ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.110.2006
sp. zn. 7 Azs 110/2006 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radana
Malíka a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci stěžovatele
M. R., zast. JUDr. Miroslavou Dekanovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kralická
1007/3, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
2. 9. 2005, č. j. 59 Az 219/2004 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu
vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
2. 9. 2005, č. j. 59 Az 219/2004 - 27, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 2. 12. 2004,
č. j. OAM-3386/VL-20-11-2004, jímž byla podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona
č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta žádost
stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná.
Krajský soud především neshledal důvodnou žalobní námitku stěžovatele, že správní
orgán postupoval v rozporu s procesním předpisem. Z obsahu spisu vyplývá, že stěžovateli
byla dána možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ve věci samé k jeho podkladům
a že správní orgán si opatřil všechny potřebné podklady nutné pro vydání takového
rozhodnutí. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je pak patrno, že správní orgán
vycházel ze spolehlivě zjištěného skutečného stavu věci, které skutečnosti byly podkladem
rozhodnutí, jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení důkazů a při použití
právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Nic tedy nenaznačuje, že by se správní
orgán zabýval věcí neodpovědně a nesvědomitě. Stěžovateli též byla dána možnost, aby podal
úplnou a pravdivou výpověď o důvodech, jež ho vedly k opuštění země původu.
Jeho písemné projevy a výpověď při pohovoru svědčí o tom, že Ukrajinu v září
2002 neopustil z důvodu pronásledování za uplatňování politických práv a svobod
nebo z důvodu odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů ve státě, jehož občanství má [§12 písm. a) a b) zákona o azylu]. Stěžovatel
podal žádost o udělení azylu až v roce 2004 z toho důvodu, že se chtěl vyhnout hrozícímu
správnímu vyhoštění, které mu bylo uděleno dne 11. 11. 2004 za nezákonný pobyt na území
České republiky na dobu tří let. Za tohoto stavu správní orgán zcela opodstatněně odmítl
žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1
písm. k) zákona o azylu. V dalším se pak krajský soud zabýval důvody, pro které současně
nebylo možno rozhodovat o neudělení azylu podle ustanovení §13 a §14 zákona o azylu
a překážkách vycestování podle ustanovení §91 téhož zákona.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku krajského soudu, která se opírá o důvody
uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), stěžovatel odmítl závěry tohoto
soudu, pokud dospěl k tomu, že rozhodnutí správního orgánu je v souladu se zákonem.
Stěžovatel namítl, že správní orgán v řízení nezjistil přesně a úplně skutkový stav
věci před vydáním rozhodnutí, který tak porušil nejen ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1
a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), ale v důsledku
toho i nesprávně posoudil žádost o udělení azylu. Správní orgán při svém rozhodování porušil
též ustanovení §34 odst. 1 správního řádu (důkazy, které si opatřil, nebyly úplné)
a v důsledku tohoto pochybení pak ani nemohl správně usuzovat na skutkové a právní otázky,
které potřeboval zodpovědět. V důsledku těchto vad řízení rozhodnutí ve věci samé nevyplývá
ze zjištěných podkladů a není zde proto logická vazba mezi rozhodnutím a podklady
pro ně. Současně stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal jeho kasační stížnosti
odkladný účinek.
Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, v písemném vyjádření
ke kasační stížnosti odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi
stěžovatele i na obsah vydaného správního rozhodnutí. Právě ze skutečností uváděných
stěžovatelem vycházel jak správní orgán, tak i krajský soud, a proto se tyto skutečnosti
staly základem jejich rozhodování. Námitky stěžovatele ohledně porušení v kasační stížnosti
uvedených ustanovení správního řádu jsou zcela obecné a nekonkrétní bez vztahu
k odůvodnění správního rozhodnutí. K přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správní
orgán neshledal důvody a navrhl zamítnutí tohoto mimořádného opravného prostředku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2005, č. j. 59 Az 219/2004 - 27, při vázanosti rozsahem
a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.),
a jelikož sám neshledal vady uvedené v §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud, který rozhoduje o kasační stížnosti proti napadenému rozsudku
krajského soudu, vychází z toho, že i v řízení o kasační stížnosti se kasační soud řídí přísnou
dispoziční zásadou. Je provedením této dispoziční zásady, jestliže ustanovení §106 odst. 1
s. ř. s. ukládá stěžovateli povinnost označit rozsah napadení soudního rozhodnutí a uvést,
z jakých důvodů (skutkových a právních) toto soudní rozhodnutí napadá a považuje výroky
tohoto rozhodnutí za nezákonné. Rozsah napadení soudního rozhodnutí a uvedení skutkových
a právních důvodů pak znamená povinnost stěžovatele tvrdit, že soudní rozhodnutí
nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonu nebo jinému předpisu, který má charakter
předpisu právního, a toto tvrzení také odůvodnit. Činnost kasačního soudu je pak ohraničena
rámcem takto vymezeným (rozsah napadení soudního rozhodnutí a skutkové a právní důvody
nezákonnosti tohoto rozhodnutí) a tento soud se musí omezit na zkoumání napadeného
rozhodnutí jen v tomto směru, nejde-li ovšem o vadu, k níž musí hledět z úřední povinnosti
(§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Nedostatek stěžovatelova tvrzení, že vydáním napadeného soudního
rozhodnutí byl porušen zákon nebo jiný právní předpis, představuje vadu kasační stížnosti,
která brání jejímu věcnému vyřízení. I při nejmírnějších požadavcích proto musí být z kasační
stížnosti poznatelné, v kterých částech a po jakých stránkách má kasační soud napadené
soudní rozhodnutí zkoumat, přičemž kasační soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat
možné nezákonnosti soudního rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud má za to, že se zcela míjí s obsahem správního spisu obecné
námitky kasační stížnosti, že správní orgán nepřesně a neúplně zjistil skutečný stav věci
a že důkazy, které si opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné.
Především je tato námitka zcela nekonkrétní, v rozporu s požadavky ustanovení §106
odst. 1 s. ř. s., a nelze z ní ani vysledovat, jaké další či jiné důkazy měl správní orgán vlastně
provádět a v čem jsou podle přesvědčení stěžovatele skutková zjištění neúplná.
Proto je třeba poukázat na správný závěr krajského soudu, který k této problematice vyslovil
v odůvodnění napadeného rozsudku. Jelikož pohovorem byl zjištěn důvod žádosti stěžovatele
o udělení azylu, který pod zákonný důvod zařadit nelze, není a ani nemůže být námitka
o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu důvodná. Povinnost zjistit skutečný stav
věci má v tomto případě správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které stěžovatel jako žadatel
o azyl uvedl v průběhu správního řízení. V této souvislosti je třeba připomenout i judikaturu
Nejvyššího správního soudu, která potvrzuje správnost závěru krajského soudu.
Podle ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2004,
sp. zn. 5 Azs 170/2004) má správní orgán povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné
pro udělení azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody
v tomto ustanovení uvedené, případně neuvádí jen důvody ekonomické. Ze žádného
ustanovení zákona o azylu, ani jiného zákona, nelze dovodit, že by správnímu orgánu vznikla
povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem
neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit
skutečný stav věci podle §32 odst. 1 správního řádu má proto správní orgán pouze v rozsahu
důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. Pokud tedy správní orgán umožnil
stěžovateli, jako žadateli o udělení azylu, sdělit v žádosti a v protokolu o pohovoru všechny
okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, není jeho úkolem předestírat
důvody, pro které je azyl obvykle poskytován.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že při rozhodování o žádosti stěžovatele o udělení
azylu vycházel správní orgán z této žádosti ze dne 22. 11. 2004, z vlastnoručně psaného
prohlášení z téhož dne a z protokolu o pohovoru ze dne 1. 12. 2004, v nichž podrobně
a nerozporně stěžovatel uváděl důvody, které ho vedly k opuštění Ukrajinské republiky
a k podání žádosti o udělení azylu v České republice. Z těchto důkazů vyplývá, že stěžovatel
opustil Ukrajinu v roce 2002, neboť po rozvodu v roce 1998 měl potíže s přítelem bývalé
manželky a že žádost o udělení azylu podal až dne 22. 11. 2004 jen proto, aby se vyhnul
hrozícímu správnímu vyhoštění, které mu bylo uděleno dne 11. 11. 2004 na dobu tří let.
Podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu jde o úplné a standardní důkazy,
z nichž správní orgán čerpal podklady pro svá skutková zjištění, která z uvedených důvodů
jsou úplná a mohla sloužit po právním posouzení i pro rozhodnutí ve věci samé. Z uvedených
důvodů se proto nemohla setkat s úspěchem ani výtka stěžovatele, že skutková podstata
věci nebyla úplně zjištěna a že důkazy, které byly opatřeny za účelem vydání rozhodnutí,
nebyly úplné.
Z těchto důvodů proto nemůže obstát ani námitka stěžovatele, že žalobou napadené
správní rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů a není zde proto logická vazba
mezi tímto rozhodnutím a podklady pro ně a že v důsledku nemožnosti správného usuzování
ohledně skutkových a právních otázek byla vadně posouzena žádost o udělení azylu.
Jak již bylo uvedeno, žalobou napadené rozhodnutí naopak vychází z provedených
důkazů (žádosti o udělení azylu a protokolu o pohovoru) a z nich vyplývají podklady
pro závěr správního orgánu, že stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout
se hrozícímu správnímu vyhoštění. Za tohoto stavu je potom i bezchybná právní kvalifikace
žalobou napadeného správního rozhodnutí, kterým byla podle §16 odst. 1 písm. k)
zákona o azylu odmítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná. Postup
podle tohoto ustanovení zákona o azylu totiž přichází vždy tehdy, jestliže žadatel o udělení
azylu podal tuto žádost s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv o udělení azylu
mohl požádat dříve. V této věci tomu tak bylo i podle výpovědi a písemného tvrzení
samotného stěžovatele.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů došel k závěru, že kasační
stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2005,
č. j. 9 Az 219/2004 - 27, není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud již nerozhodoval o žádosti stěžovatele stran přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, protože již rozhodl přednostně rozsudkem ve věci.
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože
mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst.1 s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst.1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci úspěch neměl a podle obsahu spisu úspěšnému
správnímu orgánu žádné náklady v řízení o kasační stížnosti před soudem nevznikly. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu