967 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Postup při provádění státního
odborného dozoru a jeho rozsah je uveden v protokolu o kontrole č. 8 ze dne 4. 12. 2003,
z něhož vyplývá, že dne 4. 12. 2003 bylo vyhotoveno jedenáct protokolů o technické
prohlídce, aniž by předmětná vozidla, o jejichž kontrole byly protokoly vyhotoveny, prošla
toho dne S. V provozovně účastníka chyběly jakékoliv záznamy o provedené prohlídce, které
jsou podkladem pro zpracování těchto protokolů. Na základě jakých podkladů byly protokoly
o technické prohlídce zpracovány, tedy není jasné. Pokud by byl dodržen zákonný postup,
musely by být tyto záznamy v den, kdy se zpracovávaly protokoly o prohlídce, již k dispozici.
Rovněž skutečnost, že nefungoval počítačový systém, je podle stěžovatele irelevantní, neboť
jak záznamy o prohlídce, tak i protokoly mohou být zpracovány ručně, a teprve následně
zaneseny do počítačového systému. Na základě ručně zpracovaných podkladů pak může být
proveden i záznam do technického průkazu a vylepena kontrolní nálepka na SPZ
prohlédnutého vozidla. Záznamy o technické prohlídce však byly účastníkem kontrolnímu
orgánu předloženy až po zahájení správního řízení, tedy až po ukončení kontroly. Zákonnou
podmínkou pro provádění technické kontroly vozidel je především přistavení vozidla do S.,
dále provedení záznamu o prohlídce a vyhotovení protokolu s uvedením jak data uskutečněné
prohlídky, tak i data příští prohlídky. Pokud se faktická kontrola vozidel uskutečnila již
3. 12. 2003, tj. den před provedenou kontrolou, jak tvrdil účastník, pak měly být v jeho
provozovně k dispozici alespoň ruční záznamy o zjištěných závadách, a jako datum příští
prohlídky mělo být v protokolu uvedeno datum 3. 12. 2005 a nikoli datum 4. 12. 2005, které
už by bylo datem jeden den po uplynutí maximální zákonné lhůty dvou let k provedení další
prohlídky. Dále je podle stěžovatele nepochybné, že v souladu se zákonem musí být vozidlo
fyzicky přítomno v S., aby bylo možno na zadní tabulku registrační značky vylepit kontrolní
známku s vyznačením měsíce a roku příští technické prohlídky. Skutečnost, že v den kontroly
nebyli zaměstnanci S. schopni vzniklou situaci vysvětlit, svědčí podle stěžovatele o tom, že
tato vozidla do S. nikdy nebyla přistavena. I následné ověřování pohybu vybraných vozidel ve
dnech 3. a 4. 12. 2003 u provozovatele dopravy M. M., s. r. o., ke kterým byly protokoly o
prohlídce vystaveny, prokázalo, že tato vozidla v místě, kde se areál S. nachází, nebyla.
Stěžovatel označil tvrzení městského soudu o odmítnutí výslechu tří svědků navrhovaných v
odvolání účastníkem z důvodu, že od nich nelze očekávat potvrzení pravdivosti tvrzené
skutečnosti pro jejich personální či jiné propojení s účastníkem řízení, za nepravdivé.
Stěžovatel v odůvodnění svého rozhodnutí pouze uvedl, že nevidí žádný přínos ve výslechu
navržených svědků, neboť tito nejsou provozovateli podezřelých vozidel, nedisponují jejich
doklady a nefigurují na žádném oficiálním dokladu. Fyzickou nepřítomnost předmětných
vozidel v S. tak bylo možno prokázat i nezávisle na jejich výpovědích. Provedení důkazu
výpovědí osob, které měly k provedení technické prohlídky vozidlo přistavit, je pak
požadavek, který jde proti samé podstatě provádění technických kontrol vozidel. Jejich
výpověď tak není výpovědí svědeckou, neboť nedodržení zákonných povinností postihuje je
samotné, a mají tak na výsledku řízení osobní zájem. Dal-li zákonodárce kontrolnímu orgánu
možnost po ukončení kontroly rozhodnout na základě zjištění o okamžitém zastavení
provádění technických prohlídek, pak toto opatření není podle stěžovatele bezdůvodné.
Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V kasační stížnosti stěžovatel vytýkal městskému soudu nesprávné posouzení otázky
nedostatečnosti zjištěného stavu věci. Podle názoru městského soudu měly být k objasnění
celé záležitosti jako svědci vyslechnuty osoby, které mají vztah k vozidlům, jež byla
předmětem sledování kontrolního orgánu, a k nimž byly dne 4. 12. 2003 vydány protokoly
o technické prohlídce, přičemž se neztotožnil s názorem stěžovatele, že tyto svědky již není
třeba vyslýchat, neboť je zřejmé, jakým způsobem budou vypovídat. Nejvyšší správní soud
nemá nejmenší pochybnosti o tom, že správní orgán nemůže provedení důkazu výslechem
svědků odmítnout, např. s tím, že od nich nelze očekávat potvrzení pravdivosti tvrzené
skutečnosti, protože nemůže předem hodnotit pravdivost a věrohodnost důkazů, aniž
by je provedl. O takovou situaci se však v daném případě nejednalo. Neprovedení výslechu
svědků totiž stěžovatel v napadeném rozhodnutí odůvodnil tak, že „nevidí žádný přínos
ve výslechu odvolatelem navržených svědků, neboť tito nejsou provozovateli podezřelých
vozidel a nedisponují jejich doklady, nefigurují na žádném oficiálním dokladu v případu
se vyskytujícím a fyzickou nepřítomnost některých zmíněných vozidel v S. lze prokázat
i nezávisle na jejich výpovědích.“ To znamená, že návrh na provedení výslechu navržených
osob byl odmítnut z toho důvodu, že se nejedná o osoby, které mohou vypovídat
o skutečnostech rozhodných pro posouzení věci, které vnímaly svými smysly, a nikoliv
z důvodu, že by již předem byl hodnocen obsah jejich případné výpovědi. Z lakonického
konstatování městského soudu o potřebě navržené svědky vyslechnout však není vůbec
zřejmé, z jakého důvodu považuje jejich výslech pro objasnění celé záležitosti za potřebný
a nezbytný, resp. jaké konkrétní skutečnosti mají tyto osoby svou výpovědí potvrdit nebo
vyvrátit. Pokud z odůvodnění napadeného rozsudku městského soudu není zřejmé, jakými
úvahami se soud řídil při utváření závěru o nedostatečnosti zjištěného skutkovém stavu,
pak je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle ustanovení
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V tomto řízení
je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven
v odůvodnění tohoto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2006
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu