ECLI:CZ:NSS:2006:7.AZS.12.2006
sp. zn. 7 Azs 12/2006 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radana
Malíka a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Elišky Cihlářové, JUDr. Milady Tomkové
a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatele T. H. C., zast. Mgr. Darinou Kučerovou,
advokátkou se sídlem v Děčíně, Labská 137/17, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2005, č. j. 14 Az 496/2004 -
23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 11. 2005,
č. j. 14 Az 496/2004 - 23, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, ze dne 22. 10. 2004, č. j. OAM-2471/VL-10-05-2004,
jímž nebyl stěžovateli udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně
rozhodnuto tak, že se na tohoto cizince nevztahuje překážka vycestování podle ustanovení
§91 zákona o azylu.
Stěžovatel ve včasné kasační stížnosti ze dne 28. 11. 2005, kterou podal
prostřednictvím své zástupkyně a opřel o ustanovení §103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
pouze uvedl, že se neztotožňuje se závěry krajského soudu o nedůvodnosti žádosti o udělení
azylu, neboť v jeho případě jsou dány podmínky pro udělení azylu podle ustanovení §12
zákona o azylu. Současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal jeho kasační stížnosti
odkladný účinek.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 3. 2006,
č. j. 14 Az 496/2004 - 39, vyzval stěžovatele, aby do 1 měsíce od doručení tohoto usnesení
odstranil vadu kasační stížnosti a uvedl, z jakých konkrétních důvodů napadá rozsudek
krajského soudu. Současně v tomto usnesení poučil krajs ký soud stěžovatele, že pokud
nebude kasační stížnost ve stanovené lhůtě v naznačeném směru doplněna, bude odmítnuta
(§37 odst. 5 s. ř. s.).
Toto usnesení bylo doručeno advokátce Mgr. Darině Kučerové dne 11. 4. 2006,
která doplnila kasační stížnost podáním ze dne 9. 5. 2006. Uvedla, že žádost stěžovatele
o udělení azylu je odůvodněna již skutečností, že je občanem země, kde dochází k porušování
základních lidských politických práv a svobod. Vietnamská socialistická republika je zemí
s komunistickým režimem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje a má tedy odůvodněný strach
pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má.
Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, v písemném vyjádření
ke kasační stížnosti uvedlo, že námitky stěžovatele jsou zcela obecné a ty,
které byly uplatněny v doplnění ze dne 9. 5. 2006, dokonce nové. Skutečnost, že v některé
zemi existuje autoritářský a nedemokratický režim, který v mnoha případech pošlapává lidská
práva, však ještě neznamená, že kterýkoliv občan je tomuto negativnímu vlivu přímo nebo
zprostředkovaně vystaven. Neschopnost splatit dluhy a snahu o legalizaci pobytu rozhodně
nelze hodnotit jako důvody azylově relevantní. Z těchto důvodů navrhlo, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítl.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační
stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých
důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37
platí obdobně.
I v řízení o kasační stížnosti se kasační soud řídí přísnou dispoziční zásadou.
Je provedením této dispoziční zásady, jestliže ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. ukládá
stěžovateli povinnost označit rozsah napadení soudního rozhodnutí a uvést, z jakých důvodů
(skutkových a právních) toto soudní rozhodnutí napadá a považuje výroky tohoto rozhodnutí
za nezákonné. Rozsah napadení soudního rozhodnutí a uvedení skutkových a právních
důvodů pak znamená povinnost stěžovatele tvrdit, že soudní rozhodnutí nebo jeho
část odporuje konkrétnímu zákonu nebo jinému předpisu, která má charakter předpisu
právního a toto tvrzení také odůvodnit. Činnost kasačního soudu je pak ohraničena rámcem
takto vymezeným (rozsah napadení soudního rozhodnutí a skutkové a právní důvody
nezákonnosti tohoto rozhodnutí) a tento soud se musí omezit na zkoumání napadeného
rozhodnutí jen v tomto směru, nejde-li ovšem o vadu, k níž musí hledět z úřední povinnosti
(§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Nedostatek stěžovatelova tvrzení, že vydáním napadeného soudního
rozhodnutí byl porušen zákon nebo jiný právní předpis, představuje vadu kasační stížnosti,
která brání jejímu věcnému vyřízení. I při nejmírnějších požadavcích proto musí být z kasační
stížnosti poznatelné, v kterých částech a po jakých stránkách má kasační soud napadené
soudní rozhodnutí zkoumat, přičemž kasační soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat
možné nezákonnosti soudního rozhodnutí. Nepostačí proto, vytýká-li kasační stížnost obecně,
že zákon byl porušen a nebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní
skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.
Kasační stížnost, ani po jejím doplnění, neodpovídá uvedeným požadavkům.
V kasační stížnosti stěžovatel toliko obecně uvádí, bez obsahového skutkového
a právního popisu svých výtek ve vztahu k důvodům a závěrům napadeného rozsudku
a podřazení konkrétním důvodům uvedeným v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
„že se neztotožňuje se závěry krajského soudu o nedůvodnosti žádosti o udělení azylu, neboť
v jeho případě jsou dány podmínky pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu
a že žádost stěžovatele o udělení azylu je odůvodněna již skutečností, že je občanem
Vietnamské socialistické republiky, kde dochází k porušování základních lidských politických
práv a svobod, která je zemí s komunistickým režimem, s nímž se neztotožňuje a má tedy
odůvodněný strach pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství
má“. V takto formulované kasační stížnosti tedy nejsou obsaženy ve vztahu ke stěžovateli
žádné skutkové a právní důvody nezákonnosti rozsudku krajského soudu ohledně
pronásledování tohoto cizince pro skutečnosti uvedené v ustanovení §12 zákona o azylu.
V tomto mimořádném opravném prostředku proto chybí, i po jeho doplnění, tvrzení
konkrétních důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., pro něž je rozsudek
krajského soudu napadán. Tato vada ovšem brání věcnému projednání kasační stížnosti
Nejvyšším správním soudem, protože z ní není zřejmé po jakých stránkách má kasační soud
napadený rozsudek přezkoumat.
Doplnění kasační stížnosti, které neodstranilo vadu tohoto mimořádného opravného
prostředku pojmenovanou v usnesení krajského soudu ze dne 17. 3. 2006,
č. j. 14 Az 496/2004 - 39, navíc ani pojmově neodpovídá zákonným podmínkám pro udělení
azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu. Třeba plně souhlasit se závěrem správního
orgánu, který vyslovil v písemném vyjádření ke kasační stížnosti, kde uvedl, že existence
autoritářského a nedemokratického režimu, který v mnoha případech pošlapává lidská práva,
ještě neznamená, že každý občan je tomuto negativnímu vlivu přímo nebo zprostředkovaně
vystaven. Ostatně i ustálená judikatura se k této problematice vyslovila shodně.
Tak v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2003, č. j. 7 Azs 13/2003 - 40,
tento soud zaujal právní názor, že ustanovení §12 zákona o azylu vymezuje důvody
pro udělení azylu taxativně a pouhá nespokojenost se stavem dodržování lidských práv, navíc
ani v zemi původu neprojevená, takovým důvodem není.
Jelikož stěžovatel byl vyzván k odstranění vad kasační stížnosti usnesením krajského
soudu a současně byl upozorněn na možnost odmítnutí tohoto mimořádného opravného
prostředku, pokud nebudou vady ve stanovené lhůtě odstraněny, Nejvyšší správní soud
podanou kasační stížnost odmítl, protože k odstranění vad kasační stížnosti vůbec nedošlo
a nadále obsahuje takové vady, jež brání pokračování v řízení (§37 odst. 5 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud dodává, že projednatelnost této kasační stížnosti byla jako
procesní otázka přezkoumána po věcné stránce a nikoliv z hlediska její přijatelnosti
či nepřijatelnosti podle ustanovení §104a s. ř. s., které by se s ohledem na datum vydání
rozsudku krajského soudu dne 10. 11. 2005 vztahovalo k vlastní problematice azylu.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Radan Malík
předseda senátu